Co všechno musíte vědět o skleníku

Je třeba stavební povolení?

Základním předpokladem je vlastnictví pozemku. Pokud jej máme jen pronajatý, potřebujeme nejprve souhlas majitele. Pokud nový skleník nebude přesahovat zastavěnou plochu 40 m² a výšku 5 metrů, stavební povolení ani ohlášení stavby podle nového stavebního zákona nepotřebujeme. Musíme si však u stavebního úřadu vyžádat „územní souhlas“ a žádost o něj podložíme „oznámením o záměru.“ Důležité mohou být i konkrétní předpisy stavebního úřadu či obecní vyhlášky v dané lokalitě. Proto raději zajděte na obecní, případně i místní stavební úřad, pokud vám to na obci doporučí. V konkrétní lokalitě může být místními předpisy výstavba skleníků i zakázána. Navíc je možné, že nám stavební úřad povolí podle územního plánu jen konkrétní rozměry skleníku.

Kam skleník umístit a kdy jej stavět?

Nejprve musíme vybrat místo, kde bude skleník stát. Vyhněme se plochám, které jsou po větší část dne jakkoli zastíněné. Na druhou stranu je ale skleník vhodné posunou co nejvíce do rohu či alespoň k okraji pozemku. Ideálním místem je například plocha vedle stěny stavby orientované k jihu.

U skleníků je vůbec zásadní orientace vůči světovým stranám. Nejvíc pak záleží na tom, co a kdy chceme ve skleníku pěstovat. Chceme-li zachytit co nejvíce slunečního záření už časně zjara a ve skleníku nechceme přitápět, natočíme jednu jeho boční stranu k jihu. Pokud však chceme skleník spojit s již stojícím objektem (například stodolou či kamennou zídkou, na výběr mít často nebudeme. Pro převážně letní pěstování je vhodné natočit vchod k severu, čímž snížíme nároky na větrání. Samozřejmě předpokládáme, že bude skleník přes den stále otevřený a vzduch necháme proudit i pomocí částečně otevřené střechy. I přesto bude uvnitř o poznání větší horko a při dostatečném zalévání i vlhkost vzduchu než venku. Pokud skleník stavíme na velmi větrné místo, natočíme směrem k převládajícímu proudění větru co nejmenší plochu, nejčastěji zadní stěnu bez vchodu.

Ještě před plánováním výstavby skleníku si ověřte dodací lhůty dodavatelských firem. O to víc, pokud chcete právě originální konstrukci a rozměry skleníku na zakázku. Nejvhodnějším obdobím pro postavení skleníku je podzim. Už časně zjara si zde pak budeme moci předpěstovat sazenice některých plodin. Na podzim navíc není půda promrzlá. Nejnevhodnějším obdobím pro výstavbu je jaro. Časně zjara ještě stavět nemůžeme, půda je stále promrzlá a čekáním na vhodný termín se připravíme právě o možnost předpěstování některých plodin. Pokud však výstavbu skleníku plánujeme na dobu letní dovolené, proč vlastně ne. I v létě je ještě možné lecos vysadit.

Budujeme základy pro skleník

Podezdívku budujeme zásadně do nezámrzné hloubky (průměrně alespoň 80 cm) a dostatečně širokou (šířku určí výrobce skleníku). Nezámrzná hloubka je závislá na lokalitě, půdě a jejím podloží. V některých případech není nutné budovat podezdívku do nezámrzné hloubky po celém obvodu (vybudujeme jen několik pilot a zbytek podezdívky založíme na povrchu), poraďme se však opět s dodavatelem. Pro budování podezdívky můžeme použít beton určený pro základy (B 15 až B 25), případně jeho kombinaci se ztraceným bedněním, kdy nemusíme šalovat. Hlavním důvodem, proč budovat podezdívku do nezámrzné hloubky po celém obvodu, je však ochrana před prohrabáváním hlodavců. Z toho důvodu se někdy dokonce betonuje i celá plocha mezi podezdívkou. Jde však o finančně nejnáročnější variantu základů a nevýhodou jsou vyšší nároky na odvodnění skleníku. V zásadě je na každém, jak se rozhodne. Výrobce skleníku vám nadefinuje pouze šířku podezdívky, případně poradí s její hloubkou.

Běžně skleníky umisťujeme na střed podezdívky, časté je však i umístění do jedné třetiny (2/3 jsou vně a 1/3 uvnitř skleníku. A setkáme se i s variantami, kdy se skleník kotví na hranu podezdívky. Záleží na konkrétním konstrukčním systému. Pokud ale chceme místo na truhlíky a květináče, uděláme naopak širokou podezdívku uvnitř.

Konstrukce nového skleníku

Nejčastěji se dnes pro konstrukce skleníků používají hliníkové profily. Dříve používané profily z pozinkovaného plechu se dnes již příliš nepoužívají. Materiál stejně koroduje i přes svou povrchovou úpravu, zato povrch hliníkových profilů není třeba upravovat vůbec. Hliník je navíc lehký a profil pevný i přes měkkost materiálu. Eloxovaný povrch, komaxit či pokovení se u konstrukcí skleníků z hliníkových profilů v zásadě nepoužívá. Šlo by o zbytečně drahý nadstandard. Pokud jsou skleníky rozměrnější (40 až 60 metrů a více), mohou být součástí konstrukce i nosné sloupky v pravidelných rozestupech. Zde však hraje zásadní roli zasklení. Použitím polykarbonátu dosáhneme cca 4 krát nižšího zatížení konstrukce než v případě skla a ani hliníková konstrukce není extrémně těžká. Kombinace těchto dvou materiálů (hliník a polykarbonát) tedy zásadně snižuje hmotnost konstrukce skleníku.

Vhodný spojovací materiál vám vždy dodá výrobce. Určitě nepoužívejte ocelové šrouby a matky. Koroze materiálu by způsobila nevzhledné fleky na konstrukci v místech spojů, které by se působením vody rozšiřovaly.

Sklon stěn skleníku a panty dveří

Kolmé stěny skleníku zásadně snižují účinnost získávání slunečního záření. Jeho část se odrazí zpět. Pokud bychom vedle sebe čistě hypoteticky postavili skleník s kolmou a šikmou stěnou a do každého vysázeli stejné plodiny, dosáhneme u skleníku s kolmou stěnou menšího vzrůstu rostlin a menší úrody. Největší ztráty pocítíme na jaře a na podzim. Skleníky s kolmou stěnou se tedy nedodávají a tuto konstrukci nedoporučujeme ani kutilům, kteří si chtějí skleník konstruovat sami. I v případě obyčejných pařenišť na předpěstování rostlin z několika prken, latí a fólie je vhodnější konstrukce krytu ze dvou na sebe šikmých stěn. Velmi vhodným, účinným a dnes hojně navrhovaným tvarem skleníku je i oblouk. Tento tvar umožňují právě moderní polykarbonátové desky, které jsou dostatečně pružné a přitom pevné.

Pro celoroční provoz jsou ideální dveře na pantech. Lze je dostatečně utěsnit, čímž snížíme ztráty na jaře a na podzim a únik tepla při zimním vytápění skleníku. Posuvné dveře jsou sice pohodlné při manipulaci a tepelné ztráty mají oproti dveřím pantovým zanedbatelné, jsou však dražší a zásadně záleží na jejich kvalitě a návrhu. Pečlivě zvažte, zda vás časem nebudou posuvné dveře obtěžovat nepříjemnými zvuky či drhnutím koleček. Kvalitní posuvné dveře vám dodá pouze dobrý výrobce.

Jaké je vhodné zasklení skleníku

Téměř výhradně dnes používáme rozptylové zasklení. Chrání rostliny před nadměrným zářením a my skleník nemusíme natírat vápnem. Čiré zasklení volíme pouze v případě, že prostě chceme do skleníku vidět zvenčí a z něj ven. Ale pozor, výraz zasklení je matoucí. Především v Holandsku začali před časem vyvíjet polykarbonátové materiály pro zasklení skleníků, které dnes dosáhly takové rozmanitosti a vlastností, že se běžné sklo (rozptylové i čiré) vůbec nevyplatí, i když je levnější. Počítejte s tím, že nejdražší částí skleníku je samotná konstrukce a příplatek za kvalitní a lehký polykarbonát, který neponičí ani silné krupobití, se skutečně vyplatí.

Polykarbonátové dutinové desky navíc oproti sklu velmi dobře izolují teplo, což oceníme po celý rok kromě léta, kdy však problém s přehříváním vyřešíme jednoduše – vhodnou orientací vchodu vůči návětrné straně a větráním (vyměníme vzduch a odstraníme přebytečnou vlhkost a teplo). Nižší propustnost světla (71 až 86 %) je u polykarbonátu zanedbatelná. Pozor však na kvalitu polykarbonátu, kvalitní materiály jsou opatřené certifikátem.

Stíňování

Dalším nezbytným doplňkem skleníků je stíňování, které použijeme zvenčí či zevnitř na té části prosklení, kde pěstujeme rostliny s menšími nároky na světlo a teplo. Používají se speciální tkaniny, rákosové a jiné stínovky či rašplové úplety. Do vnitřní části skleníku pak doporučujeme záclony, které lze zatáhnout či překrytí konkrétních rostlin například novinami či papírem. Vhodné je i stínění popínavými rostlinami.

Regály a úchyty

V každém skleníku určitě budeme chtít něco položit na regál či některé rostliny v nádobách zavěsit. Různé typy úchytů a regálové systémy jsou většinou součástí systémové konstrukční nabídky skleníku. Dosáhneme tak navíc jednotnosti materiálu.