Z vánočních reklam, filmů, grafiky, hudby a neustálých řečí a písemností ve všemožných médiích by už někomu mohlo být každým rokem velice špatně. Prostě nemilo. A to dokonce již od října, kdy všechno to šílenství začne a postupně nabírá na obrátkách. Z tradičního křesťanského zvyku se stala především obludná obchodní mašinérie.
Ten, kdo už má stavbu za sebou, dobře ví, že jakýkoliv přístřešek udělá proces stavby mnohem příjemnější. Stavba domu je velká věc, které se věnujeme dlouhodobě. Není to lusknutím prstu. Trvá to hodiny, dny, roky. Zajistěte si místo na materiál, kde si navíc dáte pauzu na kafe, oběd nebo jen ulevíte svalům.
Položte vedle sebe mraženou zeleninu, kterou vytáhnete z mrazáku, a zeleninu nezmrzlou, kterou jste si jen před chvílí v šustivém sáčku přivezli z regálu v supermarketu. Co si dáte raději? Favorit souboje o tu více zdravou pochoutku se zdá být předem jasný.
Mnozí z nás v sobotu pořádně kleli, když viděli tu spoušť, co přes noc napadala z oblohy. A padala dál. Jenže, víte, kdo se kromě vlekařů, lyžařů, dětí a básníků opravdu radoval? Správně, trefili jste se, zahradníci! A všichni! Ne nadarmo se ze sněhu staví známá eskymácká iglů, ne náhodou vám zkušení trampové, kteří čundrují po přírodě i v zimě, poradí, že pro přežití je zákryv sněhem v mrazu zásadní. Ostatně zkušení vojáci to ví také. A ježek pod hromádkou listí ve vaší zahradě, ten si teď doslova lebedí hned kousek od ještěrky a brouka, stejně jako vaše trvalky zatažené do země.
Bukové porosty, takzvané bučiny, tvořily kdysi až 40 % lesních porostů v naší zemi. Dnes buky představují jen cca 13 % všech dřevin v našich lesích a tradiční bukové lesy jsou často chráněné. Jenže současné klima nám návrat k někdejším pořádkům, tedy dominanci bukových porostů, zřejmě neumožní. Proč?
Američané zjistili z nedávné analýzy National Association with Realtors (NAR), že počet domácností, kde jsou vychovávány děti, se za posledních deset let výrazně snížil, zatímco počet domácností se zvířecími mazlíčky místo dětí se naopak zvýšil. V součtu je v USA dnes více domácností se zvířaty než dětmi. Když se ale podíváme na evropský trend a stav v naší zemi, vůbec na tom nejsme lépe. Domácího mazlíčka totiž vlastní okolo 70 procent obyvatel naší země a za péči o tato zvířata utratíme ročně více jak dvě miliardy korun, tedy vlastně o dost miliard víc. Přitom narůstá počet single domácností. Jisti si můžeme být jedním, že pokud vymřeme, naše místo zaberou jiní.
Dnes již “obyčejné“ robotické sekačky se staly jen předzvěstí doby robotické. A vlastně i dost nepraktickou, jelikož buďto máte všude kolem záhonů dráty vymezující pohyb sekačky, nebo je musíte zabudovat do země. Jenže na trhu se již objevují sekačky, které žádné dráty nepotřebují, a navíc toho umí mnohem víc, než jen sekat trávník. Letos se na veletrhu IFA v Berlíně představila sekačka, která dovede hubit plevele v trávníku. A chystá se další verze využívající AI, která již dokáže pomocí umělých rukou sbírat předměty.
Není všechno zlato, co se třpytí. A zelená vegetace ve městech není jen prospěšná. Zahraniční studie přináší netradiční pohled na městské parky. Jsou prý dobré pro lidi, ale už nejsou tolik dobré pro samotné budovy, které umí narušovat.
Banánovníky vypadají na první pohled jako typické tropické rostliny. Jejich habitus má nepopiratelně tropický ráz. Přesto ale existují druhy banánovníků, které u nás lze v nižších a teplejších polohách pěstovat v zahradě celoročně, dokonce vám budou plodit banány. A pěstování banánovníků v zahradě má ještě jeden význam, banánovníky totiž zabírají v interiérech příliš mnoho místa. Pokud je pak chceme v sezóně letnit venku, bývá dost složité přemístění objemných a těžkých květináčů.
Možné je, že právě letos, kdy vás ukonejšil extrémně teplý podzim, jste po náhlém ochlazení přišli na zahradu a ta zelenina, kterou jste ještě nechávali dozrávat, prostě pomrzla. Nemusí to však ještě představovat problém, ale ne u každé zeleniny a ne vždy. A některou je opravdu lepší nejíst a vyhodit na kompost. Jinou však můžeme pěstovat celou zimu. Jakou?
Obdobu anglických skleněných zahradních zvonů známe i u nás, totiž pěti a třílitrové zavařovací sklenice, případně velké PET lahve a průhledné plastové kontejnery s uříznutým dnem či horní částí. A také naše tradiční pařeniště. Ale uznejte sami, uchopit jednou rukou ručně vyrobený foukaný skleněný zvon za skleněné madlo a jednoduše jím přikrýt rostlinu, kterou chceme ochránit před nepřízní klimatu, je velmi praktické a stylové. Však také jde o praktický zvyk, bez kterého se vyhlášení angličtí zahradníci neobejdou. A to již velmi dlouho. I když zrovna oni na tuto vychytávku nepřišli.
Na jedné straně máme vedlejší produkt mlékárenského průmyslu, který je tak všudypřítomný, až je vlastně odpadem. Plýtvat se s ním ale nemusí, protože se z něj dá vyrábět něco, co teď poptávají všichni.
Zapomeňme nyní na predikce katastrofických scénářů, že umělá inteligence ovládne lidský svět, zotročí a částečně vyvraždí lidstvo, nebo že vezme většině lidí práci a ti pak budou živořit na ulicích jako dominantní bezdomovecká masa. Nahlédněme raději pod ruce pragmatickým vědcům i byznysu, jak si představují využití AI v ochraně přírody a jak tím plánují ochranu přírody zlepšit. Ano, na úkor příliš pomalé, zdlouhavé lidské práce.
S odstupem bezmála šedesáti let se dnes na Zelenou revoluci vzpomíná o dost méně pozitivně. Přestala být tím pozitivním, motivujícím příběhem, jako kdysi. Stala se historií novodobého korporačního kolonialismu, historií, kterou by bylo prý lepší neopakovat.
Studie původně pátrala po tom, jak kolik ovoce a zeleniny se nesní a vyhodí. Místo toho zjistila, že velký podíl z domácky vypěstované úrody skončí na talíři, a nikoliv v koši. A taky, že zahradníci dotují zdravou výživou spoustu sousedů ve svém okolí.
Jako dostat ze země pořádný pařez? Pokud máte sekeru, motyku, rýč, krumpáč - a volné odpoledne k tomu – můžete ho zkusit ze země vyrvat vcelku. Rozhodně to ale není nic příjemného nebo snadného, u téhle fušky se skutečně pořádně zapotíte. Kdo si to takhle jednou vyzkoušel, příště už rovnou popřemýšlí nad tím, jak si práci nějak usnadnit. Další možností je použít traktor a pařez vytrhnout. Výsledek? Poškozený trávník a hluboko zrytý kus zahrady. V horším případě poškodí vytrhávané kořeny plot, opěrnou zeď či skleník. V ještě horším případě vám prasklý řetěz vyrazí oko. Další možností je bagr a... ještě větší paseka. Naštěstí existují i mnohem elegantnější řešení.
Oranžové nádheře vydlabaných dýní fandit zrovna nemusíte, ale na podzim se jim zkrátka nevyhnete. Jsou všude. A s nimi se připomínají i bláznivé rekordy z dýňového světa.
Svíčkovec je něžně kvetoucím hostem, který se k nám dostal z amerických prérií, konkrétně z texaské Lousiany. Dlouho kvetoucí trvalka, která vynikne mezi u nás již zevšednělými druhy trvalek svou jemností i odolností. Kvetení svíčkovce zastaví na podzim až mrazy, kdo si tedy svíčkovec již vysadil, může mu letos kvést ještě nyní. Na skalce, v trvalkovém záhonu, i v truhlíku na terase.
Latinsky je znám jako Guaiacum coulteri, česky se mu říká guajak. V San Isidro Llano Grande se mu ale přezdívá spíše KEŘ ŽIVOTA. Endemická nevysoká dřevina s nafialovělými kvítky tu platí za univerzální léčivku. Tedy, platila. Tento druh guajaku ze zdejší krajiny prakticky na přelomu nového tisíciletí vymizel. Prý kvůli nešetrnému hospodaření, kácení a vypalování, klimatickým změnám.
Blíží se Vánoce a mnozí z nás si pěstují živé vánoční stromky v květináčích. Aby ale byly v dobré kondici, na první pohled zdravé a krásně zelené, potřebují dostatek zálivky a živin. Především nedostatek hořčíku, draslíku, ale i vápníku a fosforu způsobují žloutnutí jehličnanů. A to všech, a že jich ve svých okrasných zahradách pěstujeme. Jde o velmi oblíbené okrasné dřeviny.