Bolest a zármutek spojený se ztrátou se nedotýká jen lidí navzájem. Mnohdy truchlíme i za odchodem přítele čtyřnohého. Psa, domácího mazlíčka. A podobně jako se moc neumíme smiřovat s odchodem svých blízkých, činí nám nemalé potíže se rozloučit i se zvířetem. Smrt totiž jen málokdo chápe jako přirozenou součást života.
Když se radujete z čerstvě nabytého štěněte anebo si domů odnášíte vytouženého pejska z útulku, myslíte na to, jak ho zahrnete láskou a péčí. Nepomýšlíte už na to, že je jednou přijde smutný den, kdy jej budete muset pochovat anebo mu nechat naordinovat z milosti smrtící injekci. Realita je v tomhle ale nesmiřitelná.
Hrubý průměr délky života domácího psa se pohybuje v rozmezí od deseti do třinácti let. Ten vůbec nejstarší pes světa, portugalský rekordman Bobi, se dožil jednatřiceti. Většina domácích psů se takovým rekordům, a bohužel ani univerzálnímu průměru, nepřiblíží. Na vině tomu může být celá plejáda faktorů.
)
Nešťastné nehody a náhody se, stejně jako u lidí, odstínit nedají. Ale stejně jako u lidí je psů důležité udržování fyzické kondice, vyvážené strava, psychické pohody a pravidelné kontroly odborného lékaře. Byť tedy veterináře. Ani to však na zlatý věkový průměr dožití nestačí. Některá psí plemena zkrátka nemají dánu do vínku dlouhověkost. Jaká to jsou?
Ideál dlouhověkosti
Ještě donedávna to byla informace, kterou si mezi sebou předávali chovatelé psů, aniž by se – kromě vlastních zkušeností – mohli opřít o nějaká solidnější data. Je až překvapivé, že tohle téma nikdo z vědeckého hlediska příliš nezkoumal. Nyní to mění rozsáhlá britská rešeršní studie.
Překvapivá je už svým rozsahem. Hodnotila 584 734 jednotlivých psů, celkem 155 různých plemen. A vycházela přitom ze skutečně širokých popisných podkladů. Výzkumníci řešili, zda šlo o křížence či čistokrevné psy, jejich tělesnou velikost, pohlaví, u fenek počet hárání a vrhů…
)
Aby se jim to celé dohromady nepletlo, jako jednu z popisných charakteristik si vybrali tzv. hlavový index. To, zda je pes spíše brachycefalický, mesocefalický nebo dolichocefalický. To zní sice děsivě, ale v praxi to znamená, zda má nebo nemá dlouhý čumák. V lavině psích plemen je to z badatelského hlediska srozumitelnější, než řešit rozdíl mezi buldočkem a buldokem.
A výsledky? Plyne z nich, že pokud bychom hledali toho nejdéle žijícího psa, bude to dlouhosrstá fenka čistokrevného plemene. Medián délky jejich života překonává obecný průměr, počítá se na 13,3 let.
Problémy s dýcháním
Oproti tomu plemena s plochým čenichem měla medián délky života napočítaný na 11,2 roku, ovšem s tím, že riziko „zkrácení“ jejich života je skoro čtyřicetiprocentní. Pokud bychom se bavili o konkrétních plemenech, tím skutečně pomíjivým v čase je francouzský buldoček. Obvykle déle než 4,5 léta nežije.
Za ním pak v délce, respektive krátkosti života, následuje anglický buldok, mops, americký buldok a čivava. Ti všichni dosahují průměrného dožití mezi sedmi a osmi lety. Prakticky všechna tato plemena jsou také (jak to říct slušně?) nejméně životaschopná. Zkrátka dosahují průměrně největší úmrtnosti ve štěněcím věku.
Může za to především „náběh“, jaký jim jejich fyzická konstituce dává pro život. Jsou například silně náchylní k brachycefalickému obstrukčnímu syndromu dýchacích cest. Obnáší to komplikace s přehříváním, zadýcháváním se, nesnášenlivostí pohybu, gastrointestinálních příznaků a poruch spánku. V krátkosti lze říct, že život těchto psů je kvůli přešlechtění poznamenám utrpením.
)
Kříženci si špatně nestojí
Psi se středně dlouhým čenichem žijí výrazně déle, a jsou o poznání životaschopnější. Zrovna tak platí, že čistokrevná plemena měla vyšší medián očekávané délky života než kříženci. Ale ne nikterak drasticky. V porovnání 12,7 roku oproti 12,0 roku. Samice – fenky se také dožívají zhruba o pět měsíců déle, než psi.
Mezi skutečně dlouhověká plemena, která si dlouho uchovávají svou vitalitu, se počítají retrívři – labradoři (11,8 let), kříženci (11,9 let), špringršpanělé (11,9 let), borderkólie (12,1 let), Jorkšírští teriéři (12,5 let) a Jack-Russel teriéři (12,7 let).
)
Plyne z toho, že vaše volba konkrétního plemene – jeho tělesná konstituce, tvar hlavy, pohlaví - velmi konkrétně předznamenává i dobu, jakou s vámi váš čtyřnohý přítel stráví, a kdy se s ním nejspíš budete muset rozloučit. A že pokud vám skutečně záleží na životní pohodě vašeho miláčka, neměli byste podporovat svou volbou chov plemen, pro které je smrt – bez ohledu na to, kolik lásky jim dáte - vysvobozením.
Zdroj: TheConversation.com, NPR.org, RVC.ac.uk, Nature.com
