Každý rok je to stejné, spadané listí z opadavých listnáčů je nezbytnou součástí koloběhu živin v přírodě. A v zahradách je to stejné. Když budeme pozorovat přírodu, uvědomíme si, že listí slouží i jinak než jen jako zdroj živin. A právě těchto předností této cenné hmoty, nad kterou mnozí perfekcionisté každý podzim láteří, bychom měli využít. Je zdarma, všude po ruce a je to hmota naprosto ekologická.
Boj „za soběstačnost“ a „proti nedostatku čerstvých a zdravých potravin“ se vede zřizováním městských zahrádek. Háček je v tom, že to ne úplně funguje. O tom, jaká bude ve městech úroda, totiž stejně jako na venkově velkou měrou rozhodují opylovači. A na ty se při plánování městské produkce zdravých vitaminů a užitečných živin zapomíná. A ne, opravdu to nechce včelí úl na každém paneláku. Rozhodují divoké druhy opylovačů.
To je furt řečí, jak by to bez včel nešlo. Nejenže si tihle bzučící kapři – včela je hospodářské zvíře chované pro užitek – často přivlastňují zásluhy práce tisíců druhů dalších hmyzích opylovačů. Ale díky jejich bezbřehé popularitě se skoro úplně zapomnělo na „druhé nejvýznamnější“ organismy planety. Žížaly. Tedy vlastně první.
Dělá to mnoho z nás, den začínáme s kávou. A není divu. Káva patří mezi nejušlechtilejší kulturní nápoje a mnoho z lidí je na ní doslova závislých. Kromě ranní kávy následuje ta dopolední, káva po obědě, odpolední životabudič a ti nejotrlejší závisláci si kávu dají klidně i večer. Nic proti gustu, káva dovede prospívat, i když jen v míře rozumné, co ale snesou lidé, to nesnesou rostliny. I když i jim káva může pomáhat. Ale jen jednou za čas a v míře malé.
Podzim, to není jen čas uklízení a ukládání zahrádky k zimnímu spánku. Když stromy shodí listí, otevře se prostor pro fantazii. Dlouho odkládané plány rázem dostávají konkrétnější podobu. Trendy podzimu přitom zahrnují jednak to, co je možné udělat teď, i to, co se teprve chystá.
Někteří podnikavci si všimli prostého faktu - lidé rádi lezou po všech možných kopcích s výhledem, zříceninách a rozhlednách, odkud je báječný výhled. Všimli si také, že i běžné myslivecké posedy nenechají jen tak někoho chladným. A i když toho z výšky jen o pár metrů větší o moc víc nevidíme, stejně si za nevole myslivců většina z nás na posed vyleze. O dětech nemluvě, ty strčí hlavu a údy doslova všude. Pro ně stavíme dětské zahradní domky včetně takzvaných tree houses (domcích na stromech). Tak proč ne posed jako vybavený obytný prostor s pěkným výhledem?
Na bambus, nejrychleji rostoucí dřevinu na světě, sice jilm sibiřský čili turkmestánský brest nemá, mezi u nás vysazovanými dřevinami pro živé ploty je však opravdu nejrychlejší. Navíc jej lze právě kvůli rychlým přírůstkům pěstovat i na štěpku, tedy pro potřeby spalování biomasy. Pro srovnání, bambus dovede narůst v ideálních podmínkách až o 1 metr denně, zato jilm sibiřský až o 1,4 metru ročně, obvykle je to však méně. V reklamě marketéři sní až o dvou metrech za rok, to je však iluze.
Za politikou EU, která se chce zasadit o plošné omezení plýtvání s potravinami, není jen snaha ušetřit. Je to malý plán s velkými dopady, který má přispět k ochraně celoplanetárního klimatu.
Právě na keltský svátek Samhain (v noci z 31. 10. na 1. 11.), kdy Keltové snad jako první v našem civilizačním prostoru organizovaně vzpomínali na mrtvé a tento zvyk později převzali i Slované, je dobré si připomenout, jak je to vlastně s tradicí a současností našeho pohřbívání. Bez smrti není života a naopak. A bez nebožtíků by nebylo na koho vzpomínat a co slavit. Od keltských a slovanských stop v české kotlině již uběhlo mnoho času a mnohé se změnilo. Předně církev změnila oficiální datum vzpomínání na mrtvé. Pokud to uděláte, jak se na správného křesťana sluší a patří, právě večer 2. listopadu, tedy na Dušičky, jsou dovoleny i pozůstatky tradic pohanských. A zatvrzelým pohanům nezbývá nic jiného, než slavit Halloween, který má vlastně nejblíže k obřadům slovanským.
Humbuk to byl velký, když se poprvé zjistilo, že divoká prasata na Šumavě jsou kontaminována radioaktivním zářením. Konkrétně bylo prokázáno cesium a za pachatele byla označena havárie Černobylu 26. dubna 1986 spolu s radioaktivními dešti a oblibou divočáků v konzumaci takzvaných jeleních lanýžů. Jenže je to ještě mnohem složitější a radioaktivita prasat se v nejbližších desetiletích bude dokonce zvyšovat.
Říká se, že stačí sníst jedno denně, a přežijete sychravý podzim i zimu bez návštěvy lékaře. Jablko je zkrátka pašák. Určitě v sobě ale nenese tolik vitaminu A, jako třeba mrkev. A ani tolik vitaminu C, jako třeba pomeranč. Takže čím si tu dobrou pověst vlastně zasloužilo?
Liška nálevkovitá a stroček trubkovitý, dva druhy hub, které řadíme mezi lišky, tedy hub patřících do čeledi liškovité. V prvním případě u nás teprve nedávno objevený skvost pro chuťové pohárky mas, v druhém případě dokonce staročeská klasika, která se přidávala do vánočního kuby. Recept byl jednoduchý: černá liška + vařené kroupy + vepřové sádlo + sůl a bylinky (nejlépe majoránka, případně i pepř). Zapéct v troubě a je hotovo. Dnes si leckdo myslí, že do kuby patří hříbky. Kdepak. Masovost hříbková je pověstná.
Některé cibulky se vysazují již od září, jiné počkají klidně až do října a listopadu. V každém případě je právě nyní nejvyšší čas cibule vysadit, konec října je za humny. Pokud chcete na jaře ve své zahradě nádherně kvetoucí sněženky, bledule, narcisy, modřence, tulipány, hyacinty, krokusy, puškinie, ladoňky, hyacintovce, lilochvostce, řebčíky a kandíky psí zub spolu s hlíznatými talovíny, bramboříky, pryskyřníky a sasankami, není nač čekat.
Pokud už máte na zahradě a kolem domu víceméně hotovo, je teď vlastně práce, kterou můžete dělat venku, až nečekaně málo. Přitom úmorná odpolední horka jsou už minulostí, počasí vám tedy jde na ruku a děti neruší. Je ideální příležitost se pustit do dlouho odkládaných projektů. Počinů pro radost i užitek.
Zimostráz neboli buxus zná určitě každý, můžeme z tohoto stálezeleného keře tvarovat nádherné topiary a tvořit nízké i vyšší živé ploty. Problém však je, že roste velmi pomalu a při pravidelném tvarovacím řezu se zdá být doba dosažení požadované velikosti a tvaru nekonečná. Trvá to dlouhá desetiletí. A když pak takové krasavce napadne škůdce, který je může zahubit, to nepotěší nikoho. Dejte si proto dobrý pozor na zavíječe zimostrázového, tento invazní druh hmyzu pocházející z orientu je již na celém našem území. Zasáhněte již nyní na podzim!
„Mámo, tady vysadíme ty jalovce a támhle budou jabloně a hrušně, čtvrtkmeny a polokmeny, jedna třešeň, několik švestek, aspoň 6 - kvůli slivovici, a hned vedle uděláme pruh s rybízy a angrešty...“ Každé plánování má něco do sebe, je šancí, nadějí, příslibem budoucna, tedy pokud není hned na začátku zásadní chyba. V tomto případě jalovce. Anebo hrušně. Rez hrušňová je totiž houba, která potřebuje dva hostitele. Hrušně a… jalovce. A čím blíže jsou u sebe, tím hůře.
Berte to s trochou nadsázky a zamyslete se nad tím. Huňaté kožíšky a zvědavé čumáčky čtyřnohých zvířat mají něco do sebe, ale nic se nemá přehánět. Služby, které vám nabídnou pokojové rostliny, je totiž skoro totožný. Jen vyjde laciněji, bez konfliktů a rizik.
V posledních letech se stále více lidí obrací k moderním řešením pro své zahrady a terasy. Jedním z nejnovějších trendů v oblasti hliníkových zahradních staveb jsou bioklimatické pergoly.
Když přijde na hodnocení kvalit, většinou se odborníci shodují na tom, že způsob, jakým se lidstvo dobírá kalorií pro své přežití, je zatížen dědičnou chybou. Jak to změnit? Nestačí jen poopravit zemědělství, ale i způsob, jakým k potravinám přistupujeme.
Zabránit některým živočichům v proniknutí na náš pozemek může pouze takové oplocení, přes které se nedostanou. Tedy dostatečně husté, kterým se neprotáhnou, ale i dostatečně vysoké a pevné. Třeba běžné ohradníky překoná taková srna s lehkostí baletky. Nízké ploty prostě nefungují, stačí ale přidat alespoň několik desítek centimetrů, půl metru, metr a světe div se, žádný Duplantis se mezi vysokou zvěří nerodí. Hustý živý plot pro změnu nefunguje na zajíce, i kdyby měl sebevíc trnů. Je ale opravdu nutné budovat oplocení, nebo existují i jiná řešení?