Hnojit či nehnojit, jak bojovat se škůdci a kdy začít s předsazováním, aby to bylo včas? Kdepak nic z toho tu řešit nebudeme. Budeme se držet mnohem přízemnějšího tématu. Teorie plánování a pravidel. Což je maličkost, bez které se začátečníci neobejdou a kterou až trestuhodně často opomíjejí i zahradníci, co se domáckému pěstování věnují už léta.
Po šestce se hází znovu, s nasazováním mohou být potíže, vyhazuje se a cílem je dostat všechny figurky do domečku dřív než soupeř. Hra Člověče, nezlob se je sice poněkud chaotická, ale těch pár pravidel jí dodává řád. Alespoň víte, o co se máte snažit a kdy už je konečně hotovo.
)
Pokud si podobná pravidla nenastavíte pro své vlastní zahradničení, budete hrát takové nekonečné Člověče, zlob se. Protože nebudete vědět, jaký je cíl a kdy už je hotovo. Chceme přeci sadit, okopávat, zalévat a sklízet – zkrátka zahradničit, ne? Ne, zase tak prosté to opravdu není. A když nemáte jasnou představu o tom, čeho chcete dosáhnout, nejspíš toho nikdy nedosáhnete.
)
Místo, energie a čas
Začněte tím, že si definujete základní parametry. Kde máte zahradu a jak vlastně velká je. To vám dá základní představu o tom, kolik toho vlastně můžete pěstovat. Třeba proto, abyste s velkým nadšením nenakoupili tunu jednoho osiva (anebo desítky druhů semen), které pak nebudete mít kam dát.
)
Druhá věc? Zhodnoťte, jestli na to vůbec máte čas. Protože zahrádka, byť by to bylo jen pár záhonků, je učiněný žrout času. A možná vám teď nechybí chuť, ale za dva tři měsíce by už mohla. Neplánujete třeba o prázdninách dovolenou? Dva týdny vaší nepřítomnosti v létě mohou pohřbít měsíce předchozí práce.
Zkrátka, buďte realističtí v tom, kolik energie tomu chcete dát. Můžete hodinu každý den, anebo co dva dny dvě hodiny? A třeba ještě jedno dopoledne z víkendu? Dost možná touhle úvahou zjistíte, že se vám nedostává tolik času, abyste opanovali celou tu svou pěstební plochu. To není chyba, jen prostě budete letos sadit méně, na menší ploše.
)
A s tím je spojená taková další zapeklitá otázka. Proč to vlastně děláte? Jen pro čirou radost z toho, že vám něco vyroste? Proto, abyste čerstvě vypěstovanou zeleninou ulevili domácímu rozpočtu? Chcete dosáhnout úplně potravní nezávislosti? Toužíte po tom, vypěstovat největší dýni světa?
Žádná odpověď není špatná, ale té vámi vyřčené byste se pak měli až do konce držet.
)
Udělejte si hrubý přehled toho, co byste chtěli vidět na své zahrádce – a kalendář toho, co kdy to budete sadit, opečovávat a sklízet. Zjistíte, že některé měsíce budou docela napěchované prací, a dost možná pěstební plán zase trochu přehodnotíte. A to už před vámi naskakují i vize těch cílů: to, jestli vám bude stačit košík ředkviček a pár hrášků pro smlsnutí, anebo jestli toho potřebujete víc. A tedy, jestli se bude dát za úspěch považovat, když vám toho vyroste jen trocha.
Ten pohled na budoucnost nemusí být nutně negativní. Zválcovat vás napoprvé může i úspěch a to, že jste vypěstovali vagón cuket – které nemáte kde udat. Výsadba musí být úměrná spotřebě, zpracování nebo skladovacím možnostem.
)
Abyste to nepřehnali
Musíte vědět, kdy to celé začne – a také, kdy to skončí. Jestli pro vás bude hotovo po první sklizni, anebo zkusíte i druhý běh. Případně jestli budete na zahradě něco tvořit do doby, než vás vyžene mráz a sníh. Cíle a vize vám nastavují strop, ale současně taky ukazují cestu.
Brání vám v tom, abyste si toho na sebe nabrali víc, než napoprvé zvládnete. Nic byste nedotáhli do konce, a pak byste mohli zažít velké zklamání. Práce vás bude vyčerpávat a nebude vám přinášet žádnou radost. A to by byla velká škoda.
)
Zodpovědný přístup počítá s tím, že máte jasno v tom, o co usilujete. A začít po menších kouscích, s nenáročnými plodinami, na menší ploše – to je dobrá škola pro budoucnost. Když ale hned napoprvé podlehnete ambicím, nedá na sebe katastrofa dlouho čekat.
Zdroj: TreeHugger.com, ČeskéStavby.cz
