Letos bude zase sucho. A ne, neměli bychom být znova překvapení. O tom, že to se s vodou v zemi ani v oblacích nevypadá valně, víme už pár sezón. Co se tedy vyplatí udělat, když pršet nebude, anebo když naopak zaprší?
V našem podvědomí hluboce zakotvená představa, že zahrada musí být buď jen okrasná, nebo produkční, se nezakládá na pravdě. Stejně jako, že tam kde není hlína, pěstovat nemůžete. Řešení se totiž nabízí spousta.
Každý rok je to podobné, a možná právě proto se na to rádo zapomíná. Spoustu věcí umíme koncem jara vypustit z programu, protože už léto klepe na dveře. Co bychom doma a na zahradě měli stihnout, než se do nás pustí tropická vedra, a začnou prázdniny a dovolené?
Červen je hlavní doba senoseče; ale pokud jde o nás, městské zahrádkáře, nepředstavujte si, prosím, že jednoho rosného jitra naklepeme kosu a pak s rozhalenou košilí, mohutnými rozmachy kosíme jiskřící trávu, až to sviští, zpívajíce přitom lidové písně.
Svědí vás štípanec na ruce? Poškrábete se, a je to hned lepší. Přítomnost otravného bodajícího a pískajícího komára v pokoji to ale nevyřešilo, viďte? Se suchem v Čechách je to podobné. Nepomůže nám podrbání občasným deštěm, když bude krajina v současném stavu. Odpověď na problém se suchem totiž neleží v šedivých dešťových oblacích, ale dole pod nimi, v krajině, v půdě.
Vaření v zahradě je současným trendem a vůbec nejde je o grilování pořízení grilu či krbu, ale plnohodnotnou náhradu kuchyně umístěné v domě. Pokud je prostě hezky, ale při zastřešené kuchyni i za horšího počasí, můžeme pokrmy připravovat na čerstvém vzduchu. Nepotřebujeme digestoř a vše si můžeme přizpůsobit tak, jako bychom vařili uvnitř.
Svádět dešťovou vodu někam, kde ji zachytím a uschovám pro pozdější využití je v současné době prakticky již nezbytné. Míst, kde by bylo možné vodou plýtvat, rychle ubývá. Boj se suchem je již dnes tématem číslo 1, které zastiňuje i koronavirovou pandemii. A lze předpokládat, že se ani v příštích letech trend nezmění. Jak získat na shromažďování dešťové vody dotaci?
Některé rostliny se jmenují tak, že se svému jménu i podobají, u jiných je tomu naopak. A právě orlíčky sice nevypadají jako orel, ale část jejich květů připomíná orlí pařáty. V zahradách pak vyšvihnou opravdovou nádheru květnatou. Přitom jde většinou o trvalky, které se nám v zahradě postupně rozrůstají, především se snadno vysemeňují i kříží.
Nejspíš má každý z nás v sobě nějaký zděděný kousek hospodáře, i když nám neroste ani pelargónie nebo mořská cibule v okně; jak na nás týden svítí slunce, začnem se starostlivě dívat k nebi a říkáme si na potkání: „Mělo by zapršet.“
Připravujete zahradu na letní sezónu? Určitě byste neměli zapomenout na své ratolesti. Pokud zahradu máte, tak máte z půlky vyhráno. A pokud je dostatečně velká, abyste tam vytvořili koutek na hraní pro své děti, tak máte absolutně vyhráno.
Kočky s námi žijí už tisíce let. Jejich domestikace začala už ve středověku a od té doby nás kočky stále provází. Někde uctívaná jako božstvo, jinde nenáviděná, jako ďáblův posel. Názory na kočky se liší i dnes. Jsou lidé, kteří kočky nesnesou a ti, kteří je milují.
Za vyvážení klasické žumpy, resp. jímky platíme nemalé finanční prostředky. Lze jejich obsah používat k hnojení zahrady? Vždyť dříve se obsah žump běžně vyvážel na pole. Jak s ním tedy můžeme naložit dnes?
Vaše letošní úroda ovoce a zeleniny nemusí být závislá jen na rozmarech počasí. Zejména nejrůznější skleníkové krásky (okurky, rajčata nebo papriky) trpí nadbytkem nebo naopak nedostatkem slunečního svitu nejvíce. A stejné je to se zálivkou. Jde to však mnohem jednodušeji – za pomoci hydroponie.
Proč se v poslední dobou tak často skloňuje jméno kalifornských žížal? Jde o novodobou módu, nesmysl a nebo skutečně najdou uplatnění a kde? A jak výkonné jsou oproti našim běžným žížalám?
Dobrý hospodář chápe, že půda na jeho pozemku je o něco víc než jen substrát, který přidržuje kořeny rostlin. Takže to, co si z ní úrodou vzal, zase musí vrátit zpátky. Nejlépe pak nenáročným a přesto maximálně efektivním zeleným hnojením.
Rajčata jsou asi nejkontroverznější zeleninou u nás. Zatímco jedni se jich nemohou nabažit, druzí je skoro nenávidí. Ovšem dovolujeme si tvrdit, že ti první patří pravděpodobně do kategorie nadšených zahrádkářů, užívajících si plodů vyzrálých na slunci, zatímco ti druzí se musí spolehnout jen na nabídku obchodů – bez chuti i vůně. A to doslova.
Hodně zjednodušeně lze rady pro zahrady v období sucha charakterizovat následujícím souvětím: Mulčujte, kde můžete, zadržujte vodu na svém pozemku, vytvářejte co nejvíce stínu, volte rostliny nenáročné na zálivku, sbírejte ze střech dešťovou vodu a sekačku nechte po většinu sezóny uskladněnou.
Opylovačů kolem nás houfně ubývá, a hlasy odborníků o probíhající hmyzí apokalypse rozhodně nejsou ojedinělé. Dá se jim pomoci? Ano. A zvládnete to sami, na vaší vlastní zahradě. Stačí k tomu udělat jen pár maličkostí. A pár zase nedělat.
Psi k naším životům už neodmyslitelně patří. Jsou to nejlepší kamarádi, pomocníci a také členové rodiny. Mají své místo v našem životě, na zahradě nebo u nás doma. Nebo by alespoň nějaký ten svůj pelíšek či boudu mít měli. Existují plemena, kterým je lépe venku v boudě po celý rok, jako jsou husky nebo malamuti, a plemena, která potřebují teplý měkký pelíšek u nás doma.
Jsou věci, které si dobrovolně nevyberete. Třeba jílovitou půdu ve své zahradě. Ale co dělat, když už ji tam jednou máte? I neúrodný, těžký a mazlavý substrát se dá zhodnotit. Chce to jen čas a nebát se trochy systematické práce navíc.