Letos bude zase sucho. A ne, neměli bychom být znova překvapení. O tom, že to se s vodou v zemi ani v oblacích nevypadá valně, víme už pár sezón. Co se tedy vyplatí udělat, když pršet nebude, anebo když naopak zaprší?
S tím, že nás teď čeká další katastrofálně suché jaro a léto, se dalo počítat. Otázkou spíš je, co jste proti suchu udělali loni (a v posledních deseti letech předtím). Protože to dost jasně diktuje, jak se vám povede letos. Takže hned ze startu a pro zopakování do dalších let: Co jste nejspíš měli udělat?
Zasaďte strom, rozkopejte zahradu a usmívejte se na mraky
Zapracovat na zvýšení členitosti vaší zahrady, dopřát jí úpravu směrem k trojrozměrnému využívání prostoru. Trendem jsou terásky, obklady, lemování, stupně. Čím členitější, tím lepší. Protože i když to z výšky může vypadat jako kráter vedle kráteru, je takový pozemek schopný ve svých jednotlivých mikrostanovištích výrazněji zadržovat vláhu. Pozor na klasické skalky, ty teplo akumulují a postupně pak vyzařují do okolí. Ale takový třiceticentimetrový plůtek z lísky vám udělá půl metru stínu v záhonku. Místo, které bude prosychat pomaleji.
Také jste měli vysadit rostliny pnoucí se do výšek a zastiňující své okolí. Samozřejmě, nejlepší a bez konkurence jsou v tomto ohledu stromy. Ty poskytují stín kompaktní, a navíc zadržují vláhu v půdě a pod sebou. Loni na strom možná nezbyl čas. Ale jak dlouho to budete odkládat? Ještě pár takových suchých let, a nevzejde vám na zahradě, kde dřív vykvetly i do země zabodnuté vidle, už vůbec nic. Strom toho dává hodně, a chce jen málo.
)
Je třeba změnit to, co u vás roste
Teď se podívejte na rostlinné obyvatele své zahrady. Přísným pohledem polního chirurga, který bude muset pacientovi uříznout nohu, nebo ho nechat napospas gangréně a zubaté. Spousta těch zelených nájemníků z řad rostlin je totiž ekvivalentem nemocné tkáně. Jsou to rostliny příliš choulostivé? Příliš žíznivé? Nebo, milovníci estetických zahrad prominou, naprosto zbytečné? Takové musí pryč, respektive by ani neměly být sázeny. Než třeba zase jednou začne být počasí normální. Dejte sbohem anglickému trávníku, který musíte neustále zalévat. Rozlučte se s krátkověkými letničkami. Je to paráda pro parádu, a zbytečná. V prvním případě dejte přednost lučnímu výběru, v druhém pak trvalkám.
Pěstujte raději méně druhů uspořádaných do chytré kompozice, než masy volně rozmístěných kytek. Velké jednodruhové plochy se stávají nepraktické. Sázejte tak, aby rostliny měly k dispozici vlastní zástin, případně se trochu stínily navzájem. Možná by se vyplatilo vsadit na druhy, které jsou se suchem zadobře, a přitom pořád zdobí. Místo řádků, které ve své liniové podstatě hrozivě mrhají místem, saďte do ostrůvků a shluků. Lépe tak zadrží vláhu a mohou si ji předávat i navzájem. Když zaléváte, dělejte to chytře. Inspirujte se třeba článkem Zahrada pro suchá léta. A teď to nejdůležitější.
)
Už víte, jak budete zachycovat dešťovou vodu?
I ti největší gambleři v kasínu občas něco vyhrají, a čistě ze statistického hlediska i nad vaší zahradou do léta aspoň jednou zaprší. Budete se na tu mokrou nádheru jen spokojeně dívat, anebo se postaráte o to, abyste co nejvíc této „vody zdarma“ zachytili pro suché týdny? Stará vanička, IBC kontejner, zakopaná nádrž, cisterna. Cokoliv. Postupně se dostáváme do fáze, kdy nemít vodu ze střechy svedenou okapem do barelu je hřích. Nepodceňte přípravu teď, a nečekejte na poslední chvíli. Ona i cena těch nejrůznějších vododržných a jímacích zařízení půjde nahoru s tím, jak poleze i rtuť teploměru za oknem. Nečekejte, že to vaše studna ustojí. Buďte připravení. Zachycenou vodu v nádržích se vyplatí opatřit nějakým deklem. Aby v ní nerostly řasy a sinice, nebo se netopili ptáci.
)
A co vaše zahrádka?
Přirozená schopnost půdy zadržovat vodu je limitována několika skutečnostmi, z nichž asi tou nejpodstatnější momentálně je podíl organické hmoty/složky v půdě. Humus prostě drží vodu lépe než písek. Proto jeden náhodný déšť nad Saharou nic neznamená. Zvyšte podíl organického materiálu: přidávejte kompost, který si jistě už dávno vyrábíte. Pracujte s mulčem. Je to ochranná vrstva, která zadržuje vodu pod sebou a brání jejímu odparu. Je to jako s receptem od Babicy. Nemáte kompost? Tak tam dejte slámu!
)
Zapršelo, sláva. A co s tím teď?
Protřelí zahradníci tomu říkají zalévání motykou. Představte si půdní povrch (notně utužený suchem) jako souvislou síť kapilár. Nepatrných dírek, kterými voda stekla pod povrch. A hned po dešti se jimi zase ve formě odparu dere na povrch. Sucho tahá vodu ven. Na vás je vzít motyku, a tu povrchovou síť kapilár rozbít. Okopáním. Dočista mělkým. Ale tím, že zvrásníte povrch půdy, zadržíte v ní vodu. Pak můžete přihodit další ochrannou vrstvu kompostu nebo mulče.
Obého byste měli mít na suchá léta naskladněno mnoho, právě proto, že o ně bude velká poptávka. Vyplatí se také investovat (nebo prostě mít někde v kůlně) nejrůznější geotextílie a zastiňující zařízení. Které po dešti nebo naopak za sucha rozvinete nad záhonky/zahradou. Můžete to vést v přírodním duchu, a pracovat třeba s rákosovými rohožemi. Platí ale, že zastíněná půdy drží vodu lépe, než ta prosluněná.
)
A pak? Můžete buď obětovat kozla, nebo vhodit pannu do kráteru sopky. V různých kulturách to historicky, se střídavým úspěchem, využívali k tomu, aby přivolali déšť. Možná to nakonec letos nebude zapotřebí, ale přeci jen, bude lepší být připraven.
