Co pěstovat na jílovité půdě a jak postupně zlepšit její vlastnosti

Zúrodnění půdy je běh na delší trať, nedá se to spíchnout za jedno odpoledne. Vlastně, buďme upřímní a přiznejme si, že než bude „jílovica“ za něco stát, uplyne hezkých pár let. To ale neznamená, že byste na ní nemohli pěstovat vůbec nic. Naopak, řada rostlin, ať už podpůrných či produkčních, vám pomůže ji upravit blíže k ideálnímu stavu. Kde začít? S úpravou její struktury, textury, povrchu.

Mechanizace přináší mnoho výhod, ale pro první rytí se určitě vyplatí nesahat hned po rotavátoru. Jeho čas ještě nadejde. Nejlepšího pomocníka opět najdete na konci své ruky, a to v podobě rýče (a často i krumpáče). Je totiž třeba rozbít onu pevnou, ztuhlou povrchovou krustu, která zvlášť v suchém podnebí umí rozpraskat. Tam, obvykle na hloubkou jednoho rýče, je „klima“ jiné. To proto, že jílovité půdy jsou těžké, protože na sebe snadno vážou vodu. Už ji ale nepouští dál.

Je v nich totiž obsaženo jen minimum organických látek, respektive se tyto organické látky v ní nerozkládají. Kvůli nízkému přístupu vzduchu. Provzdušnění prorytím a rozrušení kompaktní struktury je tedy prvním krokem. Zvýšíte tím i výpar, snížíte vlhkost. Druhým krokem je zvýšení podílu organické hmoty v půdě. Záleží, jak moc zhutnělá zemina tu zrovna je.

Někdy postačí jen zarýt otočené zelené drny dolů. Jen pozor, abyste takto do země nezapracovávali plevel. Jeho semena jsou totiž čertovsky odolná, a vytvořením takové semenné banky si zaděláváte na budoucí léta nekonečného pletí. Jindy je ale zapotřebí trochu přitlačit na pilu, a obohatit ji o úživnější horizont. Do začátku třeba zavážku kompostu, kterou je nutné zapracovat dovnitř. Nestačí jen udělat novou vrstvu, ale je nezbytné ji dobře promísit s původním substrátem. A zúrodňovat musíte celou plochu, ne jen její vybranou část.

S kvalitním hnojem ale zatím opatrně, rozklad je pořád minimální, takže byste jej jen uzamkli v půdě a zabránili žádoucímu rozkladu. Místo toho by nastalo hnití, a to je špatně. Přídavek organického substrátu a rytí není nic lehkého. Lépe se to napíše, než udělá. Přesto, když jej budete jílovité půdě ordinovat pravidelně, po několik sezón, uvidíte první pořádné výsledky. Protože to funguje. Do díla se totiž spolu s vámi postupně dávají první mikroorganismy, a zvyšuje se i dostupná, či spíše přístupná zásoba živin.

Fantastickou práci tu odvedou žížaly, které v rámci podpovrchového provzdušnění dokáží zázraky. Jen jim musíte nabídnout onen organický materiál do startu, aby mohly do ztužených horizontů prorazit. Na první vyrytou žížalu pak budete čekat a vítat ji s radostí vlaštovky, navrátivší se po dlouhé a bezútěšné zimě.

Souběžně se zarýváním a přidáváním organického substrátu můžete začít aplikovat zelené hnojení. Výsev nejrůznějších nenáročných rostlin, vesměs bez přímého hospodářského užitku, které pak budete zapravovat do půdy. Výhodou je, že rostou samy a mnoho si od vás nežádají. Typicky může jít o pohanku, hořčice, pohanku, jetel, svazenku. A skoro cokoliv z čeledě bobovitých (Fabaceae), protože ty zvýší i podíl dusíku v půdě.

Jílovitá půda je sice komplikací, ale současně v ní můžete vidět vítanou příležitost. Jak to? Ve své podstatě je to půda panenská, a vy sami můžete ovlivnit to, jestli bude spíš zásaditější, nebo kyselejší. Pokud do ní budete přidávat štěpku z kůry a kompost z listů, rašelinu, hrabanku z jehličí, bude mít nižší pH. Což je něco, co docení třeba keře borůvek, brusinek nebo okrasné pěnišníky, azalky, hortenzie.

Chemismus půdy můžete ovlivnit i v opačném směru: síranem amonným nebo vápněním (třeba mletým vápencem). Takovou budou mít rády z okrasných třeba zvonky, plamének, hvozdíky a z keřů třeba šeřík. Další vlastnosti, jako propustnost půdy a její strukturu můžete ovlivnit (u hodně kompaktních jílovitých půd) přídavkem hrubozrnného písku. A co s tím dál?

Pokud je vaším záměrem hospodářská produkce zeleniny, je třeba vytvořit dobrý pěstební/osevní plán. Začít můžete bramborami (pokud je substrát dostatečně prosycen organickým materiálem), anebo skromněji, nenáročnými plodinami, které ledacos snesou. Třeba kapustou, květákem, kedlubnem. Ty dokáží vydobýt vlhkost z půdy a nepotřebují extra úživný substrát.

Možná ale nechcete trávit léta tím, že budete zúrodňovat jílovitou půdu. Můžete tedy zkusit takové druhy, které ji, s jistou mírou tolerance, snesou. Ze dřevin se přímo nabízí „pionýrská“ bříza bělokorá, která je schopná prosadit se i v extrémních podmínkách. Zástin může dodat douglaska tisolistá. Ano, díváme se na ní skrz prsty, protože není původní. Ale třeba přisedlejší borovice limba, ta už by šla.

Z okrasných keřů si v jílovité půdě hoví štědřence, svídy a hlohyně, mezi trvalkami si na jílovitou půdu nestěžují čemeřice. A třeba škornice, které se latinsky jmenují Epimedium, byť se na jílovitém substrátu chovají spíše jako epidemium. Z kapradin se nebývalou mírou tolerance vůči půdním hendikepům vyznačuje okrasný pérovník. Seznam možných typů je ale ve skutečnosti mnohem obsáhlejší.

Z listnatých dřevin

• bříza, javor japonský a dlanitolistý, muchovník (Amelanchier lamarckii), hloh, eukalyptus, štědřenec (Laburnum anagyroides), jabloně, hrušeň vrbolistá (Pyrus salicifolia) + dobře polovina ze 107 v Evropě rostoucích druhů jeřábů

Z jehličnanů

• jedle korejská, araukárie, cypřišek Lawsonův (a tupolistý, hrachonosný též), exotikou zavánějící jinan dvoulaločný, smrk ztepilý (a sivý, pichlavý rovněž), jalovec čínská a viržinský, vzácný tisovec dvouřadý (Taxodium distichum) a elegantní jedlovec kanadský (Tsuga canadensis)

Z keřů

• dřišťály, hlohy, komule Davidova (Buddleja), mahonie cesmínolisté, růže, hortenzie, tavolníky, kaliny a weigelie

Je tu ještě jedna cesta, jako hodit jílovitou půdu za hlavu. To, když v ní provedete hlubší výkop, který pak vysypete žádoucím organickým substrátem (cirka čtyřnásobek objemu kořenového systému vysazované rostliny), a tento zahloubený koš pak použijete pro výsadbu, čeho jen chcete. Zrovna tak můžete pěstovat rostliny v balu. Nevýhoda? Není to řešení trvalé. Často také musíte vysazeným rostlinám vypomoci vyvázáním nebo oporou.

Snaha změnit a vylepšit těžkou jílovitou půdu, udělat z ní něco užitečnějšího, se do výsledku přetavuje léta. Není to ale promarněný čas.