Muškáty jsou poměrně nenáročné okrasné květiny. Jejich stinnou stránkou je však sezónnost. Musíme začít s jejich přípravou na zazimování již v září. Snížíme zálivku (ta je jinak po celé vegetační období bohatá), odstraníme suché listy a přestaneme s přihnojováním. Muškáty díky tomu vyzrají a zastaví svůj růst.
Dalším krokem je seřezání všech letošních výhonů. Zbytečně by rostliny vysilovaly a navíc je využijeme k množení muškátů. Stačí použít malé kelímky a stimulátor růstu, díky kterému výhony lépe zakoření. Ne všechny se chytnou, ale to nevadí, máme jich dost. V zimě by se za nedostatku světla letošní výhony na rostlinách vytáhly a dokonce by mohly způsobit i uhynutí rostlin.
Výhony seřezáváme co nejhlouběji (přímo nad kolénkem). Po řezu výhonů umístíme muškáty do skleníku, nevytápěné chodby, verandy či „světlého“ sklepa, mráz by muškáty nevydržely. Vhodné místo je též mezi špaletovými okny. Muškáty milují co nejvíce světla i v době vegetačního klidu.
Teplota musí být v zimě přiměřená (ideálně 6 až 8 oC) a zálivka jen občasná (mírně a jen jednou týdně, aby byl substrát pouze mírně vlhký). Před zimou muškáty nepřesazujeme, jelikož musí přestat růst a jejich výživa by neměla absolutně žádný smysl. Vegetační klid je pro muškáty důležitý, protože při snaze růst a současném nedostatku světla by prostě zašly.
Odkvetlý muškát
Zároveň s řezem letošních výhonů je též třeba odlámat květy muškátů. Předtím je ale vhodné označit každou rostlinu cedulkou označující druh a barvu květů. Pokud by v zimě muškáty začaly kvést, nemilosrdně květy uštípneme. O to bohatěji nám pak budou kvést ve vegetačním období, pokud si nyní odpočinou. Přemokření je zcela vyloučené, naopak muškáty snadno přežijí i vyschnutí substrátu. Pokud tedy jeden týden na zálivku zapomeneme, nic se neděje.
Dalším krokem je kontrola zdravotního stavu rostlin. Napadené rostliny zničíme a ostatní ošetříme vhodnou chemií. Proti plísním použijeme Kuprikol či Polyversum, škůdcům nastražíme lepové destičky (nejčastějším škůdcem muškátů jsou molice). Přezimovat necháváme pouze zdravé, vitální rostliny.
Přes zimu průběžně odstraňujeme odumřelé listy a květy, tvořily by se na nich plísně a líhli škůdci. Na závěr se ještě vrátíme k zálivce. Musíme mít na paměti, že ve volné přírodě tyto rostliny téměř vyschnou, nebo se zatáhnou pod zem, kde vyčkají na dostatek světla a vody. Čím méně vody, tím lépe.
Bohatě kvetoucí muškáty
Se zálivkou a přihnojováním začneme na konci února (poprvé jednorázově přihnojíme), v březnu již aplikujeme vydatnější zálivku jednou týdně. V dubnu přihnojujeme jednou týdně, vegetační sezóna muškátů nám začíná. Na venkovní stanoviště umístíme rostliny přesazené do nového substrátu po ledových mužích. Z počátku vegetačního období zkracujeme nové výhony a přestaneme s tím až na začátku května.
Výše popsané zazimování muškátů však neplatí pro jeden druh, totiž pelargonii královskou (anglickou). Tato rostlina je solitéra, která vyroste až do podoby menšího keříku a nesmí v zimě vyschnout. Tyto pelargonie před zazimováním přesadíme a necháme je venku až do prvních mrazíků. Teprve až před nimi muškáty ukryjeme. Potřebují totiž prožít období chladu, aby v dalším roce bohatě vykvetly. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
