Zemědělství bez vody. Na jakých principech vlastně funguje dryland farming

Je nedílnou součástí zemědělství 11 amerických států (typicky například Kalifornie, Colorado, Nebraska), počítá se s ním v eurasijských stepích a na Ukrajině, patří k zažité normě v Severním teritoriu Austrálie nebo jihoamerické Argentině. A spolu s tím, jak se klimatické podmínky mění, a dostupná voda se v některých regionech stává vzácnější, narůstá tím i význam takových nezávlahových systémů. Dost možná se budeme jednou muset učit produkovat ve velkém hospodářské plodiny bez závlahy i u nás.

Ono zemědělství nasucho není úplně bez vody. Spoléhá totiž na chladná (obvykle zimní) období, které půdě dodá potřebnou vláhu. Byť ne vždy ve formě deště nebo sněhu. Na zemědělcích pak je, aby s tímto velmi omezeným „vodním rozpočtem“, vázaným v půdě, dokázali vydržet celý rok. Při tomto modelu nezávlahového zemědělství nečekáte na to, jestli jednou za měsíc nebo dva zaprší. Pršet nebude vůbec. Vystačit musíte s tím, co jednou do roka dá půdě zima. Což na ty, kdo na dané ploše hospodaří, klade nesmírně vysoké nároky. Chyba totiž znamená konec.

Pro správné suché zemědělství je zapotřebí dodržet pár základních principů. Pochopitelně půjde o vytvoření příhodných podmínek pro příjem vláhy v limitovaném období. Pak je tu - asi vůbec nejdůležitější část – ochrana půdy. Na ní totiž všechno záleží, to ona je tou vodní bankou. A je zapotřebí ji všemožně chránit před erozí, vysušením. A do třetice je to o tom, jak intenzivně na takové suché pláni hospodaříte. Co tu vysejete, jak hluboce do kořeny dosáhne, jakým způsobem to budete udržovat a jak příhodně šetříte omezené zdroje živin.

Nepostarat se o půdu, přetížit a přečerpat její možnosti, zvolit nějakou nešetrnou formu produkce, to vše je cesta do záhuby. Protože to odstaví pole od smysluplné produkce na další dlouhá léta, často až nenávratně. Suché zemědělství vyžaduje neustálou kontrolu, vyhodnocování množství vláhy, která je k dispozici (anebo zrovna chybí) pro daný cyklus. Chce to plánovat o mnoho tahů a sezón napřed.

V praxi to obnáší nesázet tak nahusto, dodržovat výrazně větší rozestupy. Tak, aby si každá rostlina mohla nabírat kořeny vodu z většího objemu půdy, a nemusela se přitom prát s konkurencí. Samozřejmě, že je třeba pěstovat takové kultivary, které suché podmínky snesou. Zemědělci také stráví mnohem více hodin času „v terénu“, protože musí dohlížet a modifikovat podmínky v místě. Jenže si přitom nevypomáhají těžší technikou. Pojezdy traktorů nebo jiné zemědělské techniky jsou omezeny na minimum, protože by kola utlačovala a zhutňovala půdu – která by pak hůře jímala/držela vodu.

Půda je také minimálně obdělávána. Zapomeňte na hlubokou orbu: ta by jen zjizvila povrch půdy, a urychlila ztrátu vláhy z nižších půdních horizontů. Taky by to posílilo erozi, které je krajně nežádoucí. Spíš se tu sází na mulč, ochrannou povrchovou vrstvu, která ztrátám vláhy přesušením brání. Mulč je dobrý, protože blokuje růst plevelů. I proti nim je třeba intenzivně bojovat, protože odsávají tolik vzácnou vodu. Přítomnost škůdců pak vyvolává nefalšovanou paniku, protože každý stres pro pěstované plodiny může mít fatální důsledky.

A znovu – není to úplně bez vody. Přes zimu může napršet, z mála dost může udělat i kondenzace vodních par. Obvykle ale nemáte „vodní rozpočet“ na rok lepší než 180 – 200 ml. Chce to tedy ponechávat strniště, vkládat do obdělávaných ploch nejrůznější vegetační pásy, snažit se vytvořit nějakou formu zábran/zastínění, terasování, orby podél vrstevnic, plečkování. Klasikou je i zelené hnojení.

Pochopitelně záleží na geografických podmínkách a celkové dostupné vláze, ale v zásadě není až takový problém při dodržení všech kritérií vypěstovat rajčata, dýně, fazole, melouny. A také nejrůznější obiloviny - pšenice, kukuřice, proso, žito. Možné jsou variace na čirok a slunečnici. Tepla a slunce je obvykle víc než dostatek (problémem může být výrazný rozdíl mezi denní/noční teplotou, a celkově výrazný rozdíl teplot v průběhu sezóny).

Specifickým rysem plánování zemědělství nasucho je flexibilita. Hospodář nesmí pohlížet na pole jako zdroj okamžitého sezónního zisku, respektive nesmí dopředu finančně počítat s tím, že to letos vyjde. Rok může být špatný a úroda se konat nebude (a tedy – nesmí na ní být existenčně závislý). Současně musí mít rezervu pro situaci, že se zadaří. A tehdy musí aktivizovat další zdroje, aby výnos příhodně umocnil. Třeba dohnojením, zvýšenou péčí.

Chce to tedy mít velké rezervy a být schopen pružně reagovat na vývoj měnících se podmínek. Není to nic pro začátečníky, tohle dokáže potrápit i zkušené agronomy.

Zemědělství nasucho je přitom „disciplínou“, která začala být odborně řešena na přelomu 19. – 20. století (především po debaklu ve Spojených státech, kde si rozoráním Velkých plání přivodili prachové bouře a velkou bídu). A tato disciplína se pak volně inspirovala tím, jak se v tradičně suchých regionech (podél pouští Kalahari, Namib, v brazilském Serrano nebo v indickém Tharu) hospodaří už tisíce let.

Co z toho plyne? Že sucho není žádnou novinkou, a formovalo zemědělskou praxi už tisíce let před námi. A že i dnes se nemalá část zemědělské produkce realizuje v regionech, kde se musí cele spoléhat na vodu uloženou v půdě, a hospodařit s ní. Jde to, když přestanete půdu chápat jen jako substrát, v němž roste to, co chcete sklízet. A uvědomíte si, že kvalitní půda je tou největší devizou úspěšného zemědělství.

Tuto kvalitu si můžete podržet, zvýšit ji nebo promrhat. Právě tím, jakým způsobem budete hospodařit. To platí u velkých lánů u amerického tichomořského pobřeží, v africkém sahelu tak i na vaší zahradě, kde už hezky dlouho nezapršelo.

Práce s vodou – až jednou náhodou naprší nebo nasněží, jak zajistíte to, aby se u vás voda zdržela, nezpůsobila škody a vsáklo se jí co nejvíc? Popřemýšlejte o drenáži, zasakovacích pásech, suchých poldrech. 

Není nic hodnotnějšího, než půda – starejte se o ní, udržujte ji, zkvalitňujte ji. Nenechte si ji odnášet větrem, přihnojujte nazeleno, chraňte ji. Neničte si ji agresivní chemií a postřiky, pracujte na organické bázi.

Nevsázejte všechno na jednu kartu – snažte se, aby obsádka plodin byla co nejpestřejší. Zvyšujete tím šance, že aspoň něco přežije a vyplodí. Současně tím snižujete tlak škůdců a parazitů. Vybírejte druhy suchu odolné.

Adaptujte plán svého hospodaření. Sucho nemusí znamenat katastrofu, když začnete pěstovat něco jiného. I kdyby to měly být olivovníky nebo fíky. Změna nemusí být nutně k horšímu, když víte, jak se jí přizpůsobit.

Zdroj: CropInsuranceSolutions.com, GardeningKnowHow.com, Dryland Farming, DryFarming, Shambaza.com, ModernFarming.com