Životnost solárních panelů je nízká, záruky nevymahatelné a Čína se děsí kvality

Pokud se při pořizování fotovoltaiky orientujete podle proklamované životnosti, kterou by měla reflektovat délka záruky, může to být pouze nehezká hra výrobce, který již předem ví, že své závazky nesplní. V ČÍNĚ TOTIŽ VÝROBU FOTOVOLTAIKY ŠIDÍ, JAK SE DÁ, ABY USPOŘILI NA NÁKLADECH. A zcela jim takový přístup vyhovuje. Navíc se bojí jako pověstný čert kříže trvanlivých výrobků s dlouhou životností. Čínská produkce je nastavena na kvantitu, tedy objem a pravidelný přísun dalších odběratelů, nikoli na kvalitu a životnost. Ne že by to nebylo na západě u některých subjektů podobné, zde však jde o extrém. Například technologie trvanlivého zapouzdření Číňany vyděsila natolik, že o ni vůbec neprojevili zájem.

Z úspor na materiálech můžeme jako další příklad uvést sklo, které se nyní používá i slabší jak 2 mm a nekalené, přitom se zvětšují rozměry panelů. Dříve se používalo kalené sklo tloušťky až 4 mm. Navíc výrobci šetří i na výrobních postupech, třeba místo precizně přilepené plochy najdeme jen pár kapek lepidla. A když půjdeme do extrému, může být součástí výrobků i papír, ale to jsme opravdu v oblasti extrémně exotické. Potíž je, že mnohé zbytečné a životnost panelů ovlivňující úspory reflektují i renomované západní značky. Jednoduše zřejmě proto, aby se cenou přiblížily Číně. V konečném důsledku pak vlastně vždy získáte v obrazném srovnání výrobek z obchoďáku, kdy najdete v balení v lepším případě přesný počet šroubků. Bohužel fotovoltaické panely nelze jako investici srovnávat se sektorovou skříňkou za 1000 korun z řetězce IKEA.

Uváděné informace jsme čerpali z rozhovoru na idnes.cz s panem Václavem Beránkem, šéfem společnosti Solarmonitoring, která prováděla výzkum spolu s Českou zemědělskou univerzitou. Prostě a jednoduše podle něj solární panely dosluhují až překvapivě rychle a záručních nároků se domůžete jen těžko. Skutečná životnost fotovoltaiky čínského původu je obvykle poloviční, než výrobce uvádí (nižší je však zřejmě i životnost renomovaných západních značek, pozn. red.).

A jak fungují uskutečněné reklamace? Dodavatel musí reklamované panely nějak dopravit do některého z čínských přístavů, kde cca třetinu reklamací neuznají a v případě zbývajících reklamací vám sice dají nové panely, ale úplně jiné včetně rozměrů a výkonu. Reklamace trvají velmi dlouho, proces je drahý a výsledek nejistý. V podstatě by bylo nejlepší fotovoltaiku z Číny zcela ignorovat. To však zřejmě není při současné poptávce v době boomu fotovoltaiky možné. Čína je vůdčí silou na trhu s fotovoltaikou.

Stejné zkušenosti s čínskou fotovoltaikou k nám prosakují i ze zahraničí. Na mutaci oborového serveru PV Magazine byly v článku s titulkem Desetigigawattová časovaná bomba uvedeny informace, že 15 % panelů instalovaných v Německu (cca 10 gigawatt instalovaného výkonu) vykazuje závažné závady. Třeba pouzdra, ve kterých jsou fotovoltaické články uložené, praskají. Dovnitř se dostává vlhkost a výkon panelů se snižuje na minimum, navíc hrozí zkrat s následkem požáru či úrazu, dokonce smrtelného.

Proč takové informace prosakují na povrch až nyní? Jedním z důvodů jsou dohody o mlčenlivosti, které chrání výrobce v tom smyslu, že je ochoten řešit reklamace pouze v případě, že se informace nedostanou k veřejnosti. Pokud je ovšem výrobce vůbec ochoten se o reklamacích bavit. Dalším důvodem je rychlý růst výkonu panelů spolu s klesající cenou, čemuž odpovídala potřeba obnovy technologií, takzvaného upgrade. A to zrovna v Německu fungovalo docela svižně. Jiná situace však nastala u nás. Licence od energetického úřadu neumožňovaly změnit použité panely bez nové licence. Zvýšení výkonu elektrárny navíc neumožňují smlouvy provozovatelů s distributory elektřiny, kteří tvrdí, že nemají volné kapacity v síti. Rozšíření prostě obvykle nepovolují. Krátká životnost fotovoltaických panelů je proto právě u nás obrovským problémem. Rentabilita investic padá, hovořit o ochraně životního prostředí začíná být až směšné. A co recyklace a stále skloňovaná uhlíková stopa? Jestliže musíme panel vyhodit po deseti až patnácti letech, ušetříme přibližně tolik emisí, kolik jich bylo třeba k výrobě panelu. Nula od nuly pojde a jen to stojí zbytečně vynaložené finanční prostředky.

Recyklace pak fungují v praxi tak, že provozovatelé recyklačních systémů vybírají poplatky, hromadí vysloužilé panely ve skladech a čekají na technologie, které rentabilní recyklaci umožní.

Jak ale mohlo k takové situaci na trhu s fotovoltaikou vůbec dojít? Lidé zřejmě oblasti nerozumí a nemají dostatečné informace, proto prostě údajům o životnosti věří, nic jiného jim vlastně ani nezbývá. Navíc diktuje podmínky na trhu Čína, která vlastně vytvořila jakýsi kartel, přes jehož hradby nikdo nepronikne. Každý partner i koncový zákazník jsou pak vlastně rukojmími obrovského objemu nekvalitních výrobků. Je to jako si hodit korun, respektive ještě lépe kostkou. Padni jak padni, 1 = 6.

Paradoxní je, že si pak Číňané mohou dovolit 25 letou záruku i na nejméně kvalitní výrobky. Jednoduše proto, že neexistuje dovolání. A co dělá dominantní kartel, to pak dělají i ostatní. Suma sumárum lze říci, že „dnes nelze označit žádného současného výrobce fotovoltaických panelů jako seriózního,“ řekl Václav Beránek.

Jako jedinou smysluplnou radu, která může fungovat v praxi, pak doporučil, ať se majitelé o své elektrárny starají a včas odhalují případné závady. Včasným servisním zásahem lze životnost panelů prodloužit. Opravy nemusí být náročné a životnost panelů mohou prodloužit až o roky. A přidává ještě jednu radu, nepočítejte ve svých kalkulacích se zárukou 25 let a tomu odpovídající životností 30 let. Počítejte jen s deseti až patnácti roky! Na ochranu přírody, úspory za energie a výhodné investice můžeme zapomenout. A to jsme ani nemuseli naletět Malině.

Zdroj: idnes.cz, ČESKÉSTAVBY.cz