Znáte nejméně náročné pokojové rostliny?

Mezi nenáročné pokojové květiny patří druhy, které mají nízké nároky na zálivku, hnojiva a vůbec jakoukoli péči. Ovšem i tyto druhy mohou mít konkrétní nároky na teplotu, vzdušnou vlhkost, průvan a osvětlení, prostě neexistují rostliny bez jakýchkoli nároků, jsou jen náročnější a méně náročné. Jiné rostliny vyžadují přímé sluneční světlo, jiné tmavší místo a světlo rozptýlené. Navíc lze konkrétní nároky některých rostlin vyřešit i péčí automatickou, například samozavlažovacími květináči, které se od těch běžných liší nádobou na vodu, knoty a měrkou, která kontroluje stav zásobní vody. Nepleťme si však samozavlažovací nádoby s hydroponií, v tomto případě jde o vysoce efektivní, ale též náročné pěstování, kdy nesmí nikdy dojít k tomu, aby živný roztok vyschnul. Navíc je třeba něco se o hydroponii naučit, zatímco v samozavlažovacích nádobách si rostliny berou z rezervoáru vždy jen tolik vláhy, kolik potřebují, nedochází k hnití kořenů, ani přemokření pěstebního substrátu. Jinak je vhodný k pěstování většiny pokojovek takový substrát, který je napůl smíchaný se středně těžkou zahradní zeminou.

Obdivuhodné dracény

Dračince čili dracény (Dracaena) nabízí mnoho druhů a kultivarů, pro všechny jsou však společné nízké nároky na péči. Není proto divu, že patří k nejrozšířenějším pokojovým rostlinám. Velice dekorativní jsou především zakrslé kultivary dračince vonného (Dracaena fragrans var. Compacta), který připomíná růžici ananasu. Listy těchto dračinců jsou sytě zelené a mnohé obsahují kresby bílé a krémové barvy. Pěstovat je lze v malých květináčích, ale i do výsadeb ve velkých nádobách, kdy je vhodné kombinovat různě zbarvené kultivary. Značnou oblibu si získal též dračinec pruhovaný (Dracaena sanderiana var. lucky bamboo), který se prodává také v podobě imitací bambusových výhonků spřažených do pyramid. Ovšem dracény jsou známé i v podobě takzvaných „falešných palem,“ konkrétně jde o druh Dracaena marginata. Tato dracéna roste v podobě kmínku s několika dřevitými výhony, jež mají na svém konci růžice listů.

Dračince mají nízké nároky na zálivku a hnojení, vyhovuje jim rozptýlené světlo a polostín, substrát pouze mírně vlhký. Hnojit stačí méně často, ale pravidelně. Pouze vlhkost vzduchu činí problémy, při suchém vzduchu v místnosti je třeba rosit listy dracén.

Lopatkovce s nádhernými květy

Lopatkovce (Spatiphyllum) jsou elegantní rostliny se srpkovitými listy, ale hlavně krásnými, velkými květy. Navíc lopatkovce pomáhají v domácnostech a kancelářích čistit vzduch. Jejich květy mají krásný tvar toulce nejčastěji bílé a zelené barvy. Ve vegetačním období lopatkovce vyžadují zálivku dvakrát týdně a hnojení jednou týdně. Nevyhovuje jim průvan a příliš mnoho světla, v těchto podmínkách rychle chřadnou. Nejraději mají stinnější stanoviště a milují též rosení a sprchování, jelikož jim vadí prach na listech. Lopatkovec si navíc můžeme snadno namnožit dělením trsů. Lopatkovce však vyžadují jeden zásadní zákrok – po odkvětu vždy odstřihneme květ i se stvolem.

Statný zamiokulkas

Kulkas zamiolistý (Zamioculcas zamiifolia) má eliptické listy rostoucí na silných kmíncích. Má rád těsné květináče, není náročný na zálivku (zásobárnou vody jsou podzemní hlízy) a snadno se množí dělením trsů. Nové kmínky s listy vyrůstají v zimním období, pokud však zamiokulkas netvoří delší dobu nové části, je třeba jej přesadit (obvykle to bývá jednou za dva roky). Zamiokulkas působí exoticky, připomíná sukulenty, přesto se však nemusíme bát jeho nároků.

Tato rostlina pocházející z Madagaskaru je opravdu velmi nenáročná. Vyžaduje především rozptýlené světlo a dostatek vody. Ve vegetačním období přihnojujeme jednou za čtrnáct dní tekutým hnojivem určeným pokojovým rostlinám. Na podzim je třeba zálivku omezit a opět zvýšit cca před vánočními svátky, kdy též přihnojíme. V tuto dobu začnou přirůstat nové výhony. Po jejich rozvinutí však zálivku opět omezíme. Kromě dělení trsů lze zamiokulkas množit i lístky, které umístíme do vyhřátého substrátu. Lístky zde brzy zakoření.

A ještě jedna přednost zamiokulkasu, prakticky vůbec netrpí žádnými nemocemi, virovými ani houbovými, prostě jde o zdravého otužilce.

Odolné fíkusy

Fíkusy (Ficus) jsou nejen odolné, ale též druhově pestře zastoupené a známe je opravdu snad všichni, byť mají tolik podob, tvarů a též různých velikostí listů, že by je kdekdo řadil mezi různé druhy. Ve své domovině rostou jako stromy dorůstající do výšky až 30 m, v bytech dosáhnou nejvýše okolo 2 m. Milují světlé stanoviště s trochou přímého slunce a běžnou pokojovou teplotu (v zimě nesmí klesnout pod 13 °C). Náročné jsou na průvan a mají ještě jednu libůstku, jednotlivé zálivky provádíme tak, aby mezi nimi substrát proschnul, fíkusům vyloženě vadí přemokření. Občas je dobré fíkus osprchovat, velké rostliny však raději otíráme vlhkým hadrem, nemá smysl tahat se s nimi do vany.

Uvádí se až tisíc druhů fíkusů v jejich domovině, nemluvě pak o pokojových kultivarech. Jako pokojovky se samozřejmě pěstují jen osvědčené druhy. Dokonce jsou pěstovány i jako nádherné bonsaje, jelikož druhy rostoucí na kamenech a skalách, kterým se říká petrofyty, obepnou svými kořeny kámen. Pro většinu druhů fíkusů jsou charakteristické mléčné kanálky, ze kterých vytéká při poranění bílý latex (v latexu běžně pěstovaného druhu Ficus elastica je obsažen kaučuk).

Fíkusy většinou vyloženě vyžadují velké (resp. stále se zvětšující) pěstební nádoby, které musí být nikoli příliš hluboké, ale hlavně široké a prostorné. Dobré zakořenění je pro fíkusy klíčové!
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com