Ve světě se začalo s figurálními výjevy ze života Krista již na začátku 13. století. V roce 1223 byla poprvé sloužena vánoční mše uprostřed přírody na umbrijské hoře Greccio. Zde četl evangelium František z Assisi a to u skutečných stájových jeslí s volem a oslem. V pozdní gotice najdeme reliéfní zobrazení scén z evangelií, deskové obrazy jesliček a Svaté rodiny. Tyto výjevy byly umisťovány o vánočních svátcích v postranních kostelních lodích. Postupně pak výjevy přibývaly. V 16. století se začaly v kostelích stavět barokní jesličky, které se staly přímými předchůdci pozdějších a současných betlémů.
Obrovské figurální betlémy umístěné v kostelích a chrámech o vánočních svátcích jsou i v Čechách historicky doložené právě v 16. století (v Praze 1562), kdy se k nám tento zvyk rozšířil prý jezuity a františkány z Itálie. Ovšem dlouho nešlo o lidový zvyk a výraz lidové zbožnosti. To se stalo až jako následek císařského zákazu vystavovat jesličky a betlémy v kostelích v letech 1782 až 1804. Právě v tu dobu se dostaly do obliby zmenšené betlémy z různých materiálů v měšťanských a selských obydlích, které si lidé vyráběli sami a navíc si jejich výrobou ti chudí i přivydělávali.
Poté už bylo jen otázkou času, kdy se výroba betlémů stane lidovým zvykem. Ne náhodou je právě v Příbrami o Vánocích vystavován jeden z nejvzácnějších betlémů. V Příbrami a jejím okolí byly podmínky pro výrobu betlémů ideální i díky poutnímu místu na Svaté Hoře, kam putovaly proudy poutníků –zákazníků. Navíc sociální nejistota hornické profese vytvářela z hornických rodin sériové výrobce betlémů. Ze začátku 19. století se dochovala torza dřevěných betlémů, avšak betlémy byly vyráběny třeba i z těsta, papíru a sádry. Řemeslná zručnost výroby betlémů se ale rozšířila po celých Čechách a Moravě, přičemž tajemství výroby byla uchovávána jako rodinná.
Například v Příbrami se betlémy vyráběly tak, že byl do hrnčířské hlíny otisknut model vyřezaný ze dřeva. Vznikl tak takzvaný kadlub, ten byl vypálen a před naplněním hmotou vždy zevnitř potřen olejem. Jako směs se používala například podřadná žitná mouka, sádra, hrušková drť a klihová voda. Přísad však bylo mnoho a právě tyto recepty si rodiny přísně tajily. Navíc chemická analýza nebyla v té době možná. Ještě vlhké byly figurky vyklopené z forem a sušené pouze na vzduchu. Nevýhodou tohoto materiálu byla menší trvanlivost, proto se mnoho figurek do dnešních dnů nezachovalo.
Poté už bylo jen otázkou času, kdy se výroba betlémů stane lidovým zvykem. Ne náhodou je právě v Příbrami o Vánocích vystavován jeden z nejvzácnějších betlémů. V Příbrami a jejím okolí byly podmínky pro výrobu betlémů ideální i díky poutnímu místu na Svaté Hoře, kam putovaly proudy poutníků –zákazníků. Navíc sociální nejistota hornické profese vytvářela z hornických rodin sériové výrobce betlémů. Ze začátku 19. století se dochovala torza dřevěných betlémů, avšak betlémy byly vyráběny třeba i z těsta, papíru a sádry. Řemeslná zručnost výroby betlémů se ale rozšířila po celých Čechách a Moravě, přičemž tajemství výroby byla uchovávána jako rodinná.
Například v Příbrami se betlémy vyráběly tak, že byl do hrnčířské hlíny otisknut model vyřezaný ze dřeva. Vznikl tak takzvaný kadlub, ten byl vypálen a před naplněním hmotou vždy zevnitř potřen olejem. Jako směs se používala například podřadná žitná mouka, sádra, hrušková drť a klihová voda. Přísad však bylo mnoho a právě tyto recepty si rodiny přísně tajily. Navíc chemická analýza nebyla v té době možná. Ještě vlhké byly figurky vyklopené z forem a sušené pouze na vzduchu. Nevýhodou tohoto materiálu byla menší trvanlivost, proto se mnoho figurek do dnešních dnů nezachovalo.
V jiných oblastech zase převládala výroba betlémů ručně vyřezávaných ze dřeva, kterých se dodnes dochovalo mnohem více (např. Orlickoústecko). A právě tyto ručně vyřezávané betlémy byly obchodovány i do zahraničí zámožnějším lidem (Vídeň, Krakov, Lipsko, Drážďany, …). Typické jsou skříňové betlémy z první poloviny 19. století. Řeč je o slavných betlémech kralických.
A jelikož je hlavním předpokladem domácí tvorby betlémů řemeslná zručnost a cit, není technologie jejich výroby nijak složitá, ovšem je časově velmi náročná, což se odráželo i v koncové ceně výrobků. Začínalo se měkkým dřevem nařezaným do špalíků o velikosti postaviček. Tyto špalíky byly namočené do vroucí vody, kde byly zbaveny smoly a po usušení bylo možné začít vyřezávat. Používaly se řezbářské nože různých velikostí, torzo bylo vyřezáváno jako celek a drobné části se vyřezávaly samostatně a přilepovaly. Pokud bylo třeba, tvořil některé detaily oděvů i papír a samozřejmě se používaly také barvy. Vyřezávání bývalo většinou záležitostí mužů a barvení figurek prací žen, které používaly temperové či olejové barvy. A zapomeňme na šeď – barvy měly jasné tóny. Figurky bývaly velké od 2 do 15 cm a s jejich velikostí a počtem rostla i cena betlému. Zobrazovány byly i postavičky symbolizující různé profese a společenská postavení, nejen biblické postavy. A samozřejmě také zvířata, jelikož Ježíšek se dle pověsti narodil ve chlévě.
A jelikož je hlavním předpokladem domácí tvorby betlémů řemeslná zručnost a cit, není technologie jejich výroby nijak složitá, ovšem je časově velmi náročná, což se odráželo i v koncové ceně výrobků. Začínalo se měkkým dřevem nařezaným do špalíků o velikosti postaviček. Tyto špalíky byly namočené do vroucí vody, kde byly zbaveny smoly a po usušení bylo možné začít vyřezávat. Používaly se řezbářské nože různých velikostí, torzo bylo vyřezáváno jako celek a drobné části se vyřezávaly samostatně a přilepovaly. Pokud bylo třeba, tvořil některé detaily oděvů i papír a samozřejmě se používaly také barvy. Vyřezávání bývalo většinou záležitostí mužů a barvení figurek prací žen, které používaly temperové či olejové barvy. A zapomeňme na šeď – barvy měly jasné tóny. Figurky bývaly velké od 2 do 15 cm a s jejich velikostí a počtem rostla i cena betlému. Zobrazovány byly i postavičky symbolizující různé profese a společenská postavení, nejen biblické postavy. A samozřejmě také zvířata, jelikož Ježíšek se dle pověsti narodil ve chlévě.
V období mezi světovými válkami byla výroba betlémů utlumena pro snadnější způsob obživy díky rozvinutému prvorepublikovému průmyslu a zemědělství. Tento trend pokračoval i po druhé světové válce, ovšem přesto do dnešních dnů výroba betlémů nevyhynula a tato tradice pokračuje, byť bylo náboženství vytlačeno ateismem až na samý okraj společnosti. Velkou oblibu dnes mají například betlémy keramické, vypalované z hlíny, ovšem i papírové skládačky, betlémy sádrové, slaměné a nakonec i ty vyřezávané dřevěné.
Betlémy jsou v kostelích vystavovány od 24.12., kdy je věřící i zvědavci, milovníci tradic a historie, spatří poprvé o stědrovečerní (často půlnoční) mši a naposledy je můžete vidět na Hromnice, čili 2. února.
Betlémy jsou v kostelích vystavovány od 24.12., kdy je věřící i zvědavci, milovníci tradic a historie, spatří poprvé o stědrovečerní (často půlnoční) mši a naposledy je můžete vidět na Hromnice, čili 2. února.
Zdroj: www.wikipedia.org, www.rozhlas.cz, www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.shutterstock.com