Sruby získávají v Čechách neustále na popularitě. Ačkoliv u nás nemají takovou tradici jako v severní Evropě a Americe, na cestách po české krajině je můžete potkat poměrně často. Čím si svou popularitu získaly, jaká je jejich historie, co svým obyvatelům můžou nabídnout a je bydlení ve srubu vhodné pro každého? V našem článku najdete mnohé odpovědi na otázky o srubech, které jste si mohli položit.
Sprchování ve vaně, pantofle, topení na posvátnou teplotu, chození v trenkách, předsíně a chodby, záchody oddělené od koupelen, sušení prádla v bytě, pračky v kuchyních či koupelnách, pohovka v kuchyni, minimální výzdoba, obliba v montování sektorového nábytku a další běžné součásti našeho bydlení, nad kterými cizinci kroutí hlavou. Divili byste se přitom, co všechno má kořeny v době socialistické.
Říká se, že stačí sníst jedno denně, a přežijete sychravý podzim i zimu bez návštěvy lékaře. Jablko je zkrátka pašák. Určitě v sobě ale nenese tolik vitaminu A, jako třeba mrkev. A ani tolik vitaminu C, jako třeba pomeranč. Takže čím si tu dobrou pověst vlastně zasloužilo?
Liška nálevkovitá a stroček trubkovitý, dva druhy hub, které řadíme mezi lišky, tedy hub patřících do čeledi liškovité. V prvním případě u nás teprve nedávno objevený skvost pro chuťové pohárky mas, v druhém případě dokonce staročeská klasika, která se přidávala do vánočního kuby. Recept byl jednoduchý: černá liška + vařené kroupy + vepřové sádlo + sůl a bylinky (nejlépe majoránka, případně i pepř). Zapéct v troubě a je hotovo. Dnes si leckdo myslí, že do kuby patří hříbky. Kdepak. Masovost hříbková je pověstná.
Chcete napálit své sousedy a známé? Až se vás zeptají, co vám to tu kvete za divný šeřík, řeknete: „To je zpododěr.“ „Cože je to?“ „No přece zpododěr? Ty neznáš zpododěr?“ Pravdou je, že slovo zpododěr se příliš nechytlo, a tak byl kalifornský šeřík přejmenován na latnatec. Zpododěr je tedy mrtvý archaismus. Svými květenstvími se kvetoucí latnatec našim šeříkům skutečně podobá, ale také tak trochu kvetoucím hortenziím. Dokonce i svým divokým růstem a výškou. Listy však rozhodně ne.
Některé cibulky se vysazují již od září, jiné počkají klidně až do října a listopadu. V každém případě je právě nyní nejvyšší čas cibule vysadit, konec října je za humny. Pokud chcete na jaře ve své zahradě nádherně kvetoucí sněženky, bledule, narcisy, modřence, tulipány, hyacinty, krokusy, puškinie, ladoňky, hyacintovce, lilochvostce, řebčíky a kandíky psí zub spolu s hlíznatými talovíny, bramboříky, pryskyřníky a sasankami, není nač čekat.
Pokud už máte na zahradě a kolem domu víceméně hotovo, je teď vlastně práce, kterou můžete dělat venku, až nečekaně málo. Přitom úmorná odpolední horka jsou už minulostí, počasí vám tedy jde na ruku a děti neruší. Je ideální příležitost se pustit do dlouho odkládaných projektů. Počinů pro radost i užitek.
Oficiálně to zní velmi fundovaně. Hovoří se o “novém kolektivním systému“, který má zajišťovat sběr a likvidaci nedopalků. V praxi však jde o to, že tabákové firmy se musí na čištění veřejných prostranství od nedopalků podílet finančně. Navíc jsou donuceny vložit určité peníze i do osvěty.
Statistika nuda je, má však cenné údaje. Například ten, že devadesát procent svého času tráví lidé z Evropy uvnitř interiéru budov. Doma, v práci, na nákupech, v metru – ale pořád pod střechou. Tenhle trend není vlastní jen Evropanům, trpí na něj i lidé z USA a v menší míře pak i Australané. Podstatné je, že za naši setrvalou existenci v zastřešených prostorách platíme určitou daň.
Zimostráz neboli buxus zná určitě každý, můžeme z tohoto stálezeleného keře tvarovat nádherné topiary a tvořit nízké i vyšší živé ploty. Problém však je, že roste velmi pomalu a při pravidelném tvarovacím řezu se zdá být doba dosažení požadované velikosti a tvaru nekonečná. Trvá to dlouhá desetiletí. A když pak takové krasavce napadne škůdce, který je může zahubit, to nepotěší nikoho. Dejte si proto dobrý pozor na zavíječe zimostrázového, tento invazní druh hmyzu pocházející z orientu je již na celém našem území. Zasáhněte již nyní na podzim!
„Mámo, tady vysadíme ty jalovce a támhle budou jabloně a hrušně, čtvrtkmeny a polokmeny, jedna třešeň, několik švestek, aspoň 6 - kvůli slivovici, a hned vedle uděláme pruh s rybízy a angrešty...“ Každé plánování má něco do sebe, je šancí, nadějí, příslibem budoucna, tedy pokud není hned na začátku zásadní chyba. V tomto případě jalovce. Anebo hrušně. Rez hrušňová je totiž houba, která potřebuje dva hostitele. Hrušně a… jalovce. A čím blíže jsou u sebe, tím hůře.
Berte to s trochou nadsázky a zamyslete se nad tím. Huňaté kožíšky a zvědavé čumáčky čtyřnohých zvířat mají něco do sebe, ale nic se nemá přehánět. Služby, které vám nabídnou pokojové rostliny, je totiž skoro totožný. Jen vyjde laciněji, bez konfliktů a rizik.
V posledních letech se stále více lidí obrací k moderním řešením pro své zahrady a terasy. Jedním z nejnovějších trendů v oblasti hliníkových zahradních staveb jsou bioklimatické pergoly.
Když přijde na hodnocení kvalit, většinou se odborníci shodují na tom, že způsob, jakým se lidstvo dobírá kalorií pro své přežití, je zatížen dědičnou chybou. Jak to změnit? Nestačí jen poopravit zemědělství, ale i způsob, jakým k potravinám přistupujeme.
Zabránit některým živočichům v proniknutí na náš pozemek může pouze takové oplocení, přes které se nedostanou. Tedy dostatečně husté, kterým se neprotáhnou, ale i dostatečně vysoké a pevné. Třeba běžné ohradníky překoná taková srna s lehkostí baletky. Nízké ploty prostě nefungují, stačí ale přidat alespoň několik desítek centimetrů, půl metru, metr a světe div se, žádný Duplantis se mezi vysokou zvěří nerodí. Hustý živý plot pro změnu nefunguje na zajíce, i kdyby měl sebevíc trnů. Je ale opravdu nutné budovat oplocení, nebo existují i jiná řešení?
Když si vybíráte tu ideální barvu do pokoje, pohlídejte si u toho světové strany. Je to trivialita, ale má dalekosáhlé dopady. Protože s orientací oken ke světovým stranám se výrazně mění vydatnost proudu světla v průběhu dne. A může být, že zrovna ty „vaše“ ideální barvy pak budou v bledém či rozjásaném slunečním svitu vypadat dost jinak.
Problémů mají naše původní borovice lesní více, než by se dalo předpokládat. Buď jak buď, začaly usychat, z části kvůli nevhodné výsadbě na nevhodných místech, z části proto, že již nedosáhnou svými kořeny na podzemní vody. Navíc jsou místně vytlačovány invazní borovicí vejmutovkou, která je na seznamu invazních druhů v ČR a skutečně dovede porostům tradičních borovic i jiných dřevin škodit. Mladé sazenice borovic, které měly nahradit monokulturní smrkové porosty, pro změnu likviduje klikoroh borový.
Připravte si papír a tužku, ať si můžete odškrtnout ty věci, které se vás netýkají. Seznam podzimních úkolů se hned bude zdát z půlky hotový!
Čeští vývojáři vyvinuli unikátní řešení vytápění. A nejen vytápění. Nový otopný a energetický systém pro rodinné domy i velké průmyslové podniky funguje na principu akumulace tepla v písku. Takto akumulovaná energie prý dovede za určitých podmínek vytápět vnitřní prostory a ohřívat teplou užitkovou vodu prakticky za nulových provozních nákladů po dobu životnosti zařízení v délce padesát let. Ovšem počáteční investice není malá. Je otázkou, zda jde o další příspěvek v panoptiku možností, nebo o řešení, které obrazně řečeno dobude svět. Základní problémy má nyní dva: pořizovací cenu a... samotný písek.
Čistění spár mezi dlaždičkami se může jevit jako ta nejzbytečnější a nejotravnější forma úklidu. Ale opravdu je to zapotřebí. Protože byť byste jen o minutku dřív vydrhli okolní dlaždičky do stříbrného lesku, kvůli špinavým spárám bude pořád celý povrch na první pohled vypadat zanesený a nemytý. Mezery mezi dlaždicemi, vymezené spárovací hmotou, jsou totiž přirozený magnet na špínu a nečistoty.