Vše o jedovatých rostlinách. Rady, tipy pro pěstování, jak se vyhnout otravě a jak na první pomoc.
Mýty o tak nebezpečných stromech, ke kterým se nesmíme ani přiblížit, jsou staré jako lidstvo samo. Většinou ale zabíjelo něco, co bylo na stromě či ve stromě ukryté, tedy nejčastěji něco živočišného. Jenže mancinela obecná, která roste při pobřeží tropické Ameriky, je opravdu extrémně nebezpečná. Proč?
Tis roste v naší přírodě odpradávna, ovšem lesní hospodářství s ním tak nějak nepočítá a do zahrad po něm také nesaháme příliš často. V zahradách vítězí především zeravy ve všech možných kultivarech, v lesích pak dřeviny s nejlepšími produkčními schopnostmi. Přitom právě tis je skvělou volbou, tedy hlavně pro naše zahrady, a je jen velkou škodou, že nebýt parků a hřbitovů, skoro bychom na něj již zapomněli.
Magické slovo mandragora zná asi každý, mezi magické rostliny opředené nádechem tajemna ale patří i mnohdy zcela běžné bylinky a dřeviny. Tedy alespoň dříve lidé v jejich magickou moc věřili. Tyto rostliny chránily bezpečí rodiny, odháněly zlé síly a neštěstí, měly nám naopak přinášet štěstí, lásku a také pevné zdraví.
Počínaje žárlivostí a touhou po dědictví i moci byly jedy v historii osvědčenými a do poměrně nedávné doby i těžko prokazatelnými prostředky. Travičství je již dlouhou dobu na ústupu, tedy alespoň co se týká počtu jednotlivých obětí travičů, přesto však stojí zkušenosti ze zlaté éry travičství i dnes za pozornost.
Oměj podzimní kvete od konce léta až začátku podzimu a podívaná je to opravdu báječná. A když svážete tyto vytáhlé rostliny do trsu, aby se nepovalovaly v listopadu po jinak již téměř holém trvalkovém záhonu, vytvoří iluzi, že zima je opravdu ještě hodně daleko. Pozor však, právě oměje jsou prudce jedovaté a to všechny druhy.
Zahrada, bezpečné místo pro vás a vaše potomky, příbuzné, přátele, návštěvy? Kdepak a buďme ještě docela rádi za stávající legislativu. Kdysi jsem četl v jedné knížečce o cestách po USA, že například ve státě New York, když zloděj přeleze váš plot a nešťastnou náhodou se při cestě za lupem utopí ve vašem bazénu, jste zodpovědní vy. Měli jste si bazén dostatečně zabezpečit.
Natrhat si třeba ve známém KRNAPu kytici a hrdě si ji nést domů, to se může pěkně prodražit. Ne však v případě lupiny čili vlčího bobu, konkrétně vlčího bobu mnoholistého. Ochránci přírody naopak vybízí návštěvníky parku, aby jim pomohli s eliminací lupiny jejím trháním a to samé se děje také na Šumavě i jinde. Pozor však, nesmíme trhat a poponášet rostliny, které již tvoří semena, jen bychom lupinu šířili dál.
Pryšec běložilný je vzpřímená rostlina se sukulentním čtyřhranným stonkem a podlouhlými listy, na kterých jsou patrné výrazné bílé žilky. Rozšířen je v našich domácnostech značně, ale měli bychom si na něj dávat pozor.
Na konci zimy patří lýkovce mezi první kvetoucí otužilce. Tyto keříky přitom rostou i v naší přírodě, ale pouze v počtu dvou druhů. A dlužno dodat, že jsou všechny lýkovce nebezpečně jedovaté. Obzvláště dětem hrozí velké nebezpečí v podobě lákavých červených bobulí.
Oleandry nejsou extrémně náročné rostliny a pokud dodržíme základní pravidla, pokvetou ochotně a hojně každou sezónu. Ostatně především kvůli květům je pěstujeme. Pokud se však v daném roce kvetení nedostaví a nebo je slabé, je třeba odstranit příčinu. A vlastně ani nemusí jít o naší chybu, oleandry totiž dovedou být pěkně tvrdohlavé, pochází totiž ze Středomoří.
Nejen do ložnic, ale i dětských pokojů a pokojů hostinských jsou především nevhodné rostliny aromatické, ale i jiné. Především ty, které mohou zhoršit náš zdravotní stav.
K rybolovu lidé používali a používají kdejaké prostředky. V civilizaci je tento lov regulován platnou legislativou, to však vysvětlete domorodým kmenům. Velká semena některých druhů stromů rodu baringtonie totiž drtí na prášek, vyjedou s loďkou na stojatou vodní plochu, prášek nasypou na hladinu, nějakou chvíli počkají a z hladiny posbírají omráčené a nebo mrtvé ryby. Pro nás je však nejzajímavější fakt, že právě zástupci rodu baringtonie mohou ozvláštnit sbírku našich pokojových rostlin.
Dnes tolik populární a turisty hojně navštěvované nejnebezpečnější zahrady světa většinou vznikly z rozmaru šlechty. Ve své podstatě kopírovaly jen to, co o staletí dříve nabízely záhonky léčivek u lékařských univerzit a na klášterních dvorech, pěstované k lidskému užitku.
Pokud se nám v zahradě objeví vlaštovičník, a že by sázkové kanceláře vypsaly na tento fakt enormně nízký kurz, vnímáme jej jako plevel. A to dosti invazivní, který vyroste a přežije třeba i na rumištích a v suchých zídkách. Je však třeba vlaštovičník hubit a nebo najde praktické využití?
Invazivnost, divoký růst, obtížná likvidovatelnost, ale i nebezpečná jedovatost včetně možných poškození pokožky a alergických reakcí. To jsou charakteristické rysy některých rostlin, které by bylo lepší v některých případech do zahrady vůbec nepořizovat. Představme si některé z nich.
25.4.2014
Cetl jsem ze tis je jedovaty pro cloveka jen mirne, prudce jen pro kone. Jak je to tedy a jaky je v tomto rozdil mezi tisem cervenym a prostrednim? Dekuji
Dobrý den,prudce jedovaté je semeno, nikoliv sladká červená bobule. Po pozření semene člověkem by se nemělo nic stát, pokud není…
