Nechte se inspirovat při tvorbě nebo úpravách své okrasné zahrady. Přečtěte si naše rady a prohlédněte si naše fotografie.
Dřevní štěpka je vhodnou náhradou mulčovací kůry, dokonce velmi estetickou náhradou. Cena je přitom pro tyto účely velice příjemná, v průměru okolo 400 korun za prostorový metr, což je množství, kterým již zamulčujeme pořádnou plochu v zahradě. Především je však dřevní štěpka vynikajícím palivem, chce to jediné, vhodné skladovací prostory a kotel.
Usychání a opadávání větviček tújí je dosti častým jevem, který může mít více původců. V odborné literatuře jsou uváděny 4 různé příčiny. Jednou z nich je sucho, další posypové soli, velmi nepříjemné jsou houbové choroby a napadení hmyzem. Velice nebezpečný je pak zcela nový škůdce, krasec skvostný, nádherný brouk, který však dovede zlikvidovat celé porosty tújí.
Hořce máme spojené nejen s našimi sedmi původními druhy a jedním vysazeným, ale v našich končinách především s nedalekými a rozsáhlými Alpami a pak hlavně s našimi skalkami. Kdo nemá na skalce hořce, jako by ani skalničkářem nebyl. A není se čemu divit. Jejich nejčastěji půvabné modré až modrofialové květy těmto rostlinám dominují. Představíme si však druh pocházející z Číny, totiž hořec ozdobný, který kvete právě na podzim. A kvete snad nejkrásněji ze všech hořců.
Topiary jsou stručně řečeno umělecky tvarované keře, tedy sice obvykle tvarované zahradníkem, ale takovým, který má ambice vtiskávat tvarům korun dřevin neobvyklé tvary. A například i tvary z říše živočišné, případně alespoň zajímavé geometrické útvary. Třeba barokní. Aby to však nebylo až tak jednoduché, pojem topiary se používá i pro umělé stromy, stromky a keře vyráběné za dekorativním účelem z různých materiálů. Může jít dokonce i o konstrukce porostlé travinami. A používá se i umělý trávník. Pojem topiary se tedy v současné době značně rozšířil.
Bauhínie pestrá je nejčastěji menší opadavý strom, někdy keř, který pochází z jihovýchodní Asie, kde se mu říká chuďasova orchidej. Jan Svatopluk Presl tuto dřevinu nazval dnes již neuznávaným jménem valina peřestá. Za ideálních podmínek dovede v přírodě tropů dorůst až patnácti metrů, v zahradách teplejších oblastí planety však bývá nejčastěji udržován keřovitý vzrůst do výšky cca pěti metrů. Květy má přirozeně růžovofialové, existují však zahradnické variety s květy čistě bílými či panašovanými. Plodem je lusk dlouhý až 30 cm.
Voda, sníh, mráz, led, sluníčko a zase dokola. To jsou hlavní důvody, proč zakládat skalku právě na podzim. Ale pozor, ještě nic nevysazovat, tedy s výjimkou cibulek okrasných cibulovin, aby skalku zdobily již v dalším roce. Klima totiž přes zimu otestuje stabilitu skalky a ta si lidově řečeno sedne, usadí se, stane se stabilnější. A na jaře nás pak čeká radostné vysazování získaných exemplářů.
Již v roce 2019 byl pajasan žláznatý zařazen na evropskou černou listinu invazních druhů. Ano, ta okrasná dřevina pocházející z Asie, v jejímž případě jsme si doslova zavařili vysazováním podél železničních koridorů a v znečištěnějších oblastech. Začalo to však již v 19. století.
Exotické kousky přitahující pozornost. Druhy omračující vůní, záplavou květů. Solitéry, které dominují prostoru. Ty v koncepci žádné velkolepé zahrady většinou nechybí. Dnes ale dáme přednost „klasice“ a vzpomeneme druhy věrné, vytrvalé, odolné a stálezelené. Ty obyčejné, bez nichž by to nešlo.
Cílem organické péče o trávník je vytvořit zdravé a udržitelné prostředí pro růst rostlin, bez použití konvenčních herbicidů, hnojiv a pesticidů. Udržitelnost je totiž dnes u kormidla. Ale dává smysl i v tomhle případě?
Krinodendron, tento stálezelený chilský endemitní keř, se pyšní lampionovitými (lucerničkovitými) květy. V Chile najdeme pouze 2 druhy, ve světě, tedy v Americe, celkem 4. A v našich zahradnictvích můžete sehnat Crinodendron hookerianum, který je v přírodě Chile opylován kolibříky.
Slovo čarověník vzniklo spojením slov čaro (charakterizuje jedinečnost, nadpřirozený původ a možná i magickou moc) a věník (zastaralý termín pro trs či svazek větviček). Čarověníky tedy nejsou rostliny či jiné organismy na rostlinách, ale shluky větviček, které se zásadně liší od běžného tvaru větví na původních stromech a keřích. Z korun dřevin prostě svým vzhledem dosti vyčnívají. Jakýsi rostlinný pačesatý underground.
Neřešíme jej víc, než prostírání před podáváním oběda. I když ho někdo musí nachystat, neočekáváme, že by na stole chybělo. S mulčováním organickým materiálem je to podobné. Dnes je natolik běžnou součástí aktivit na zahradě, že mulč považujeme za naprosto přirozený materiál. Aniž by nám docházelo, že i tento materiál umí být hořlavý a pojí se ním rizika požáru.
Orientace vůči světovým stranám zásadně ovlivňuje charakter zahrady. Není v tom ale sama, záleží též na okolní výsadbě a zástavbě. Jednoduše řečeno, zahrada orientovaná na jih může být alespoň co se týká slunečního záření v mnohem horší situaci než zahrada severní. Třeba kvůli neprostupnému stínění mnoha postupně vzrostlými stromy, nebo příliš objemnou stavbou, která se před vámi náhle objevila. A je po jižní orientaci. Uvažujme tedy o zahradách, které jsou na jih, východ, západ, či sever orientovány ideálně.
Vize, sny a představy zahradníků mají mnoho nepřátel. Tím největším je pak čas. Čas, který dřevinná vegetace potřebuje k tomu, aby se rozrostla a nabyla objemu, tvaru, velikosti, jakou byste chtěli. Může to klidně trvat dlouhá léta. Anebo to můžete vzít zkratkou. Tím, že budete cíleně sadit druhy, které vynikají rychlým růstem. Stínu korun stromů se tak dočkáte za pár sezón.
Z pradávné rozmanitosti tvarů a forem šišek už nám do současnosti mnoho nezůstalo. Ale možná o to víc si dnes ceníme druhů, jejichž šišky jsou něčím zajímavé, nápadné. Které borovice by klidně mohly být ozdobou vaší zahrady právě kvůli svým šiškám?
Tropické kvetoucí krásky, které teď udělají parádu na zahradě, ale po létě je musíte přestěhovat domů, patří k velmi vděčným pěstěncům. Působí nesmírně exkluzivně, a tím, že je náležitě vyletníte, si pojistíte jejich kvalitní růst.
Na suchých, úpalných ploškách zahrady nemusí být pusto a poušť. Stačí správná rostlina na správném místě, a bude tam zase krásně. O ničem jiném to není. Inspiraci pro vhodnou výsadbu si můžete brát jak z destinací v zahraničí, příkladů odolné středomořské, prérijní či jihoafrické flóry je kolem nemálo. Ale hodně parády se dá udělat i s „domácími“ druhy, které jsou podmínkám dobře adaptované.
Všechno to začalo vytlačením jalovců z jejich přirozeného přírodního prostředí. Vlastně cca posledních 50 let byli škůdci, tedy brouci, vázaní na jalovce ve střední Evropě považováni za vzácné a ohrožené. Jednoduše přišli o svůj biotop. To se ale změnilo.
Juka vláknitá, lidově též palmová lilie, pochází z jihovýchodu USA, odkud se rozšířila do celé Střední Ameriky. U nás se tento skvost prosadil jako okrasná rostlina velmi snadno. Je totiž nepřehlédnutelná a když vykvete překrásnými, bohatými hrozny zvonkovitých květů, pak vám doslova vyrazí dech. Pro svůj dominantní, solitérní vzhled se příliš nehodí do skupinových výsadeb a pokud, pak vždy do popředí.
Naprostá většina balkónových rostlin vyžaduje plné slunce, několik z těchto letniček však potřebuje naopak polostín a snese i stín. A právě begonie nám bohatě vykvetou i tam, kam se přímé sluneční paprsky nedostanou po celé dny. Máte balkón či okenní parapety orientované na sever? Stíní vaše balkónovky nějaká vyšší budova či třeba les anebo vysoký strom? Máte okna či pavlač orientovanou do tmavého dvora? Odpovědí jsou begonie, tedy především hlíznaté begonie.