Neřešíme jej víc, než prostírání před podáváním oběda. I když ho někdo musí nachystat, neočekáváme, že by na stole chybělo. S mulčováním organickým materiálem je to podobné. Dnes je natolik běžnou součástí aktivit na zahradě, že mulč považujeme za naprosto přirozený materiál. Aniž by nám docházelo, že i tento materiál umí být hořlavý a pojí se ním rizika požáru.
Chvála mulče je předlouhá a oprávněná. Nasypaný pod ovocnými stromy zajišťuje, že i popadané plody budou čisté. A čistotu zprostředkovanou neotlačené a nezablácené zelenině uvítáme též v produkčních záhoncích. V závislosti na užitém druhu, je perfektním estetickým doplňkem podkladu zahrady. Je to perfektní ochrana před plevely, šetří nám bolavá záda i výdaje za chemické postřiky. Prospívá tam, kde se snažíme vytvořit funkční podmínky blízké lesu. V půdě podporuje mikrobiální činnost a zvyšuje obsah humusu. Chrání kořeny rostlin před promrzáním i půdu před ztrátou vláhy. Brání erozi půdy a ztrátě živin. Mulč je zkrátka pašák.
Ale i tenhle pašák umí potrápit, pokud se s ním pracuje nesprávně. Může napáchat velké škody na majetku, nebo dokonce životech. Protože je hořlavý a umí se samovznítit.
)
Nepravděpodobné ale ne nemožné
Hned tady je ale třeba zatáhnout za ruční brzdu fantazie a říct si, že zrovna s tím samovznícením to zase tak divoké není.
Předně, k tomu aby některé typy mulče zahořely, musí dojít k souběhu několika podmínek. Třeba k tomu, že začnou hnít a rozkládat se. Předpokládá to parné vlhko uvnitř, extrémně suché klima na jejich povrchu, a třeba ještě přifukující vítr. Na uklidněnou: v běžném deseticentimetrové vrstvě organického mulče se takové faktory běžně nesejdou. Chce to rozklad a větší objem hmoty na jednotku plochy. Ale když se to sejde?
Je to podobné jako u zrajícího kompostu. U něj může dojít k zahoření při přesažení teploty přibližně 150° C. U mulče a jeho zahoření je to spíš k 200° C. Je to tedy zřídkavé, nepravděpodobné. Nicméně ne nemožné. A čím víc váš mulč připomíná kompost, tím pravděpodobnější takový scénář je.
)
K samovznícení mulče může dojít tam, kde ho po léta jen vrstvíte a obnovujete, nanášíte do výšky – aniž byste odstraňovali spodní vrstvy. Pokud takhle postupně nastřádáte třicet a více centimetrů silnou vrstvu, kterou neprobíráte a postupně prorůstá vegetací (představte si spoustu ne zrovna udržovaných okrasných záhonků u chat a vedle rekreačních objektů, tam je to až typické), když má mulč dostatečnou hloubku na to, aby svým rozkladem uvnitř své masy generoval teplo, může se to klidně stát.
Průšvih, vyvolaný samozřejmým a užitečným pomocníkem je na světě.
Oheň na zahradě
Ke zklidnění paniky může přispět, že než samovznícení mulče je mnohem pravděpodobnější ten scénář, že si jej svou neopatrností podpálíte sami. Blízkost otevřeného ohniště nebo rozpáleného grilu poblíž potenciálně hořlavého materiálu zkrátka nahrává nehodám.
)
Zvýšená rizika neplatí to pro každý typ mulče, některé jsou zkrátka k vzplanutí náchylnější. Jehličí – úplně nejvíc pak asi smolou prosycené jehličí z borovice – patří k těm hodně hořlavým. Podobně si pak vede mulč z borové kůry, anebo obecně dalších druhů jehličnatých stromů bohatých na smůlu. Neslavné je to i s listovým mulčem, hrabankou, travním mulčem (posekanou trávou). Dřevní štěpka naopak hoří méně a poměrně špatně hoří i piliny.
)
Záleží pochopitelně na situaci. Ale z logiky věci tak nějak pochopíte, že když už někde začne hořet, je dům nebo chata, se zahradou doširoka obložená hořlavým materiálem docela slušný problém. A o tom to celé vlastně je: chápat, že mulč je hořlavý. A podle toho plánovat i jeho rozmístění v rámci parcely. Obsypat jím dokola dřevěnou terasu anebo altán, navrstvit si jej okolo garáže – kde skladujete barvy, laky, pohonné hmoty a další velmi hořlavé substance – není zrovna nejšťastnější. Plochy vysypané tlustou vrstvou mulče mohou sloužit jako koridory pro šíření ohně.
)
Co se s tím dá dělat?
Například dodržovat bezpečné vzdálenosti mulčovaných ploch od domu. Plánovat mulčované plochy tak, aby v případě požáru oheň nevedly z bodu A do bodu B. Vybírat preferenčně ty méně hořlavé typy mulče, které naopak mohou sloužit jako velmi efektivní bariéra šíření plamenů -přes metr říčního štěrku nebo pískované stezky plameny „nepřeskočí“ tak snadno.
Při zakládání mulčovaných ploch neopomíjejte přechody, stupně, lemy, ohrádky. Obklad, kamenný perimetr, může pomoci zamezit rychlému šíření plamenů. Nedávejte mulč tam, kde by zavdával příčinu ničivému ohni. Vysypat jej pod dřeviny, které samy obsahují pryskyřice a smůlu, není rozumné. Mulč by se na zahradě neměl setkávat s vysokou a suchou trávou.
)
Organický mulč si tak jako všechno na zahradě zaslouží péči a údržbu, nestačí ho jen každý rok znovu vrstvit a vytvářet z něj neúčelně silnou krustu. Opatrnost platí i tam, kde mulč do zásoby skladujeme. Pokud nám někde leží velká hromada, může se, podobně jako kompost, vznítit. Mezi hromadami skladovaného mulče by mělo být alespoň deset metrů odstupu, a mulč by se neměl instalovat ve vrstvách nad 30 centimetrů.
A samozřejmě, vedle mulčované plochy je lepší neumísťovat gril nebo ohniště.
Mulč je sice pašák, ale je třeba dozírat na to, jak s ním pracujeme. Když nesprávně, může napáchat velké škody na majetku, nebo dokonce na životech. Protože je přirozeně hořlavý a za specifických podmínek se umí i samovznítit.
Materiály: TheSpruce.com, SoilAndMulch.com, USFA.fema.gov, mass.gov, CBC.ca, Chromascape.com, HomesandGardens.com, Biocycle.com
