Kvalitní a výživné výpěstky, produkované velmi blízko spotřebitelům, v podmínkách, které by třebas konvenčnímu zemědělství nevyhovovaly. Hydroponie je fajn. Nesmí se ale zapomínat na to, že ono hydro znamená vodu, a ponos práci. Ty podcenit nemůžete. A jaké jsou tedy výhody a neduhy hydroponie?
Že u nás roste spousta vlašských i lískových ořechů ví každé, ale právě ty, které si pořídíte v obchodech, vůbec nemusí být tuzemského původu. Natož oříšky cizokrajné. Při konzumaci oblíbených a dlužno říci, že i dost drahých ořechů, vlastně cestujeme pomyslně po celém světě.
Uživit celou domácnost, vlastní rodinu, jen z toho co vydá úroda na zahradě? Ještě donedávna to znělo jako sen, bukolická pohádka, romantizující návrat k přírodě a kořenům.
Do 1. listopadu, kdy oficiálně začíná doba vegetačního klidu, profesionální zahradník a ovocnář nerýpne do země, aby pro svého zákazníka vydobyl prostokořenný ovocný stromek či keř. Přijeďte za 14 dní, řekne vám po půlce října a vysvětlí, že v opačném případě by mu hrozila i pokuta. Především však jde o etiku.
Slunce, voda, výživa. Ne, rakytník řešetlákový vyžaduje především slunné stanoviště, jinak dobře přežívá a plodí i na půdách sušších a méně výživných, i když vyloženě trvalé sucho nesnese. Hlavním předpokladem úspěchu je však u rakytníku řešetlákového pohlaví a také řez.
Zatímco v nákupních centrech už loví z hudebních archivů kulisu koled a veselých zimních písní, a na radnici usilovně přemýšlí, kam tentokrát rozvěsí výzdobu světelných řetězů, vy můžete najít klid na zahrádce. I v listopadu se totiž můžete potěšit úrodou.
Pro přidávání kompostu rostlinám je třeba především vědět kdy. A určitě to neděláme na podzim a v zimě. Ideální čas je ve vegetačním období, čili od jara (resp. již předjaří) až nejpozději do pozdního léta. V době vegetačního klidu rostliny odpočívají a hnojivo v podobě kompostu (humusu) by nevyužily. Co je však nyní na podzim důležité, to je opětovné proházení kompostu, aby se rostlinná hmota lépe a rychleji rozkládala.
Slunéčko východní se invazně nešíří jen u nás, ale je vůbec jedním z nejrozšířenějších slunéček na světě. Jeho výskyt je monitorován téměř na všech kontinentech. Zbavit se tohoto slunéčka v zemích, kde se rozšířilo invazně, je prakticky nemožné. A to se stalo právě i u nás. Je to však špatně anebo dobře?
Trávník zde není trávníkem, krása tu v sobě vždy nese pořádnou a kalorickou porci užitku. Vše nadosah je jedlé. Nabízí se potěšení pro chuťové pohárky i naše zdraví doslova na každém kroku.
Podzimní úprava růstu révy vinné je dokonalou ukázkou přímo babylonského zmatení jazyků. A zatímco se jedni na slovo vzatí odborníci chytají za hlavu, druzí vašemu počínání jen moudře přikyvují. Z čeho ten nesoulad pramení?
Jsou nepochybně chutné a lidskému zdraví prospěšné. Ale ve spojení s mánií zdravé výživy se na ně nalepila i řada nezdravých mýtů, pověr a legend. Špenát není plný železa, mrkev váš zrak lepší neučiní, džus pravidelnou konzumaci ovoce nezastoupí a organická produkce není obsahově hodnotnější.
Nejste vinařem, přesto ale v zahradě vinnou révu pěstujete, abyste si mohli dát hrozny od začátku podzimu na talíř? Dejte pozor na dvě zdánlivé drobnosti, které mohou vaši úrodu zmařit. Úžeh hroznů a praskání bobulí.
Ano, zálivka je v červenci v užitkové zahradě na prvním místě, a to nejen v případě na vodu náročné plodové zeleniny. Za sucha zaléváme co jen můžeme, tedy pokud je čím. Vedle toho nás ale kromě průběžných sklizní a ochutnávek plodů našeho snažení čeká mnoho další práce.
Právě červenec je pro růže a jahody klíčovým měsícem v roce. Proč je tomu tak a co všechno je třeba těmto rostlinám v červenci poskytnout, aby nás těšily?
Svačina na dosah ruky všude, kam se jen podíváte. A přitom to všechno vypadá tak krásně, urovnaně. Jedlé zahrady jsou samostatnou dimenzí, ne zrovna snadno realizovatelným trendem, stojícím mezi okrasnými a produkčními záhonky.
Ano, můžete jim pravidelně zpívat: „Vstávej jahodo holala…“. Ale možná si to nechejte až jako poslední variantu. Bude efektivnější dát přednost radám odborníků. Jaké rady a postupy doporučují, aby se střídmá úroda změnila v záplavu sladkých plodů?
Lilek, rajče, pomeranč? Lilek quitský je dosti raritní rostlinou zvanou v ekvádorské španělštině naranjilla a v kolumbijské španělštině lulo či toronja. Inkové rostlině říkali lulum a Mexičané lulun. V Evropě jsou plody rostliny prodávané jako Jurassica.
Čínské datle, tak se říká plodům stromu jménem cicimek čínský. V parkové výsadbě se používá jako dřevina okrasná, ve skutečnosti se ale jedná o strom ovocný s ohromně dlouhou tradicí. Plody ukrývající malou pecičku se konzumují čerstvé, sušené a nebo kandované.
Planika, menší stálezelený keř a nebo stromek, který dorůstá výšky 4 až 10 metrů, velmi půvabně kvete a vyloženě nadchne svými dozrávajícími plody, které chutnají jako jahody. A co víc, lze ji pěstovat i u nás, ovšem pouze v mobilních nádobách, přes zimu nesmí zůstat venku.
S pojmem jedlý les se již setkal každý, kdo se zajímá o permakulturu. Jedlý les přitom můžeme vytvořit ve velké i menší zahradě, přičemž zde můžeme kromě ovoce sklízet i byliny. Vedle tradičních ovocných stromů (peckovin a jádrovin) se do jedlého lesa hodí i rozličné drobné ovoce a vždy záleží na tom, zda plánujete pouze okamžitou spotřebu a nebo si chcete tvořit zásoby ovoce a bylinek i na zimu.