Svačina na dosah ruky všude, kam se jen podíváte. A přitom to všechno vypadá tak krásně, urovnaně. Jedlé zahrady jsou samostatnou dimenzí, ne zrovna snadno realizovatelným trendem, stojícím mezi okrasnými a produkčními záhonky.
Věrným předobrazem jim byly zahrady babylónské, tedy ty ze starověké Mezopotámie. Zásadou assyřanských zahradníků tehdy bylo, že cíleně pěstovat by se nemělo nic, co nepřináší lidem užitek. Jejich záhonky se v časech kolem 18. století před naším letopočtem tedy skvěly léčivkami, bylinkami a kořením pro kuchyň anebo přímo hospodářskými plodinami. Jestli se Babylóňanům ale musí něco nechat, tak že dokázaly tento produkční model obdařit nevšední estetikou. Produktivita a krása tu šla ruku v ruce. Alespoň podle toho, co můžeme odvozovat z nejrůznějších paleobotanických a archeologických nálezů.
)
Poetika historie i tragické minulosti
Z pojetí zahrad v Mezopotámii se pak stala předloha idealizovaných zahrad biblických - rajských. Kde je všechno krásné, načančané, voňavé. A taky bezpečné a jedlé, doslova k nakousnutí. Tedy, až na ta jablka, ale to je trochu jiná kapitola. Idea to byla nepochybně svůdná, proto se znovu vracela. Připomínali si ji staří Římané, pohrávali si s ní kněží a mniši z klášterů, dopustit na ni nedali ani renesanční odborníci. A v historii docela novodobé ji pak v poněkud odlišné souvislosti vzkřísili například Britové, svými Zahradami vítězství, za II. světové války. Anglii se totiž izolace, umocněná blokádami německých ponorek, přestala vyplácet. A hrozil hlad. Konzervativní Britové si ale věděli rady, a se značným sebezapřením začali měnit své zahrady okrasné na jedlé.
)
Rozorali i část svých pověstných trávníků a golfových hřišť, aby na nich mohli pěstovat brambory, kapustu a tuříny. A když došlo na bombardovací blitz, přímo do od suti vyčištěných kráterů po explozích sadili v centrech měst zeleninu. Jednak tím lepili rány v infrastruktuře, podporovali celonárodní morálku a bojového ducha, a zajišťovali přísun čerstvých poživatin. Vžil se model, že pěstování pro krásu je nebezpečným luxusem podrývajícím úspěchy vojáků na bojišti, a v době nedostatku potravin musí být každá píď britské půdy připravena k podpoře válečného úsilí. Neznamenalo to, že by tyhle zahrady měly snad vypadat nevzhledně. Naopak, šikovné zahradnice se postaraly o to, že kromě užitečnosti vypadaly hezky.
)
Krása i chuť na jednom místě
Idea esteticky hodnotné jedlé zahrady je od té doby s námi. Nenutí vás totiž k výběru buď/anebo, tedy zda zvolit krásu nebo užitek, radost z pokoukání nebo nadšení z bohaté úrody. Můžete mít obojí, na jednom místě, současně. Pochopitelně, že dnes se to balí do hávu módních trendů, domácí ekologie a řečí o udržitelnosti. Padají kolem toho termíny jako foodscaping (tedy kříženec mezi krajinářstvím – landscaping a farmařením). Ale není to zase tak složité. Jen musíte vědět, jak na to, a mít trochu fantazii. Pro efekt a výsledek je totiž důležité vědět, jak to bude celé vypadat, až to všechno vyroste.
Preferovány jsou druhy plodin, které jsou nejen jedlé a chutné, ale kromě toho i vypadají na pohled hezky. Hodně se tu pracuje s barevně atypickými varietami a kříženci, které vynikají nějakým vizuálně zajímavým rysem. Například místo fádní zelené jsou třeba fialové nebo červené, mají třeba výrazně kadeřavé listy. Schopní zahradníci jsou jedlou zahradu naplánovat tak, aby pořád – i mezi sklizněmi – hrála barvami a nepůsobila dojmem pouště. Poradí si i se suchem nebo lokálními odchylkami v podnebí. Prakticky se tu nevyskytují druhy rostlin, z nichž nekouká nějaký užitek, a nedají se ozobávat. I když na milost jsou brány květiny lákající opylovače.
Takže zapomeňte na pivoňky, saďte angrešt. Odsuňte stranou magnolie, jděte do třešní a višní. Jedlá zahrada je obvykle pestrým mixem trvalek a jednoletek, hodně sází na doplňkové výsadby a důsledný zahradníkův pěstební kalendář. Od raných odrůd až po ty pozdní, aby se prostor maximálně využil.
)
Práce až nad hlavu
I u jedlých zahrad platí, že je můžete brát jako volnou inspiraci, nebo vnímat jako ortodoxní přikázání. Takže narazíte na vzhledné a chutné zahrádky, jež jsou v záhoncích naplněny rostlinami řekněme jedlými, ale ten kdo je pěstuje, nemá v plánu je konzumovat. Prostě se mu líbí záplava barevných česneků, ale nestojí o to, aby se mu vyhýbali upíři. Najdou se takové zahrádky, kde je doslova jedlý i trávník. A pravidelně končí v salátu.
)
Pár „trendy stylů“ zahrad jsme už článcích zmínili, a většinou jsme u nich zdůrazňovali jejich nenáročnost. To u jedlých zahrad neplatí. Jsou hodně, hodně pracné a náročné. Každý metr čtvereční plochy si tu žádá vaši péči, protože každý kousek je zárodkem budoucí úrody. Je to intenzivní v termínech výkonu a investované energie, žádá si to spoustu zkušeností. Není to model pro začátečníky. Na druhé straně, dá se tu mnoho odkoukat.
)
Nemusí (ale mohou být) organické a bio, většinou jsou ale organizované, geometricky řazené a čitelné. Komplikovat si tu práci chaosem, to by tak ještě scházelo. Navíc je zahrada, která je na každém coulu své rozlohy jedlá, přirozeným magnetem pro všemožné škůdce a patogeny. S nimiž se bojuje prakticky neustále. Je to tedy zahrada, která vás zaměstná naplno.
Zdroj: Treehugger.com, GardenIllustrated.com
)
