Zaručené triky, jak jahodníky přesvědčit k bláznivé úrodě jahod

Kdy jahody vysazovat? Záleží na tom, kdy a kolik sklizní do budoucna plánujete. Můžete se chystat na čistě sezónní jednoroční záležitost, můžete plánovat víceletou produkci. Spoustu času a starostí si ušetříte tím, když nové vysadíte na konci léta, dáte jim čas vzpamatovat se přes podzim, odpočinek přes zimu a na jaro se už rozjíždí jako životaschopné rostliny. Pokud začnete výsadbou až na jaře, krátíte jahody o čas k rozvoji, růstu, kvetení a plození. Výsadbou, na jaře i v pozdním létě, to nekončí.

Jahody se k velikosti plodů dopracovávají skrze dostatečnou zálivku a k sladké chuti skrze slunce. Je to vzájemně provázané, voda i slunce jsou přitom vzájemně nezastupitelné. Vhodné místo pro pěstování jahod by mělo mít co nejdelší dobu slunečního osvitu. Naprosté minimum je 6 hodin, průměr 8 a rekordy se dělají tam, kde je slunce a světlo 11 hodin. Teploty mohou být ke 29,5 stupňům Celsia. Dokud je substrát vlhký, jahody se „neupečou“.

Jahody jsou vlastně dost odolné, ale když jim pomůžete s ochranou, budou raději. Po vysazení docení umělé zastínění a menší dávky pravidelné zálivky. Zalívají se kořeny, nikoliv listy. Jahody koření mělce, a o to žíznivější (a náchylnější k prosychání půdy) jsou. Dospělá rostlinka potřebuje, závislosti na okolních podmínkách, v průměru 0,8 - 1,2 litrů vody týdně. To je opravdu hodně. Současně ale nesnáší zamokření, preferuje jen trvale dostupnou vláhu. Co s tím? Odpovědí je mulčování.

V angličtině se jahody jmenují strawberries, tedy volně přeloženo slámové bobule. Stranou nechejme to, že v případě plodů jahodníků nejde o bobule ale souplodí nažek, a věnujme pozornost té slámě. Mulčování záhonků s jahodami, podkládání rostlin slámou, je totiž mnohostranně užitečné. Mulč zabraňuje prorůstání plevelů, pomáhá se zadržováním vláhy v půdě a brání přílišnému odparu (čímž šetří spotřebu vody k zálivce). A taky udržuje jahody před sklizní čisté, nezašpiněné hlínou či bahnem, neotlačené.

Podsypávat jahody nemusíte jen slámou. Je sice nejdostupnější, ale mnoho dobrého dokážete i s obyčejnou posekanou trávou, třeba zrovna vybranou z koše zahradní sekačky. Anebo s nastříhanými větvemi jehličnanů. Tak se jahody pěstovaly dříve, a mělo to hned několik benefitů. Předně, vonné silice jehlic a pryskyřice z větví jehličnanů působila proti rostlinným patogenům a odpuzovala škůdce. Jahody vypěstované na tomto stromovém podkladu krásně voněly lesem. A hlavně, jehličí okyselovalo půdu.

Jahody si totiž libují v půdě, která je mírně až více kyselá. Je to ale trochu složitější. Rostou v rozmezí od pH 5.0 do 6.5 (a zvládnou i vyšší pH, ale pak to s úrodou valné není). Jde o to, že při povrchu půdy preferují vyšší kyselost půdy, než v horizontu kolem svých kořenů. Tam by to mělo být okolo 6.0-6.5, a při povrchu okolo 5.5. Znovu to souvisí s bojem proti škůdcům, plevelům a komfortem pro růst.

Chcete suprovou úrodu? Tak u jahod, které hodláte ponechat v zemi do dalšího roku, nečekejte rok po výsadbě zázraky. Dopřejte jim jejich první sezónu jako čas k pořádnému zakořenění. V praxi to znamená, že první rok nesklízíte zjara ani tak jahody, jako jejich květy. Prostě je surově prvních 4-6 týdnů zastřihujete. Proč? Květy jsou fajn, ale odčerpávají rostlinkám energii. Bez květů bude investovat do růstu kořenů. A příští jaro uvidíte…

Od oplození/opylení to květu k plodu hodnému sklizně trvá 30-35 dní. Což vlastně nedává předpoklady velké úrodě, pokud se to někde zdrží. Proto se vyplatí přilákat k jahodovým záhonkům opylovače tím, že poblíž vysadíte pár nektaro-dárných rostlin.

Pro první i druhou sezónu jahodníků platí, že je rovněž třeba sáhnout do listoví. Příliš mnoho listí znamená nižší přísun energie do plodů. A stejně nerozvážně, jako jahody investují energii do květů a listí, ji pouští do výhonků. Výhonky tedy zastřihávat, a nepouštět. Až ke konci třetí sezóny, kdy si pár takových povedených odnoží můžete nechat na výsadbu do dalšího roku.

Jahodový víceletý kalendář tedy nepočítá s valnou úrodou pro první sezónu, s masivní úrodou v druhé a třetí sezóna je spíš jen na chuť a na parádu, spolu se sbíráním výhonků. Po třech letech by ale zábava měla skončit, respektive bude potřeba jahody přesunout na jiné políčko. Půdu už vyčerpaly, a navíc si je tu už umí najít jejich škůdci.

Záhony, kde se pěstovaly jahody, by si od nich nejméně 1-2 roky měly odpočinout. Staré jahodníky odtud vyryjte i s kořeny, půdě dopřejte regeneraci zelených hnojením. Nové jahodníky nesázejte tam, kde letos rostly papriky, rajčata, lilky nebo brambory. Nedělalo by to dobrotu.

Sklízení jahod je nutné provádět pravidelně a šetrně, ideálně každé ráno obejít záhonky a podívat se, jak se to vyvíjí. Zrána jsou totiž „plody“ lehce podchlazené, ne tak rozměklé a vydrží déle čerstvé. Přitom zrovna můžete obhlédnout, jak se daří škůdcům. Při pěstování jahod jsou časté konflikty s ptáky. Úrodu před nimi ochráníte tím, že ji překryjete hustou sítí (ta současně zastiňuje a brání většině větších žravých potvor v průniku).

Hnojení jahod je malá věda, kterou se hraje o velký úspěch. O tom ale největší měrou rozhoduje to, jak byla půda na výsadbu jahod připravena. Dodatečně se toho už moc nezachrání. Určitě nehnojte po výsadbě (hrozí spálení listů, kořenů, zastavení růstu), nehnojte ani tehdy, když už rostliny plodí. Na podzim vysazené jahody můžete dokrmit a namotivovat ke kvetení na jaře. Draslík pro kondici a odolnost, dusík pro růst zelených částí, fosfor pro podporu tvorby květů.

Často se chybuje v tom, že nás jahodníky přestanou zajímat poté, co doplodí. To je ale problém: i nadále potřebují zálivku (byť o něco nižší), probírku listoví a sestřihávání výhonů. A také před příchodem mrazů náležitě zazimovat. Čím lépe se o ně budete starat po sklizni, tím větší úrodou vám poděkují následující sezónu.

Přečtěte si jak pěstovat jahody na malé ploše nebo jak si na jahody postavit pyramidu.