Požární odolnost dřevostavby

Každý, kdo bydlí v dřevostavbě, nebo se pro její stavbu rozhodl či rozhoduje, se velmi pravděpodobně setkal s otázkou, zda se nebojí, "že mu ten dům shoří." My už jsme si na podobné dotazy natolik zvykli, že je považujeme za běžnou součást konverzace – někomu to prostě nedá se nezeptat. Je v podstatě přirozené, že většinu těch, kteří o problematice dřevostaveb nic neví, podobné otázky napadají, vždyť dřevo je od nepaměti využíváno jako topivo. A dřevo samozřejmě hoří - je však obrovský rozdíl mezi polínkem v krbu a trámem ve stavební konstrukci. 
Navíc je třeba si uvědomit, že k požáru může dojít v jakémkoli domě, nezávisle na použitém stavebním materiálu. Mezi nejčastější příčiny domácích požárů totiž patří nedbalost (např. odložená cigareta), neopatrnost (např. při manipulaci s otevřeným ohněm), technické závady a nesprávná obsluha elektrických a tepelných spotřebičů a zařízení (např. závady komínů nebo kouřovodů), které následně vyvolají vznícení snadno hořlavých materiálů použitých v interiéru domu. Stavební materiál nemá na vznik požáru žádný vliv, rozhodující je však jeho odolnost, pokud by k takové situaci došlo. 

Požární odolnost

Požární odolnost staveb obecně udává dobu (vyjádřenou v minutách), po kterou si konstrukce během požáru zachovává svou nosnou funkci a celistvost. Dřevostavby v tomto ohledu podléhají přísným normám, jejichž požadavky jsou ověřovány výpočty a následnými praktickými zkouškami. Na základě těchto zkoušek a zkušeností se skutečnými požáry bylo zjištěno, že správně navržená a provedená dřevěná konstrukce odolává požáru lépe než konstrukce ocelová nebo železobetonová. Kovová konstrukce sice nehoří, působením vysokých teplot se však roztahuje, tedy měkne, čímž ztrácí svou nosnost a při požáru i po následném uhašení se nepředvídatelně hroutí. 
Naopak dřevo hoří předvídatelně – při hoření se na povrchu masivních dřevěných prvků vytváří zuhelnatělá vrstva, která brání přístupu kyslíku a tím i dalšímu pronikání ohně. Zbylé, ohněm nepoškozené dřevo, si zachovává svou tuhost a pevnost, díky čemuž je dřevěná konstrukce po uhašení dostatečně stabilní a nebortí se. Z tohoto důvodu se zdánlivě paradoxně používají dřevěné obklady jako ochrana ocelových konstrukcí. 
Avšak žádná budova, vystavená velkému a dlouhotrvajícímu požáru, není dále obyvatelná. V tomto ohledu lze za výhodu dřevostaveb oproti stavbám z jiných materiálů považovat snadnou a ekologickou likvidaci zbylých konstrukcí. 

Sendvičové konstrukce

 Sendvičové konstrukce na bázi dřeva, které používá pro stavbu svých domů RD Rýmařov, vykazují velmi dobrou požární odolnost také díky dalším použitým materiálům. Opláštění nosné konstrukce z masivního dřeva totiž tvoří zcela nebo jen obtížně hořlavé materiály jako jsou sádrokartonové a sádrovláknité desky - v exponovaných místech jako je třeba krb navíc s protipožární úpravou - nebo minerální izolace. Tyto materiály brání průniku ohně ke konstrukci a také jeho šíření do dalších místností.

Požárně bezpečnostní řešení a kolaudace 

Požárně bezpečnostní řešení, které je nedílnou součástí projektové dokumentace, zpracovává zabezpečení stavby z hlediska požární ochrany - daný objekt musí splňovat všechny požadavky příslušných norem a předpisů. Tuto zprávu, stejně jako celou projektovou dokumentaci, zpracovávají projektanti a autorizovaní inženýři RD Rýmařov dle stavebního a technického řešení konkrétního domu. Domy RD Rýmařov všechny zákonné a normativní požadavky splňují, proto jsme se o tuto zprávu začali zajímat až ve chvíli, když jsme si potřebovali opatřit hasící přístroj, který je spolu s platnou revizí nutný ke kolaudaci, a zjišťovali jsme příslušný typ (s hasící schopností nejméně 34A). 

Mnohem více než my se však o údaje v této zprávě zajímal příslušný úředník Stavebního úřadu při kolaudačním řízení. V bodě 12. Zabezpečení stavby požárně bezpečnostními zařízeními je totiž uvedeno, že dle příslušného zákona musí být rodinný dům vybaven zařízením autonomní detekce a signalizace (požární hlásič) a „toto zařízení musí být umístěno v nejvyšším místě společné chodby nebo prostoru.“ Ve výkresové dokumentaci máme požární hlásič skutečně zakreslen v hale v podkroví, při montáži jej však z nám neznámého důvodu nainstalovali v hale v přízemí. Této nesrovnalosti jsme si bohužel při přebírání domu nevšimli a nyní musíme ve vlastním zájmu sjednat nápravu. 
Největší pozornost pochopitelně pan úředník věnoval provedení a předepsané dokumentaci krbové vložky a komína, jejichž bezchybná instalace a odizolování je v dřevostavbách naprosto zásadní. Kromě technické a revizní zprávy ke komínu po nás požadoval materiálový certifikát ke krbové izolaci (doložili jsme dodatečně) a také certifikáty k sádrokartonovým a sádrovláknitým deskám, především těm speciálně protipožárním použitým v oblasti krbu a komína, které jsme samozřejmě neměli (všechny tyto požadavky shrnuje rýmařovské ES prohlášení o shodě). Vynaložené úsilí na splnění všech požadavků na bezpečný a bezproblémový provoz a doložení příslušné dokumentace však stojí za tu jedinečnou atmosféru, kterou topení v krbu přináší.