Přípojky na poslední chvíli

Přestože nejsou přípojky inženýrských sítí, mezi něž počítáme přípojku elektrické energie, vody, plynu, kanalizace, ale také například příjezdovou komunikaci a její osvětlení, nutnou podmínkou stavby, zasíťovaný pozemek je nespornou výhodou a ušetří svému majiteli mnoho starostí. Zároveň je však nutné počítat s odpovídající kupní cenou pozemku, protože hotové přípojky několikanásobně zvyšují jeho hodnotu. Standardně jsou přípojky přivedeny na hranici pozemku a jejich rozvod k domu zajišťuje majitel.

Koupě nezasíťovaného pozemku se může zprvu jevit z hlediska pořizovací ceny jako velmi výhodná, avšak dodatečné přivedení sítí může být značně problematické a nákladné, a to především v případě křížení budoucích rozvodů přes cizí pozemky či velké vzdálenosti domu od hlavních rozvodných řádů. V některých případech není ani připojení z technických důvodů možné nebo se požadovaná síť v dané oblasti vůbec nenachází (malé obce mají často problém s plynofikací a nemají vlastní kanalizaci s napojením na čistírnu odpadních vod). Všechny tyto aspekty a budoucí nutné investice musí majitel pozemku zohlednit a uvážit své nároky a možnosti.

Ideálním řešením by bylo postavit dům zcela nezávislý na vnějších dodávkách. A pokud máme k dispozici vhodné podmínky a dostatek finančních prostředků, je stavba takového domu realizovatelná. Bez plynu, využívaného pro vytápění, vaření a ohřev teplé vody, se můžeme velmi dobře obejít a mnoho domácností dnes od jeho připojení skutečně ustupuje a dává přednost ekologičtějším a ekonomičtějším zdrojům tepelné energie. Přípojku vody nahradí vlastní studna, kanalizaci ekologická čistírna odpadních vod. Avšak pro toho, kdo očekává od svého bydlení veškerý komfort v podobě moderních bezobslužných systémů vytápění a ohřevu teplé vody včetně klimatizace a celé řady spotřebičů a zařízení, není dům bez připojení k distribuční síti vhodnou volbou. Takto vybavená domácnost totiž klade vysoké nároky na stálý a neměnný přísun elektrické energie. Avšak patrně není daleko doba, kdy fotovoltaické systémy bez problémů plně pokryjí spotřebu elektrické energie domácnosti.

Přípojka elektřiny

Když jsme se rozhodovali, jaké zdroje budeme využívat, plyn jsme vyloučili téměř okamžitě. Topit plynem jsme rozhodně nechtěli a dělat přípojku jen kvůli plynovému sporáku by nemělo smysl.

Naopak přípojka elektřiny byla naprostá samozřejmost, jen jsme nečekali, že i její řešení bude nakonec komplikované. Od samého počátku se nabízelo několik variant, jak dům připojit k distribuční síti, a každá ze zainteresovaných stran (my, sousedé, obec) prosazovala jiný způsob připojení. Nejbližší sloup elektrického vedení, na který jsme se mohli připojit, se totiž naneštěstí nachází v zahradě našich sousedů. Měli jsme tedy dvě základní možnosti, jak připojení zrealizovat – zemním nebo vzdušným vedením k tomuto sloupu.

Pokud bychom se chtěli ke sloupu připojit zemním kabelem, museli bychom jeho část vést nejdříve přes pozemek sousedů a následně přes pozemek obecní, kde se navíc nachází kanál, který by bylo nutné podkopat. Majitelé sousedního pozemku však s touto variantou nesouhlasili a ani obci se příliš nelíbila. Časem totiž plánuje vybudování obecní kanalizace a naše elektrická přípojka by její trasu křížila.

Druhou možností bylo vedení připojovacího kabelu vzduchem, které by však kvůli velké vzdálenosti vyžadovalo postavit v blízkosti našeho domu další sloup. Z tohoto nového sloupu by pak bylo možné připojit dům vzduchem i pod zemí. Obec však nesouhlasila s tím, aby přídavný sloup stál na jejím pozemku nebo na hranici pozemku našeho. A s tím, aby stál sloup v blízkosti domu, jsem pro změnu nesouhlasila já. Navíc by nám pořizovací cena betonového sloupu a souvisejících prací značně navýšila rozpočet přípojky. Další komplikované varianty, jakými bylo například napojení se na jiný ze sloupů v sousední zahradě a vedení kabelu až ze zadní části našeho pozemku nebo vytvoření podružné přípojky, jsme zamítli. A tak nám nezbylo než vrátit se k první variantě a doufat, že některá strana ustoupí.

Sousedé i obec naštěstí nakonec s vedením přípojky přes jejich pozemky souhlasili, a tak nám nezbývalo než čekat, až distributor (v našem případě EON) vytvoří podmínky pro připojení. Smlouvu o připojení jsme měli podepsanou od září 2009, EON však jako termín plánovaného připojení uvedl 31. červenec 2010, tedy čtyři měsíce po dokončení montáže domu. A tak jsem nijak nespěchala se zaplacením povinného podílu na úhradě nákladů pro připojení (12 500,- Kč za příkon 3x25 A), přišlo mi totiž zbytečné platit jej téměř rok předem. Později jsem se dozvěděla, že to byla chyba, protože čím dřív žadatel o přípojku poplatek uhradí, tím dřív se začne něco dít. Poplatek jsem tedy uhradila na konci ledna 2010 a v květnu jsme měli hotovou přípojku. Nebýt však maximálně vstřícného přístupu a pomoci ze strany místního aliančního partnera EONu, který konečné připojení, montáž elektroměru a revizi elektroinstalace zajišťoval, zřejmě bychom nebyli připojeni dosud. Zachránili nás také v případě dočasné stavební přípojky – půjčili nám více než šedesátimetrové kabely a zprovoznili jejich připojení na vzdálený sousední dům. A tohle všechno, včetně výpadků z důvodu přetížení sítě (sousedé nesměli po dobu prací na domě používat některé spotřebiče) se řešilo ráno v první den stavby! Takové náhradní připojení by ale nebylo možné bez vstřícnosti vedoucího montážní party a pomoci jejich elektrikáře. Ten skutečný adrenalin nás však teprve čekal při vyřizování připojení k vodovodnímu řádu.

Přípojka vody

V původní dokumentaci k žádosti o stavební povolení jsme měli uvedené připojení k vodovodnímu řádu. Několik lidí nás však nezávisle na sobě varovalo, že řízení s místním správcem vodovodního řádu (společnost Vodovody a kanalizace, a.s.) se může neplánovaně protáhnout a my bychom se tak mohli rozloučit nejen se stavebním povolením, ale také s akcí RD Rýmařov, která byla vázána na započetí stavby domu do určitého termínu. Jelikož jsme stále neměli zpracovaný projekt na vodovodní přípojku, v podstatě jsme toto náhradní řešení uvítali a do žádosti uvedli připojení na vlastní studnu. Udělení stavebního povolení nic nebránilo, a tak jsme hned poté mohli začít se stavbou základové desky, která plně zaměstnala naši pozornost na celý další měsíc. Po jejím úspěšném převzetí (listopad 2009) jsme znovu začali tlačit na projektanta, který nám na konci ledna 2010 konečně odevzdal projekt. Od poloviny února se táhne naše řízení se společností Vodovody a kanalizace, přičemž dnes, na konci srpna, jsme na tom stejně jako na začátku - stále nemáme povolení.

Po více než měsíci od odeslání žádosti o umožnění připojení nám přišlo zamítavé vyjádření, zpracované paní inženýrkou, která má na starosti obec, v níž se náš dům nachází. Naši žádost požadovala doplnit o stanovisko obce a „příslušeného Odboru SÚ a ÚP, ve kterém bude vyjádřen souhlas či nesouhlas k realizaci obytné zástavby v této lokalitě.“ Podle paní inženýrky „je nutné znát záměry obce a další vývoj předmětné lokality v návaznosti s rozšířením počtu odběrných míst.“ Ve svém vyjádření dále uvedla, že dům se nachází na pozemku, v jehož blízkosti není přiveden vodovodní řád a v územním plánu (z roku 1999) je veden jako zahrada, což jsou podle ní závažné komplikace, které jí nedovolují napsat kladné stanovisko.

Obratem jsem jí tedy poslala kopii Stavebního povolení, které je pravomocným potvrzením, že pozemek je vhodný k zástavbě, a vysvětlila jí, že celá obec získala všeobecnou výjimku umožňující zastavění pozemků v katastru obce bez potřeby změny v územním plánu. V rychlosti jsem jí omylem poslala také vyjádření obce ke stavbě přípojky elektřiny, za což jsem se posléze omluvila s tím, že jsem již požádala starostu obce o vyjádření se k vodovodní přípojce. Starosta, jako zastupitel obce, která je vlastníkem vodovodu (VaK jsou jeho správcem) od začátku preferoval připojení domu k vodovodnímu řádu a ne na vlastní studnu z důvodu naprosto nedostačující kvality spodní vody v místě stavby.

Paní inženýrka mi však vysvětlila, že jsme nepochopili, že potřebuje vědět, zda Stavební úřad nebo obec budou v této lokalitě povolovat další rodinné domy, čímž by vznikala další odběrná místa. Vzhledem k situování našeho pozemku a zastavění pozemků okolních je evidentní, že žádná další výstavba zde prakticky není možná a obec ani Stavební úřad nechápaly, proč po nich VaK takové vyjádření chtějí. A tak se řízení protahovalo a my jsme urychleně museli řešit, z čeho zaplatíme poslední splátku za dům, protože poslední část hypotéky máme vázanou na zkolaudování domu, se kterým jsme se bez přípojek evidentně mohli rozloučit.

Přestože by podrobný popis všech následujících kroků zabral další tři strany, nakonec jsme se stejně nedopracovali k žádnému výsledku. Úředník Stavebního úřadu se paní inženýrce marně snažil vysvětlit, že žádné stanovisko k tomu, zda se v dané lokalitě bude v budoucnu stavět, dát nemůže a ani nesmí, protože není jasnovidec a ani o takových věcech nerozhoduje, starosta obce nechápal, proč jsou s povolením přípojky takové komplikace a stále dokola. Technik místní pobočky VaK se přijel podívat na pozemek a potvrdil, že připojení technicky možné je a jeho realizaci nic, kromě povolení, nebrání.

Mezitím vyřizovali stejnou žádost o připojení také naši nejbližší sousedé (domy jsou od sebe vzdáleny cca 15 metrů), se kterými jsme byli domluveni, že výkopové práce budeme provádět společně. Jejich žádost, stejně jako naši, paní inženýrka ze stejného důvodu zamítla. Projektant, který projekt i celou žádost připravil a vyřizoval a standardně spolupracuje na projektech této společnosti, důvody zamítavého stanoviska odmítl akceptovat. A proto poslal žádost s projektem na Vodovody a kanalizace znovu. Shodou okolností byla zrovna paní inženýrka z důvodu úrazu v pracovní neschopnosti a zastupující kolegyně obratem jejich žádost kladně vyřídila. Když jsme to zjistili, okamžitě jsme do společnosti volali, zda se mohou k naší žádosti také vyjádřit, avšak zastupující kolegyně nám sdělila, že bohužel nemá k dispozici náš projekt, protože paní inženýrka nám jej se zamítavým stanoviskem poslala zpět. Hned druhý den vezl přítel projekt na VaK, ale měli jsme smůlu, paní inženýrka se právě vrátila do práce a náš případ si znovu přebrala. Trvala na svém stanovisku a dokonce nám písemně doporučila, ať si vytvoříme podružnou přípojku na naše sousedy, kteří už připojení mají – jejich společnost se prý k podružným vodoměrům a vnitřním vodovodům nevyjadřuje. Taková přípojka by byla delší než 100 metrů a přitom důvodem, proč naši vodovodní přípojku znovu zamítla, byla podle ní velká vzdálenost od vodovodního řádu (přesně 62,9 m). Nehledě k tomu, že vodovodní přípojka je v podstatě pouze část napojení od hlavního řádu po vodoměrnou šachtu, zbytek vedení už je součástí domovního rozvodu – tedy v podstatě onoho „vnitřního vodovodu“, ke kterému se podle paní inženýrky společnost VaK nevyjadřuje.

V této fázi už příteli došla trpělivost a napsal žádost o uspíšení celého procesu přímo řediteli společnosti. Následovala schůzka s náměstkem, který se za celou situaci omluvil a navrhl, abychom na vlastní náklady vybudovali slepé rameno vodovodu s hydrantem zajišťujícím odkalení, na který by byly připojeny dvě nezávislé vodoměrné šachty (naše a sousedů, kteří už kladné stanovisko měli). Takový projekt by vodovody a kanalizace okamžitě schválily a prý by nás podpořily při urychlení vyřízení povolení. K povolení takového řešení by totiž bylo nutné územní řízení včetně vyjádření Stavebního a Vodoprávního úřadu, hasičů (kteří by s největší pravděpodobností požadovali instalaci požárního hydrantu - na naše náklady, cena přibližně čtyřicet tisíc) a také samozřejmě obce jako vlastníka vodovodu. Sousedi by byli ochotni se na takové investici podílet jen v případě, že by výrazně nepřesáhla náklady na původně plánované řešení, což k výše zmíněnému není příliš reálné. Do týdne nám také došlo vyjádření paní inženýrky, že VaK s navrhovanou variantou souhlasí a po předložení nového projektu schválí připojení k vodovodnímu řádu.

V této chvíli však pro změnu došla trpělivost starostovi obce (vlastníka vodovodu), který navrhovanou variantu striktně odmítl jako neadekvátní, drahou, zbytečně komplikovanou a zdlouhavou a rozjel se řešit celý případ osobně za ředitelem společnosti VaK. Na společné schůzce se dohodli, že VaK akceptují původní projekt - musíme však poslat zamítavé stanovisko k dohodě s náměstkem společnosti, jejíž písemné schválení jsme již obdrželi. Ředitel starostu upozornil, že celou záležitost však musí předat znovu k řešení paní inženýrce – v té době na dovolené - protože naše obec spadá do její kompetence. Projekt prý znovu posílat nemusíme, že prý ho již znají zpaměti. Okamžitě jsme tedy poslali zamítavé stanovisko k předchozí dohodě a čekali jsme. Když jsme ani druhý týden po návratu paní inženýrky z dovolené neobdrželi žádné vyjádření, přítel jí volal, co je příčinou zdržení. Paní inženýrka mu sdělila, že o ničem není informována a k naší žádosti se vyjádří jen v tom případě, že jí všechny podklady pošleme poštou. Přes e-mail odmítá cokoli řešit.

Následoval telefonát starostovi obce, který způsob jednání společnosti Vodovody a kanalizace v našem případě zhodnotil velmi kriticky a rozhodl se spojit řešení s další záležitostí týkající se této společnosti a uspořádat řízení přímo v obci s tím, že se o povolení přípojky rozhodne na místě. Takže zase čekáme….

Paradoxní na celé záležitosti je fakt, že dle zákona č. 274/2001 Sb. O vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, § 8 Práva a povinnosti vlastníka vodovodu nebo kanalizace, odstavce 5) „Vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci, pokud to umožňují kapacitní a další technické požadavky.“ A jak potvrdil místní technik a dva nezávislí projektanti, v našem případě připojení technicky možné je. Kromě toho jsou na internetu snadno dohledatelné záznamy o realizaci dlouhých vodovodních přípojek (délky např. 80 a 116 metrů), které byly jejich majitelům bez problémů povoleny. Také nemůžeme pochopit, proč společnost Vodovody a kanalizace nejeví zájem o zákazníky, kteří se sami neodbytně dožadují toho, aby mohli odebírat a platit za její produkt.

Jelikož je zdrojem tepla pro vytápění našeho domu tepelné čerpadlo kombinace vzduch – voda, začíná nás trošku znepokojovat fakt, že zima se pomalu ale jistě blíží a přípojka vody je zatím stále v nedohlednu.

Kanalizace

Poslední otázkou, která nám zbývala vyřešit, bylo odvádění odpadní vody z domu. Jak jsem zmínila na začátku, obec, ve které stojí náš dům, nemá vlastní kanalizaci s napojením na čističku odpadních vod, ale pouze kanály na svod dešťové vody do místního potoka. Do budoucna s vybudováním kanalizace a možná i vlastní čističky počítá, ale to je otázka minimálně pěti a více let. Bylo tedy nutné hledat jiné řešení a tomu, jak to nakonec dopadlo, bude podrobně věnována příští kapitola.

Dodatečná realizace přípojek

Vzhledem k našim zkušenostem s přípojkami mohu potvrdit, že se nevyplatí spoléhat na jejich dodatečnou realizaci, která se nakonec může pěkně prodražit, ztracený čas a nervy raději ani nepočítám. Dostatečná příprava, důkladné plánování a včasná realizace se vyplatí nejen v případě projektu, ale také u všech přípojek. Nám nyní nezbývá než doufat, že nám připojení k vodovodnímu řádu konečně povolí, nebo se začít zajímat o vrtané studny – klasická studna totiž v našem případě vzhledem ke kvalitě vody nepřichází v úvahu.