Zahradníkův rok je sympatické dílko zapáleného zahrádkáře, typologicky hromaditele rostlinných druhů, sběratele, který si byl vědom, že všechno, co by chtěl, se do jeho zahrady nevejde, byť by byla sebevětší. A přesto se o to pokoušel.
Stejné vášni propadl i bratr Karla Čapka Josef a právě tato dvojice si často společně hrála na zahradníky svých vlastních zahrad, se kterými si je bylo možné snadno splést.
Zahradníkův rok je dílkem nesmrtelným, byť nás vrací do doby, kdy vše ještě bylo takové, jaké má být. Kdy zima byla zimou, v létě pršelo a jara přicházela pozvolna.
Ovšem i dnes na podzim opadávají stromům a keřům listy, trvalky se zatahují, letničky umírají, teplomilné rostliny je třeba ukrýt před chladem a mráz tu a tam vykreslí na okenních sklech i krajině nádherné obrazy.
O to sympatičtější je mi Čapkův humorný, ale i moudrý vhled do sezónních strastí a radostí zahradníkova života, že má žena patří se svou matkou typologicky do stejné kategorie sběratelek rostlin, jakým byl i Karel Čapek.
Keříková forma jinanu dvoulaločného se v zahrádce střídá s fíkovníkem, ibišky a pivoňkami, konvalinky volně přecházejí do všudypřítomných pomněnek, do volných míst mezi růžemi jsou přesazovány divizny, které se v zahradě tu a tam uchytí a musíme je schovat před tchánovou sekačkou na trávník.
Půda je léčena afrikány, kameny jsou lemovány netřesky, vistárie nás brzy zřejmě zardousí. Z obyčejné okrasné zahrádky se za poslední roky stává arboretum, kde chybí již jen cedulky s českými a latinskými názvy rostlin.
Přesto v zahradě zůstává i místo na mnoho druhů bylinek a spoustu zeleniny, ovocné stromy a keře a různé středomořské a orientální experimenty. A jelikož "tím s lopatou a rýčem" jsem v této zahradě pravidelně právě já, zatímco ženy tvoří, milerád jsem si u "zahradnické příručky" bohaté jazykem poprvé od maturity odpočinul.
A vám nabízíme totéž. Laskavý humor i hluboký vhled, obyčejnost i neobyčejné postřehy. Takový je Zahradníkův rok.
