Biologický postřik na mšice si snadno vyrobíte i podomácku, pomohou však i predátoři a takzvaní parazitoidi. Mšice, tito nejrozšířenější škůdci v našich zahradách napadají v podstatě jakýkoli rostlinný druh včetně našich oblíbených pokojovek. A ani je nemusíme letnit, aby se k nim mšice mohly dostat. Jsou snad všudypřítomné a rozmnožují se doslova bleskově (za rok vytvoří 6 až 16 generací). Celoročně přitom škodí v interiérech, vytápěných sklenících a zimních zahradách, sezónně ve venkovním prostředí. Přezimují v podobě vajíček.
Mšice, dokonalý parazit rostlin, který dovede žít i symbioticky
Rod mšice (Aphis) zahrnuje polokřídlý hmyz, který se živí sáním rostlinných šťáv, jde tedy o rostlinného parazita. Mnoho druhů mšic je považováno za škodlivé živočichy, byť mají v přírodním koloběhu svou nezastupitelnou roli, především jsou potravou mnoha jiných organismů. Některé druhy mravenců se dokonce chovají jako farmáři a mšice si chovají pro jejich sladké šťávy, vlastně exkrementy (ve skutečnosti jde však o symbiózu, mravenci "své" mšice chrání před predátory). Ze známých cca 3000 druhů mšic žije ve střední Evropě přibližně 850 a mnohé druhy se úzce specializují. A pozor, české slovo mšice má dokonce více významů (kromě samotného rodu mšice pojmenovává též podřád mšicosaví (Sternorrhyncha), nadčeleď mšice (Aphidoidea) a čeleď mšicovití (Aphididae), pod kterou rod mšice (Aphis) řadíme, ovšem jen „mimo jiné“. Většina skutečných mšic pak nemá ani česká druhová jména. Slovo mšice se tedy navíc používá například i u jiného hmyzu z podřádu mšicosavých (např. u korovnice z nadčeledi Phylloxeroidea).
)
Mšice jsou nejčastěji velké 4 až 6 mm a zásadní částí jejich tělíček je bodavosavé ústrojí. Tělo mšice je zakončeno takzvaným chvostkem, podle něhož poznáme pohlaví. Na 5. a nebo 6. zadečkovém článku pak vyrůstají u většiny mšic zvláštní trubicovité útvary (sifunkuly). Nejčastěji se mšice vyskytují ve formě bez křídel, při přemnožení se však začnou líhnout také okřídlení jedinci, aby se mohli přesunout na jinou rostlinu.
Mšice škodí sáním na nadzemních i podzemních částech rostliny, čímž způsobují zakrslý růst, kadeření listů a stonků, svinování čepelí a změny ve zbarvení listů. Navíc zároveň přenáší virózy, k čemuž dochází dokonce i vylučováním medovice (sladkých exkrementů), na které se rozrůstají houbové choroby. Mšice dovedou při silném napadení zahubit například i statnou třešeň.
)
Rozmnožování mšic má dva cykly – pohlavní a partenogenetický. Při pohlavním cyklu po oplození klade samička vajíčka, která přezimují a z nich se na jaře vylíhnou okřídlené samičky. Ty nalétávají na porost a množí se dál, ovšem již partenogeneticky, kdy se z neoplozených vajíček líhnou larvy i imaga, která nemají křídla. Pokud dojde k přemnožení mšic na daném místě, opět se líhne více okřídlených jedinců, aby se mšice mohly přesunout dál. Některé mšice pak žijí v symbióze s některými mravenci (předchozí tvrzení o farmaření mravenců bylo samozřejmě zavádějící, mravenci totiž mšice chrání před jejich predátory a na oplátku si berou medovici).
U mšic též rozlišujeme primární a sekundární hostitele. Tím primárním je vždy rostlina, na které mšice přezimují a sekundárním ty rostliny, na kterých mšice v sezóně žijí a rozmnožují se.
)
Predátoři a parazitoidi mšic
Mšice jsou bohužel natolik malé a jejich napadení bývá natolik masivní, že ruční mechanický sběr je zhola nemožný. Lze však využít služeb taktéž malých živočichů, i když oproti mšicím o poznání větších, kteří jsou pro mšice predátory. A chutnají jim náramně. Vedle toho pak výborně pomohou i takzvaní parazitoidi.
)
Mezi predátory mšic patří dravý hmyz, který mšice loví a živí se jimi. To parazitoidi mají naprosto odlišnou strategii, jejich samičky kladou do mladých mšic vajíčko, z něhož se vylíhne larva. A ta se potřebuje něčím živit, vítanou potravou jsou jí proto vnitřní orgány mšic, provádí to však opatrně, aby totiž nebránila mšicím dospět. Jakmile však mšice dorostou, spořádá rychle vše uvnitř mšice a vytvoří tak mumii. Z mumie se poté po krátké době prokouše dospělý parazitoid. Mezi parazitoidy patří především lumčíci, kteří dokonce tvoří samostatnou čeleď mšicomaři (Aphidiinae). Zajímavé je, že jeden mšicomar spotřebuje ke svému vývoji jen jednu mšici.
)
Nejčastějšími predátory mšic jsou pestřenky, které vypadají jako menší vosy, jejich let je ale spíše podobný kolibříkovi a nebo dlouhozobce svízelové. Prostě se ve vzduchu dovedou pohybovat na jednom místě jako vrtulník. U většiny druhů pestřenek se však mšicemi živí i jejich larvy. Stejně tak náramnými jedlíky jsou larvy, ale i dospělci slunéček sedmitečných, případně příbuzných druhů. A slunéčka si dokonce můžeme zakoupit a na zahradě a nebo třeba ve skleníku vypustit. Dále patří mezi dravce síťokřídlí, především zlatoočka a denivky. A opět řádí jejich larvy. Méně známých druhů predátorů mšic je pak mnohem více, například dravé ploštice, drobné mušky z rodu Aphidoletes a škvoři (u nich to však není zcela jasné). Pokud pak mšice spadnou z rostliny na zem, mohou se stát kořistí střevlíků a jiných dravých brouků, kteří lezou po zemi. No a nakonec mohou mšice skončit i v pavučinách.
)
Tradiční recepty na postřiky proti mšicím, takzvané „babské rady“
Mezi zaručenou babskou radu patří voda s česnekem. Tato antibiotická zelenina vyhání z těl parazity a z podobného důvodu, kterým je především aroma, dovede odpuzovat i mšice. A ani nemusí jít o příliš koncentrovaný roztok. Vodou s česnekem (stačí několik rozmačkaných stroužků na sklenici vody) potřeme napadené listy.
Dalším účinným pomocníkem je nálev z kopřiv, konkrétně vychladlý čaj. Ovšem pomůže také naředěná kopřivová jícha, která je zároveň i výborným listovým hnojivem. Do jíchy lze navíc přidat i jiné bylinky. Čajem či dostatečně ředěnou a přecezenou jíchou naplníme postřikovač a stříkáme na rostliny. V kombinaci s kopřivou se také osvědčil pelyněk. Stinnou stránkou jíchy je dlouhá doba přípravy (musí kvasit alespoň týden) a též odpudivý zápach.
Přečtěte si také: 12 návodů na domácí postřik proti mšicím.
)
Fungovat by měl také nálev z tabáku, kdy vylouhujeme v horké vodě trochu tabáku určeného do dýmky a nebo k balení cigaret. Pomoci by měly i louhované cigaretové nedopalky, ale zápach je to příšerný a na rostliny určené ke konzumaci to určitě nedoporučujeme stejně jako kopřivovou jíchu.
Další možností je příprava postřiku z listů rajčat. Ty totiž obsahují alkaloidy hubící hmyz. Stačí listy nasekat najemno a necháme přes noc máčet ve studené vodě. Pozor! Horká voda by zničila účinné látky. Druhý den nálev přecedíme a můžeme postřikovat.
Používá se také lógr z kávy, tedy pokud pijete kávu tureckou a nebo máte doma vlastní presovač. Někdy se též lógr z kávy přidává do květináčů jako odpuzovadlo, není třeba vyloženě postřikovat. Vyzkoušet je ale dobré vše, než budeme muset sáhnout po chemii. Často je to bohužel nutné, život rostlin je přednější.
Z prodávaných přípravků jsou pak přírodního charakteru ty na bázi přírodních olejů. Těmi doporučujeme vždy začít, pesticidy si necháme až jako nejhorší možný scénář. I když velmi účinný.
Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
)
