Nejrůznějších stodol je kolem amerických farem pořád víc než dost, ale většinou už dávno neslouží svému původnímu účelu. Jen chátrají a doplňují kulisu vadnoucího venkova. Ta, která se nacházela poblíž Ancramu ve státě New York, měla štěstí. Za cenu odvozu si ji odtud po částech odvezl nadšený kutil, který ji s pomocí designérských vychytávek místních architektů sestavil do nové podoby.
S recepty na alternativní a cenově dostupné bydlení se dnes roztrhl pytel, ale bydlení v Liščí noře (jak je stavba nyní pojmenována) je hodně originální. Základem veškerého stavebního materiálu se tu stala rozebraná a do posledního trámku očíslovaná stodola z 19. století, kterou si mladý kutil převezl o pár desítek kilometrů dál. Na svůj pozemek, kde z ní s radami odborníků a architektů sestavil své nové obydlí. Atypickou dřevostavbu, která dosahuje standardů moderního pasivního domu, a současně si uchovává i kus své někdejší „stodolovité“ podoby. A ještě mu zbylo na garáž.
)
)
)
)
Starý materiál, moderní vychytávky
Náklady vlastní konstrukce byly přitom minimální, přitěžující položky vycházely spíš z libůstek majitele. Například to, že v tomto domě má instalovanou elektro-dobíječku na vůz Tesla, a energii získává ze své soukromé solární farmy. Na druhé straně, na stavebním materiálu ušetřil víc než dostatečně, takže si takovou investici do budoucnosti mohl dovolit. Objekt, přesunutý a přestavěný do nové podoby, si ve všech svých dílčích částech prošel důkladnou prohlídkou a renovací jednotlivých prvků. Tak, že vydrží bez obtíží další dekády. Přeci jen, v 19. století se na materiálu a jeho kvalitách nešetřilo.
Otevřenost na prvním místě
Vlastní plán Liščí nory má podobu domu o výměře 167 metrů čtverečních, členěných do tří podlaží. Spojnici mezi nimi nevytváří jen schodiště, ale také tyč, jako z hasičárny. Interiér si uchovává pohostinnou otevřenost prostoru. Zvláště v přízemí, kde je polovina objemu vedena ve zdvojené výšce stropů. Přispívá to k lepší komunikaci uvnitř místností, jež jsou spolu v neustálém kontaktu. Ložnice volně navazuje na obývací pokoj, s tím, že je možné je oddělit posuvnou stěnou. Obydlí je koncipováno jako soukromý obytný apartmán v patře, s kuchyní a jídelnou ve zvýšeném přízemí.
)
)
Pasivní příjem? Jen ten solární…
Typologie stavby vychází z původní stodoly, včetně jejích vázacích rámů. O vytápění se starají kamna na dřevo, takže ani teplem v zimě spokojený majitel nestrádá. Dům se staví na slunci čelem, a byť nedisponuje zrovna prostornými okny, láká paprsky tmavou barvou podkladu fasády. Zdi, dodatečně začerněné, slouží k absorpci tepla, které jednostranně propustnou izolací proniká dovnitř. Vychytávkám ještě není konec, protože ze staré stodoly přeci jen dost materiálu zbylo. A proto za domem vznikla ještě netradiční aljašská sauna. Ta by se pochopitelně neobešla bez koupání.
)
)
Ekologické hříčky, které šetří provoz
K domu tedy přináleží i jezírko, přírodní bazén. Jeho zvláštností je, že ke svému přečišťování kompletně využívá systém čistících kaskád a tůněk. Což je ve státě New York unikát a Liščí nora je tu vůbec první soukromou stavbou, která má čištění bazénu kompletně tímto způsobem vyřešeno.
Rozebrat starou stodolu a postavit z ní nový dům, dopřát si bydlení v pasivním standardu a šetřit na výdajích za elektřinu, protože o teplo se převážně stará slunce? Je to spousta detailů, které bydlení ve stodole pozvedávají nad průměr. Koupání v přírodním jezírku bez chemie, to už je jen třešnička na dortu, který nejen že dobře vypadá ale i chutná.
Materiály: BarlisWedlick
Foto-kredit: Brian Ferry
)
