Chcete bydlet v ekologickém rodinném domě?

Západní svět si však pojem ekologický dům převedl do technologií. Nespotřebovávat žádné energie znamená instalovat fotovoltaické a solární panely, případně tepelná čerpadla a další zařízení. Výroba těchto zařízení je však energeticky náročná a vyžaduje spotřebu těžených surovin – neobnovitelných zdrojů naší planety. Už jen z logiky věci pak vyplývá, že běžná průměrná částka potřebná na výstavbu domu představuje ekologickou zátěž – jak vyděláte či postupně splatíte 2 milióny korun? Vždyť jde vlastně o zásadní stopu po naší existenci. Ekologické bydlení má mnoho podob a rovin chápání. Různí se i názory odborníků.

Například známý český architekt takzvané přirozené architektury Martin Rajniš se postavil proti dnes hojně skloňovaným pasivním domům. Nazval je dokonce podvodem a líbivým trendem. Argumentuje, že do těchto staveb vložíme více energie, než ušetříme. Tvrdí, že „Výstavba tzv. pasivního domu je zhruba o deset procent dražší než u srovnatelného běžného domu. Tato investice je však naprosto nesmyslná, protože představuje potenciálně ušetřenou energii například na 40 let dopředu.“ Úvaha je to celkem logická, avšak i v tomto případě dle mého názoru přehnaná. Stačí sáhnout po číslech. Pokud bude dům za 2,5 miliónu korun dražší o 10% (propagátor pasivních domů, architekt Josef Smola, uvádí max. 15%), jde o částku 250.000,- Kč, což je cena vytápění průměrného domu na 7 až 10 let. A pokud budeme uvažovat o životnosti například solárních systémů 25 let, pak dalších 15 až 18 let už jen šetříme. Ukazuje se však, že stavět pojem ekologického bydlení pouze na úsporách energií při běžném provozu domu, případně rozdílu cen za výstavbu, je nesmyslné. Ekologické bydlení je objektivnější vnímat z pohledu celého komplexu problémů – použité materiály, finanční, a technologická náročnost výstavby a nakonec i spotřeby energií při provozu. 

Za průkopníka ekologických staveb v širším kontextu můžeme považovat amerického architekta Michaela Reynoldse. Je zarážející, že například česká verze Wikipedie vůbec neobsahuje česky editované informace o tomto dnes již světoznámém „architektovi odpadů.“ Na stole mi nyní leží do češtiny přeložený Ilustrovaný průvodce architekturou, kterého připravil Jonathan Glancey. Ani tento autor se však o Reynoldsovi nezmiňuje jediným slovem. Přitom jsou stavby tohoto výjimečného Američana zajímavé nejen svou myšlenkou, použitými materiály a energetickou soběstačností, ale i architektonicky. Stavby na mnoha fotografiích, které jsem viděl, mi asociují fantaskní projekty Antoni Gaudího. Ten v knize samozřejmě je, copak však musí být vlajkovou lodí architektury vždy jen megalomanské projekty (chrám Sagrada Familia v Barceloně, kde je Gaudí v kryptě také pohřben, se staví dodnes)?

Stále skloňujeme pojem ekologie, když se však na čemkoli objeví nálepka eko, je to také dostatečně eko– drahé, případně to eko-nedopadne-dobře, viz. prapodivné okolnosti, machinace a ukončení dotačního programu Zelená úsporám, který podporoval právě úspory energií, vůči přírodě šetrné vytápění a nízkoenergetické a pasivní domy. Internetový hoax o zateplení chrámu Svatého Víta na Hradčanech už byl včetně fiktivních animací jen třešničkou na dortu. Vraťme se však k legendě – čaroději „zemělodí.“

Michael Reynolds o sobě tvrdí, že jej inspirovaly reportáže o masivním kácení lesů, odpadcích kolem silnic a problémy s životním prostředím. Na začátku své netradiční tvorby narážel Reynolds v Americe na velké byrokratické překážky. Dokonce mu byla za trest na několik let odejmuta licence architekta. Začal proto navštěvovat oblasti postižené přírodními katastrofami a realizoval zde své vize. Své levné ekologické domy nazval "zemělodě" a naučil je stavět obyvatele v zemích postižených přírodními katastrofami - Hondurasu, Mexiku, na Haiti. Jeho tvorba v těchto oblastech, která byla zároveň i humanitární činností, byla nakonec uznána a v USA získal zpět licenci architekta, dokonce se mu podařilo prosadit změnu stavebního zákona. Reynolds staví už přes 35 let levné domy z odpadních materiálů – starých pneumatik, plechovek, plastových a skleněných lahví, … Tyto domy jsou energeticky soběstačné, včetně vlastního zdroje vody, tepla a vlastní kanalizace. Ve světě Reynoldse proslavil dokumentární film britského režiséra Olivera Hodge Architekt odpadu. V USA mu nakonec bylo povoleno postavit v Novém Mexiku testovací základnu o 15 zemělodích, vybavených vším, co potřebujeme k přežití, pokud by nám na planetě došly neobnovitelné zdroje energie.

Pokud pak budeme přízemnější a nebudeme uvažovat o originálním a extrémně úsporném řešení našeho bydlení, i tak lze přírodu ušetřit. Základním obnovitelným zdrojem jsou na naší planetě dva fenomény – dřevo stromů a sluneční záření. Při maximálním využití těchto dvou zdrojů, a že se nám v našem klimatickém pásmu dostává hojně obou, přírodě skutečně ulevíme. A své kapse a potažmo tedy opět přírodě také. Vždyť Reynolds sahá v lokalitách, kde domy staví, kromě odpadních materiálů i k místním snadno získatelným surovinám - například hlína těžená v dané lokalitě.
Typická montovaná dřevostavba pak nemusí být na rozdíl třeba od srubů (hojně se začaly objevovat například na Šumavě) postavena vyloženě jen ze dřeva, typickým zástupcem alternativního materiálu jsou například dřevovláknité desky, ze kterých se rychle staví montované domy. Pozor však, je rozdíl mezi pojmy montovaná dřevostavba, nízkoenergetická dřevostavba a pasivní dům. Ne každý montovaný dům musí být nízkoenergetický či pasivní, nenechte se proto zlákat pouze lacinými reklamními slogany a vždy se přesvědčte, zda konkrétní firma realizuje skutečně energeticky úsporné domy, jak dlouho je na trhu a jaké má reference.

Za zmínku a inspiraci pak stojí i neobvyklá řešení některých českých architektů. Například projekty plovoucích domů a vesnic ateliéru Petra Hájka a Jaroslava Hulína, nebo třeba FREE DOMKY Marka Štěpána. Počinů v oblasti ekologického, alternativního či naopak tradičního bydlení najdeme v naší současné architektuře celou řadu. Většina z nich pak patří do období posledních deseti let.

Použít lze k výstavbě i další materiály – slámu, konopí a jiné. Minimální energetickou náročnost staveb podtrhuje kvalitní řešení zateplení a využití obnovitelných zdrojů energie pro vytápění a ohřev vody (dřevo, produkty z dřevních odpadů – např. pelety, solárně termické kolektory, fotovoltaické panely, rekuperační jednotky a tepelná čerpadla). Obecně přitom platí, že čím jednodušší a přírodnější řešení a čím menší je potřeba nákladných technologií, o to jsou vyšší úspory včetně šetrného vztahu k přírodě a zanechání minimální stopy na ní.

Nízkoenergetické a pasivní dřevostavby jsou výjimečně šetrné vůči životnímu prostředí během celého svého životního cyklu - od těžby suroviny, přes její zpracování a dopravu na stavbu, až po zabudování a případnou recyklaci po ukončení životnosti stavby. Tuto šetrnost lze přepočítat na mezinárodně uznávanou konvertibilní měnu – emise skleníkových plynů CO₂ a SO₂. Stavby ze dřeva přitom mají určitě alespoň stejně dlouhou tradici jako stavby z ostatních stavebních materiálů. Dřevostavby jsou ve světě uznávané jako plnohodnotný a konkurenceschopný stavební systém. Bez ohledu na to, zda jde právě o ty vyloženě nízkoenergetické co do spotřeby energií při samotném provozu budovy.
A pozor, pro samotný výpočet nákladů stavby, respektive její ceny, nepostačí projekt pro stavební řízení. Potřebujete podrobnou prováděcí projektovou dokumentaci, jinak nemůže stavební firma určit cenu vašeho domu (vypracovat podrobný položkový rozpočet). Jde sice o finanční náklad navíc, ale uspoří vám nemalé finanční prostředky. Nakreslit a vybásnit lze cokoli, realizace je však teprve tím podstatným krokem k bydlení, včetně toho "ekologického."

Zdroje: idnes.cz, Český rozhlas, Dům a byt, Josef Smola - Stavba rodinného domu, Jonathan Glancey - Ilustrovaný průvodce architekturou, freedomky.cz, aerofilm.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, BSTYL