Lilek, rajče, pomeranč? Lilek quitský je dosti raritní rostlinou zvanou v ekvádorské španělštině naranjilla a v kolumbijské španělštině lulo či toronja. Inkové rostlině říkali lulum a Mexičané lulun. V Evropě jsou plody rostliny prodávané jako Jurassica.
Původ v Jižní Americe
Lilek quitský (Solanum quitoense) je lilkovitá subtropická trvalka pocházející ze severozápadu Jižní Ameriky. Původní je zřejmě v Kolumbii, Peru a Ekvádoru, dnes se však pěstuje i ve střední Americe, pokusy probíhaly v Kalifornii a na Floridě i jinde.
)
)
Pěstitelské pokusy
První semena se dostala z Kolumbie do USA v roce 1913, z Ekvádoru pak v roce 1914 a 1916. Postupně se rostliny dostaly do Kalifornie a na Floridu, všechny však časem uhynuly. Ovšem čerstvé plody dovezené z Ekvádoru na světovou výstavu v New Yorku v roce 1939 ohromily. Zájem byl obrovský. V roce 1948 bylo 20 rostlin vysazeno na výzkumném poli University of Florida. Kvetly a plodily, experimentu však učinil přítrž hurikán. Poté došlo k naroubování na Solanum macranthum, roubovanci sice dobře plodili, ale zničili je paraziti. Rostlině se říkalo „potato tree“. Na začátku padesátých let byla naranjilla úspěšně pěstována ve střední Americe ve více místních kultivarech. Otrněné byly jen některé. Pokusy probíhaly dokonce i v Jižní Africe, kde vznikla rostlina Solanum torvum odolná vůči háďátku.
)
Chloupky a trny
Chloupky nejsou pokryty jen oranžové plody, ale také celá rostlina barvy světleji zelené. Liší se pouze barva chloupků, na rostlině jsou fialové. Rostlina je navíc na stonku hustě otrněná, oboustranně pak i na listech. Nafialovělé až fialové trny jsou dlouhé až téměř 3 cm. Velké a měkké listy jsou laločnaté a mohou být dlouhé až 60 cm a široké až 45 cm. Tento lilek roste bujně a bohatě se větví. Krásně kvete podobně jako brambory a jeho plodem je jedlá bobule.
Plody velikosti rajčete
Plody velikosti rajčete jsou kulaté a porostlé jemnými chloupky. Ty se však na rozdíl od trnů a chloupků na samotné rostlině snadno odstraňují. Stačí je dokonce jen otřít hadříkem. Slupka je poté hladká, pevná a na bázi bobule najdeme několik zelených kališních lístků. Dužnina má sytě zelenou barvu, je plná drobných bílých jadérek a je silně aromatická. Barva dužniny je podobná kiwi. Chutí se plody podobají směsi lesních malin, jahod a ananasu.
)
)
V nedozrálém stavu jsou však plody jedovaté, dostatečné dozrání je nezbytné. Ostatně jde o lilkovitou rostlinu. Ovoce (vlastně spíše zelenina) se konzumuje především čerstvé, výborné je jako džus. Stačí oloupané plody rozmixovat v mixéru a případně dle libosti dochutit. Plody se též přidávají do exotických salátů a ovocných pohárů, zdobí se jimi zmrzlina a šlehačka na dezertech. Šťáva se též přidává do nápojů (alkoholických i nealkoholických) a z plodů se také připravuje želé a marmeláda, případně kompoty.
)
Zajímavost z třetihor
Rostliny jsou pro své květy, trny a listy, ale i zdobné plody pěstovány také jako dekorativní. Perličkou je obchodní název Jurassica. Prodejce takeawaytrends.com totiž tvrdí, že rostliny pochází z třetihor. Opravdu?
)
)
Ukryté nebezpečí
Pokožka citlivých lidí může být při kontaktu rozdírána, případně drážděna ostrými trny. Při manipulaci s rostlinou je třeba chránit tělo oděvem a rukavicemi.
)
Pěstování chlupatého pomeranče
Rostlinu lze úspěšně pěstovat v polostínu i na světlejším stanovišti, nesnese sluneční úpal. Dobře snáší teploty až 30 °C a daří se jí i při nižších teplotách (19 až 20 °C). Zálivka musí být přiměřená, rostlina nesnáší přemokření stejně jako přeschnutí kořenů. Zeminu vyžaduje humózní, bohatou na živiny, byť v oblastech svého původu roste i v půdách chudší a kamenitějších. Přihnojujeme nejlépe organickými hnojivy, ale jen ve vegetačním období, což je v květnu až srpnu. Jinak ale není na hnojení jakkoli náročná. Přihnojené rostliny však rostou o dost lépe. Tato trvalka snese i hlubší řez. U nás jí nejvíce škodí saví škůdci typičtí pro lilkovité. Ještě horší je to však s fyziologickými chorobami. V Jižní Americe rostliny trpí hlavně háďátky a bakteriózami. Jelikož jde o druh subtropický s vyššími nároky na teploty, nejlepší bude pěstování v mobilní násobě a zazimování. Vyzkoušet však lze cokoli.
)
Vybraní kříženci
V Jižní a Střední Americe najdeme mnoho divokých forem tohoto druhu. Ovšem bylo vypěstováno několik kříženců a rostlin s plody podobnými Naranjilla. Například Solanum pectinatum Dunal (syn. S. hirsutissimum Standl.), kříženec pěstovaný hlavně v Mexiku, Venezuele a Peru. Obsahuje však jedovaté alkaloidy, proto se hodí spíše jako rostlina okrasná, byť je známa i léčiteli (hypertenze).
)
Nejedlé je též Solanum hirtum Vahl., druh rostoucí divoce v Trinidadu a Střední Americe, který je plně rezistentní vůči háďátkům. Hybridy této rostliny se Solanum quitoense též odolávají háďátkům a jsou středně chutné.
Zdroj: Wikipedia.org, semena.cz, ireceptar.cz
