Pes, nejlepší přítel člověka. Kočka, nejlepší přítel sebe sama. Pro oba tyhle zvířecí mazlíčky ale platí, že kromě své náklonosti nás přibližují i patogenům, s nimiž bychom se raději potkat nechtěli.
Z Plzně je to do Prahy jako když kamenem dohodíš, naše zemička je malá. Nedávno jsme v našem magazínu publikovali článek o reálné hrozbě výskytu sršně asijské. V podstatě vědci v té době ještě nevěděli, zda se už na našem území nevyskytuje, sousední Německo již tuto sršeň zaznamenávalo a řešilo. A první důkaz je zde. Na pozoru by přitom měli být především včelaři.
Jednoho by mohlo napadnout při porovnání původní a nové vyhlášky o kadáverech zvířat v zájmovém chovu, že na svém pozemku již smí pohřbít vlastně jen koně. Anebo se musí stát provozovatelem zvířecího hřbitova se vším všudy. Dědo, zahoď ten rýč, já nikam na úřady nic vyřizovat nepůjdu. Zvířecím funebrákem se stát nechci. Anebo ne? Díky Bohu, ne! A už to jde i s křížkem, kytičkou a svíčkou.
Na jihu Evropy právě probíhá v důsledku oteplování invaze nebezpečných ohnivých mravenců, kteří v USA vytlačují původní druhy, způsobují ohromné škody na majetku a nebezpeční jsou i pro lidské zdraví. Šíření nového druhu je přitom obtížné zastavit, dovede dokonce překonávat i řeky a jiné vodní plochy, staví si jakési vory. Dobrou zprávou pro naši domovinu zatím je, že by se muselo oteplit natolik, aby u nás nastalo subtropické klima.
Dělá se vám nevolno, když se v televizi jen mihne hadí šupina? Brouk, který proběhne po parapetu okna, vás postaví do pozoru; kvůli myši vyskočíte klidně na lustr a pavouk vás může z ložnice přinutit k úprku na jiný kontinent? Vítejte ve světě ovládaném biofobií!
Líné jihočeské mediální vody konce okurkového období pořádně rozvířila ryba. Tedy vlastně maličká rybička, kterou dobře znají akvaristé a jezírkáři. Rozruch způsobil článek, v němž autor zařadil slunečnici pestrou téměř mezi lochneské příšery okusující lidi. Řeč byla o rybníku Bagr na okraji Českých Budějovic v parku Stromovka, rybníku vzniklém po těžbě štěrku. A dlužno říci, že také rybníku, se kterým si nikdo neví rady včetně již několika generací porevolučních budějckých radních. Slunečnice sem zřejmě vypustil nějaký akvarista, ony se zabydlely a dnes jsou prý nebezpečím především pro horkem sužované Budějčáky.
Ornitologové vyzývají každoročně na jaře lidi k pomoci. Když nyní vynecháme nutnou ochranu ostatních ptačích druhů, určitě bychom neměli dělat jedno, totiž ničit hnízda vlaštovek a jiřiček. Mnozí lidé se snaží těmto ptákům všemi dostupnými způsoby bránit, aby si udělali hnízdo právě na jejich majetku. Měli by však dělat pravý opak.
Léto. Doba prázdnin, dovolených, grilovaček na zahradě, party, oslav. A také doba zvýšené konzumace drog. Tedy v našich končinách především alkoholu, i když těžko říct, jak dlouho bude toto tvrzení ještě pravdivé. Jenže bychom si měli dát pozor hlavně na jedno. Aby se k našim opojným dobrotám nedostali naši domácí mazlíčci. Změnit si stav vědomí totiž není v živočišné říši vůbec ničím výjimečným. Prostě touto schopností nedisponujeme jen my lidé. Příroda to dokazuje.
Jméno Joy Adamsonová si mnozí z nás představí díky příběhu lvice Elsy, který tato výjimečná žena publikovala. Trilogie vyšla i v českém překladu pod názvem Příběh lvice Elsy. Méně se však o této dámě již ví, že poté, co ztroskotalo její manželství s Viktorem von Klarwillem, si vzala za muže přírodovědce Petera Ballyho, který jí jako první začal říkat Joy, a díky kterému se z ní stala uznávaná kreslířka a malířka. Zprvu dokumentovala africké rostlinstvo, poté se však díky zakázce vrhla na příslušníky keňských kmenů a díky svému třetímu manželovi začala dokumentovat i africkou faunu. A nejen to. Teprve po svém třetím manželovi, Georgi Adamsonovi, jednom ze zakladatelů afrických národních parků, získala lásku k africké fauně. A právě to byl začátek příběhu lvice Elsy, příběhu, který začal v roce 1910 v Opavě. No uznejte sami, Opavané, chtěli byste mít doma postupně lva, geparda a leoparda?
Již začátkem roku 2014 se v National Geographic objevil krátký článek o nové studii z univerzity St. Andrews, jejíž autoři došli k překvapivému závěru, že “za sledované období nebyl nikde na světě zaznamenán pokles počtu druhů“. Ohrožení biodiverzity, čili druhové rozmanitosti přitom bylo a je mantrou ekologů již dlouhá desetiletí. Důraz je přitom kladen na vliv člověka, který je již jen z logiky věci nesporný. Planetu opravdu přetváříme a druhy živých organismů vymírají. Anebo ne?
Ne že by včela medonosná nebyla průměrným a poměrně univerzálním opylovačem. Ale rozhodně není opylovačem jediným. Funkci opylení zprostředkovává dobře dalších 20 000 druhů živočichů. Dělají to i včely samotářky, vosičky, motýli a můry, mušky. A taky hezkých pár druhů obratlovců. K těm se ale pro jejich užitečnost přesto neobracíme a nevelebíme je tak, jako včely medonosné.
Slepice sice nepatří mezi domácí mazlíčky k pomilování, vyplatí se však chovat tyto potomky dinosaurů už jen kvůli vejcím, která jsou stále velmi drahá a ve vlnách se jejich drahota opakuje. A když slepice přestane nést, je silný slepičí vývar vyloženě životabudičem, ne nadarmo se tradičně podává ženám po porodu, aby nabraly síly. Říká se tomu lidově "polévka do kouta". Co vás před chovem slepic čeká a nemine a co nesmíte zanedbat?
Každý kočičí milovník ví, že zvídavé a hravé kočky milují prozkoumávat svět kolem sebe. Pokud nemáte zahradu nebo možnost pustit svou kočku ven, nezoufejte! Máme pro vás skvělý tip, jak vytvořit úžasný kočičí strom, který přinese radost a spokojenost vašim domácím mazlíčkům.
Je zajímavé, že když někdo uvidí v návodu na používání mikrovlnné trouby či pračky doporučení a zároveň varování, že do přístroje nepatří domácí zvířata, rozčiluje se, jak z něj někdo dělá úplného hlupáka. A pak nechá ten samý člověk svého psa či kočku, v horším případě dokonce dítě, v rozpáleném autě před hypermarketem. V peci! Jak funguje přehřátí u teplomilných živočichů a jak mu bránit?
Kompletní senoseče, tedy takové, kdy je rychle posekán veškerý porost na velké ploše, představují obrovský problém. A například za úhyny zvěře mají zodpovědnost jak zemědělci, tak myslivci. Hrozí jim dokonce pokuty. Jenže situaci často zachraňují v době sečí vyčerpaní dobrovolníci. A dotační politika také příliš nepomáhá. Vlastně naopak.
To, že 22. května proběhl Den Země, jste možná zaznamenali. A takových dní je v kalendáři ještě spousta. K čemu jsou vlastně dobré? To už je trochu složitější.
Ať se na tento fakt tváříme, jak chceme, neuděláme s tím vůbec nic. Hmyz není potravinou budoucnosti, ale v některých částech světa již dávnou realitou a historicky byl konzumován i u nás. Budoucnost je tady. A možná jde o mnohem vhodnější a dosud určitě levnější řešení než je třeba laboratorní výroba masa. Ale...
Těch největších chyb se obvykle dopouštíme, když si myslíme, že pácháme dobro. Platí to i tehdy, když na naší zahradě chceme pomoci divoké přírodě tím, že ji „vylepšíme“ o nějakou vychytávku, produkt zakoupený z internetu.
Konec zabíjení zvířat, konec skleníkových plynů, které produkuje chov hospodářských zvířat. V Holandsku a jinde mohou farmáři protestovat, jak chtějí. V Americe již dvě firmy získaly povolení prodávat své laboratorní náhražky masa v obchodech.
Vztahy mezi lidmi a ptáky nejsou formovány jen závistí z toho, že my létat neumíme. Některé druhy opeřenců si po staletích chutné prospěšnosti, během níž se adaptovaly na blízkost člověka, vysloužily pověst nechtěných sousedů.