Pes, nejlepší přítel člověka. Kočka, nejlepší přítel sebe sama. Pro oba tyhle zvířecí mazlíčky ale platí, že kromě své náklonosti nás přibližují i patogenům, s nimiž bychom se raději potkat nechtěli.
Psy a kočky si obvykle nepořizujeme proto, abychom si od nich udržovali distanc a dívali se na ně jen zpoza bezpečnostního skla. Důvody, proč je máme tolik v oblibě, souvisí převážně s tím, že jsou kontaktní a tak nějak s námi kompatibilní.
I když jsou to jen němé tváře, rádi si namlouváme, že nám naslouchají, rozumí a komunikují s námi. Jejich náklonost jim pak opětujeme hlazením, drbáním, vyčesáváním srsti či mazlením. Je to ale v pořádku? Záleží, co tím v pořádku přesně myslíme.
Pokud jde třeba o naše psychické zdraví a navození duševní pohody, je pravidelný kontakt s přítulnými domácími zvířaty lepší než vagón antidepresiv. Ovšem když půjde o zdraví fyzické?
)
Takový domácí přenašeč
Kočky a psi dohromady přenášejí přes sedmdesát různých zoonóz. Tedy nemocí (infekcí, patogenů), které od nich mohou poměrně snadno přeskočit na člověka. Většinu z nich sice dokáže vykrýt vaše přirozená imunita, ale pokud jste z nějakého důvodu v oslabení, může mít kontakt s domácími mazlíčky i nepříjemné následky.
Kdo se vlastně počítá mezi rizikové skupiny? Je to hodně široké pole. Záleží případ od případu, a taky na konkrétním patogenu. Obecně je ale ten kontakt nebezpečnější pro malé děti (pod pět let věku), důchodce, těhotné ženy. A osoby po nemoci či nemoc prodělávající.
)
Od zvířat v tom není skrytá žádná zákeřnost. Ve většině případů na nich nepoznáte, že jsou z formy a nějaké záludnější bakterie zrovna přenáší. Vy také na čele nemáte napsáno, že zrovna máte oslabenou imunitu.
Zoonózy se mohou přenášet různými cestami. Asi nejčastější je přímý přenos skrze sliny, tělesné tekutiny, výkaly domácích zvířat. Nepřímé cesty přenosu zahrnují kontakt s kontaminovaným poležením/pelíškem, potravou, vodou. Potažmo s půdou, kam vykonávala zvířata svou potřebu.
)
Na uklidnění je třeba říct, že prevalence zoonóz je v naší středoevropské lidské populaci nízká, a naši domácí mazlíčci nepatří k nějak extra zamořeným. Na druhé straně, většina lidských obtíží – vyvolaných domácími zvířaty – právě kvůli tomuhle zůstane dlouho neřešená a neodhalená.
Pořád je asi víc v pořádku když vám v dobré olízne nos sousedův pes, než kdyby vám podobným způsobem projevil náklonost hafan z Asie či Afriky (kde je vzteklina přenosná slinami endemická a hojně rozšířená). I když…
Dárky, které nepotěší
Psi běžně nosí ve svých ústech a slinách bakterie Capnocytophaga, které se zrovna takovým olíznutím mohou přenést na lidi. A pokud máte zrovna opravdovou smůlu, pokračuje to pak horečkami, dušností a v některých případech i smrtí.
Kočky zase „umí“ fekálně-orální cestou přenášet giardiázy, případně vyvolat kampylobakteriózu, salmonelózu. Anebo s nimi neodlučně spojenou toxoplazmózu. Toxoplazmóza se nemusí jevit jako nějaký zásadní problém (snad kromě indukované barvosleposti, daltonismu). Pokud jste ale v očekávání, může toxoplasma vyvolat potrat nebo závažné poškození plodu.
Čistit kočkolit je tak pro nastávající maminky vlastně docela riskantní sport. A platí to i pro sbírání psích hromádek.
)
Kočky ještě na pokoji nenecháme. Protože se umí přihlásit o pozornost svými drápky. Co je na takových škrábancích špatného? Inu, může se s ním pojit přenos bakterie Bartonella henselae.
To, co přenáší, se pak jmenuje (docela nenápaditě) Nemoc z kočičího škrábnutí. Mohou z toho být „jen“ zvětšené uzliny, ale klidně taky kožní léze a závažnější problémy.
Psi i kočky pak přenáší Staphylococcus aureus. Který je relativně neškodný, pokud nějak nepronikne do vašeho těla. Třeba drobnou povrchovou rankou anebo odřeninou. Pak je to dost zásadní problém. Pusinkování s mazlíčky vás kromě štěstí může naplnit bakterií Pasteurella multicoda a meningitidou.
A takhle by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho.
)
Stačí se chovat rozumně
Je tedy lepší si držet od domácích mazlíčků distanc a vážně je opatrně sledovat jen za sklem?
Ne, to opravdu nezbytné pro zachování vašeho fyzického zdraví nezbytné nebude.
Ale asi by se opravdu vyplatilo nastavit nějaké rozumné hranice toho, co si ze zvířátkům (a ony k nám) dovolíme.
Studie z Nizozemska (zacílená na celou Evropu) potvrdila, že přibližně 60 procent psů může volně zavítat do ložnice svých majitelů. Třicet procent psů si může vylézt do postele a osmnáct procent pejsků se svými majiteli dokonce občas sdílí postel. V šesti procentech případů je pak ložnice pro psy oficiálním spacím místem v domácnosti.
Také se ukázalo, že 45 procent lidí, kteří mají v domácnosti kočky, je nechá vyskočit a procházet se kolem dřezu a kuchyňské linky. Nebo že si 70 procent majitelů nechá od svých domácích mazlíčků olízat obličej. A že si 85 procent všech „psích lidí“ (a 92 procent všech „kočičích lidí“) nemyje po mazlení se svými oblíbenci ruce.
A to jsou přesně ty meze, které by se hodilo znovu nastavit.
)
Protože ty kočky skutečně přenáší Cryptosporidium v 8,7 procentech případů a Girardie ve 12 % případů. A je jen otázkou času, než se to nekonfliktní přátelství kvůli pravděpodobnosti a vaší momentálně oslabené imunitě změní na něco zhoubného.
Možná rizika přenosu můžete významně snížit vlastně dočista obyčejnými hygienickými návyky.
Tím, že si po hraní se zvířetem nebo manipulaci s jeho podestýlkou, oslintanou hračkou či sběru jeho trusu umyjete ruce. Tím, že nedovolíte, aby vám olizovali obličej, případně otevřené rány. Že budete zvířecí mazlíčky držet mimo kuchyni a ložnici - které jsou z hlediska možné expozice, přenosu zoonóz, asi nejrizikovější.
)
A také tím, že budete dbát na pravidelné návštěvy veterináře, kvůli průběžné kontrole zdravotního stavu svých zvířecích svěřenců.
Jsou to hygienické banality, které se nevyplatí opomíjet.
Když je ale budete dodržovat, pojistíte si své fyzické zdraví, a neochudíte se ani o tu pozitivní psychickou stimulaci, kterou vám kontakt s vašimi domácími mazlíčky dopřává.
Zdroj: pubmed.ncbi.nlm.gov, TheConversation.com, AnimalMedicine.org, OneHealth.org, NHS.uk
