Kočičí kalamita. Města a obce zaplavují toulavé kočky a lidé volají po zákonu

Smůla navíc je, že u nás neexistuje žádný registr koček a jejich majitelé (na rozdíl od majitelů psů) nemají ani ohlašovací povinnost. Čili jakékoli statistiky ohledně koček jsou jen orientační. Vlastně neexistuje možnost přesněji spočítat počet koček žijících na našem území, natož určit, jaký podíl z nich jsou opuštěná zvířata. Doma chované kočky se často promenádují venku stejně jako ty toulavé, takže i odchyt a zákonem stanovená povinnost kastrování jsou bez existence registru diskutabilními. Situaci ještě zhoršují lidé, kteří v domnění, že zachraňují toulavou kočičku, doslova kradou lidem jejich domácí miláčky na veřejnosti před očima a odváží do útulků. V každém případě lze jen předpokládat, že koček bez domova u nás žije mnohem více, než uvádí Eurostat. Číslo je vůči celkovému počtu nepoměrné a ani ten není dostatečně znám a spočitatelný. Dostupné odhady vychází z analýz FEDIAF (Evropské federace výrobců krmiv pro domácí mazlíčky).

Toulavé kočky nejenže žijí v nevyhovujících podmínkách, ale také se nekontrolovaně množí. Začíná to kočkami vyhozenými a nechtěnými a pokračuje generacemi jejich potomků. Na ulici tyto kočky umírají bez pomoci a trpí, zároveň však ale decimují stavy některých volně žijících živočichů a také mohou roznášet nemoci. Asi nejvíce alarmující je úbytek ptactva. Mnohé obce a města se však k tomuto problému otáčí zády. Organizovaný odchyt divokých koček a kastrace by stály nemalé peníze. Někdo to ale řešit musí.

Toulaví psi a kočky byli za první republiky doslova noční můrou lesních hospodářů. Pouze během roku 1933 (dlužno říci, že začala naplno řádit ekonomická krize a lidé neměli sami co do úst) jich myslivci zastřelili desítky tisíc, přesněji okolo 90 tisíc potulných koček a 30 tisíc toulavých psů. Je také třeba připomenout, že honitby byly v té době výsadou velkostatkářů, továrníků, lékárníků a vyšších státních úředníků. Obyčejní lidé byli vesměs považováni za pytláky.

Toulavé psy a kočky myslivci řadili mezi takzvanou škodnou zvěř například spolu s krkavcovitými ptáky, sojkami, strakami, krahujci, jestřáby, divokými králíky, veverkami, lasicemi, ondatrami, tchoři, liškami, hranostaji, jezevci, kunami a vydrami. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi stříleli i medvědy a vlky a za škodnou byl považován také rys. Ano, čtete správně, význam pojmu škodná se do dnešních dnů zásadně změnil. V tomto směru se kromě toulavých domácích zvířat dnes hovoří především o divokých prasatech. A zkuste střelit třeba vydru, rysa či vlka. Tučná pokuta vás nemine. O to víc, že ochránci zvířat se snaží mnohá chráněná zvířata očipovat.

V porovnání s kočkami a psi to tenkrát nejvíce odnášely vrány (cca 210 tisíc zastřelených v roce 1933), divocí králíci (200 tisíc), veverky (74,5 tisíc), sojky (50 tisíc), straky (36,5 tisíce) a lasice (36 tisíc). A třeba do krahujců mířilo přesně 21 tisíc kulek či dávek broků. A současný stav škodné na polích, lukách a v lesích? Podle údajů Českého statistického úřadu odstřelili myslivci jen v roce 2018 až 11208 toulavých koček a 361 psů. Tato škodná přitom podle odhadů ročně zabije až tři miliony ptáků a mláďat zajíců.

První a zásadní výzvou je právě peticí požadovaná kastrace toulavých koček. To by však zároveň znamenalo zajistit i povinnou registraci koček chovaných lidmi. Vesměs existuje registr pouze vzácných a obchodovaných plemen pocházejících z chovných stanic. Úmrtnost koťat toulavých koček i samotných březích samic vysílením je přitom obrovská. Zvířata zbytečně trpí. Mnohá mají dlouho problém si zajistit dostatek stravy, pokud byla do opuštění krmena lidmi. Kočka je bavíc březí jen 63 dnů a za rok tedy může stihnout více vrhů koťat. Toulavé nekastrované kočky prostě jedou na objem. Kočičí kolonie se pak i přes vysokou úmrtnost a šíření smrtelných chorob rychle a nekontrolovatelně rozrůstají. Je paradoxem, že mezi lidmi se to samé traduje hlavně o myších. Ano, u nich je schopnost rozmnožování o dost větší, ale kočky jim zdatně sekundují. Navíc nejde jen o jedince opuštěné, mnohé kočky si úděl tuláka vybírají dobrovolně. Prostě je jim venku lépe.

Kastraci lze samozřejmě doporučit i majitelům domácích koček. Za prvé by velmi brzy nevěděli, co s koťaty a za druhé opakující se mrouskání kočky vyčerpává fyzicky i psychicky. Často dokonce trpí bolestivým zánětem dělohy, který končí rakovinným bujením.

Dalším řešením je adopce z útulku. Nezapomeňme, že za každou kočkou v útulku stojí mnoho dalších zájemkyň o stejné ubytování. Je ale třeba dobře zvážit, zda jste schopni s kočkou podstoupit všechny související peripetie. Řešením není kočička z útulku na pár týdnů až měsíců, která pak zase skončí na ulici. Předloni nám po Vánocích jedno takové kotě běhalo před domem. Někdo je prostě vyhodil z auta, nežádoucí vánoční dárek. A tak se snažilo pronásledovat projíždějící vozy. Už je u nás dva roky a dostalo jméno Babeta, vhodnější Kawasaki nám tolik neznělo. Opravdu temperamentní, rychlé zvíře. Zvířata přitom nemusíte vyloženě adoptovat, ale stačí finančně podpořit útulek. I tím pomůžete.

Dále je třeba důsledně vystopovat a zakázat všechny takzvané množírny. Byť by šlo o zvíře takzvaně s papíry (dokladem původu), nízká cena je vždy podezřelá. V množírnách zvířata žijí často v příšerných podmínkách, o ně totiž vůbec nejde, nýbrž o peníze. A zvíře od mala týrané není předpokladem úspěšného soužití s lidmi, problémy budete mít i s jeho kondicí a zdravotním stavem.

Dobrovolníci, kteří se starají o toulavá zvířata, se sice snaží zajistit jejich kastrace, ale jednotlivci nemohou zákrok v ceně okolo 1000 korun včetně léků financovat do nekonečna většímu množství zvířat. Proto také právě dobrovolníci organizují petici za změnu zákonů. Ta má již okolo 9000 podpisů (údaj z 1.12. 2023) a organizátoři petice jich potřebují alespoň 25 tisíc, aby se problémem začal někdo vůbec zabývat.

Kalamita opuštěných a přemnožených koček je přitom v naší zemi doslova požárem, který nedoutná, ale vzplanul naplno. Obce však podle iniciátorů petice až na výjimky zavírají oči a politici dělají, že takový problém vůbec neexistuje, případně že není natolik vážný. Přitom již od roku 2019 existuje na téma přemnožení toulavých koček studie Parlamentního institutu PSP ČR. Petici bude po zisku dostatečného počtu podpisů adresována Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, Ministerstvu zemědělství ČR, Ministerstvu životního prostředí ČR, Státní veterinární správě, Svazu měst a obcí ČR a Asociaci krajů.

Jednoduše toulavé kočky chytají a kastrují. I bez restriktivní legislativy. Předem přitom takovou akci příslušný úřad oznámí obyvatelstvu a požádá, ať lidé drží své kočky v uvedené dny doma, případně ať je alespoň opatří barevnými obojky. Problém by samozřejmě usnadnila povinná centrální evidence koček na celostátní úrovni, jako je tomu u psů. I o to v petici dobrovolníci žádají, nejen o povinnost zajištění kastrace u toulavých zvířat. Dále je součástí petice žádost o zřízení dotačního programu, který bude financovat obecní kastrace koček.

Jestliže dobrovolníci skutečně nasbírají podle svého plánu do února 2024 25 tisíc podpisů, mohou předstoupit před petiční výbor Poslanecké sněmovny a když získají hlasů o dost více, budou moci vystoupit přímo před poslanci. Petice probíhá elektronickým způsobem i běžným podepisováním tištěných petičních archů. Pomozte i vy.

Zdroj: budejcka.drbna.cz, czso.cz, fousky.cz, Wikipedia