Hledáte pokojovou rostlinu s neobvykle krásnými květy?

Albízie hedvábná (Albizia julibrissin), jinak též perská akácie či hedvábný strom, krásně kvete a až omamně voní právě v létě. A její neobvyklé květy připomínají načechraný chochol z peří, jako by rostlina byla obalena malými ptáčky. Květy jsou nejčastěji sytě růžové, někdy však i bílé či načervenalé. Dekoretivní jsou též listy albízie, které mají botanickou zvláštnost - na noc a za deště se zavírají a naklánějí k zemi, jako by se uchýlily k spánku.

Albízie (Albizia) je rodem z čeledi bobovité (Fabaceae), vyznačují se dvakrát zpeřenými listy a kulovitými květenstvími s nápadnými, vyčnívajícími tyčinkami. Albízie najdeme v tropech a subtropech celého světa. Albízie jsou keře a stromy, případně výjimečně i liány. Stromové druhy mívají charakteristickou široce deštníkovitou korunu, některé přitom dorůstají výšek až 50 metrů.

Listy albízií jsou složené buď z velkého množství drobných lístků a připomínají tak listy kapradin, nebo jsou složené z menšího počtu větších lístků. Na řapíku a střední ose listu najdeme charakteristické žlázky, palisty bývají drobné a opadavé. Albízie obvykle nemají trny, jejich oboupohlavné, drobné a pravidelné květy jsou uspořádané v kulovitých hlávkách skládajících úžlabní nebo vrcholové laty. Květy jsou nejčastěji žluté, bílé nebo růžové. Plody albízií jsou ploché, převislé, často papírovitě tenké, nepukavé nebo pukající po delší době. U některých druhů plody vytrvávají na rostlinách po mnoho měsíců.

Rod albízie zahrnuje cca 120 až 140 druhů. Albízie se dobře adaptují na chudé půdy a v tropech vystupují až do nadmořských výšek 1600 metrů. Nejčastěji se vyskytují v druhotných lesích, na savanách a na písčitých půdách podél řek. Některé druhy tolerují zasolení a rostou tedy i na mořském pobřeží.

Druh Albizia vaughanii je dokonce veden v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN jako kriticky ohrožený druh. Roste na ostrově Mauricius a je známo pouze několik exemplářů této rostliny. Jako ohrožený je v tomto seznamu zařazen i druh Albizia plurijuga, který pochází z Mexika.

Albízie sice pochází z tropických a subtropických oblastí, některé vyšlechtěné kultivary lze však pěstovat celoročně venku i v mírném klimatickém pásu, čili nejde vyloženě jen o pokojovku, může být i součástí trvalkové výsadby v zahradě. A vy se můžete večer pyšnit před svými návštěvami rostlinou, jejíž listy „chodí spát.“

Zajímavým kultivarem, který lze pěstovat celoročně venku, je albízie Summer Chocolate. Ta upoutá vínovou až tmavě fialovou barvou svých listů a v zahradách přežije mrazy až do -20 oC. Vyžaduje slunné a závětrné stanoviště, především mladé rostliny na zimu zakrýváme například chvojím.

Albízie pěstované v bytě je třeba pravidelně zkracovat, jinak nám brzy vyplní celou místnost. Rostliny tedy zkracujeme pod květními pupeny, jelikož nové květy raší z loňských výhonů. Řezy ošetříme štěpařským voskem, čímž zabráníme v šíření houbových nemocí. Albízie lze dokonce pěstovat i jako bonsaje.

Novou albízii si můžeme vypěstovat ze semen, ideální doba výsevu je v dubnu. Semena musíme stratifikovat a nebo přelít vroucí vodou. Výsev provádíme do lehčí, písčité zeminy, načež semena zasypeme vrstvou písku o tloušťce cca 5 mm. Substrát udržujeme stále vlhký a při teplotě 20 až 25 °C. Při pěstování albízií ze semen si však počkáme, jen klíčení trvá až mnoho týdnů, pro začátečníky bude určitě lepší zakoupit sazenici.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org