Zamilovanost je prý podle vědců poruchou, jakýmsi evolučním trikem přírody, jak nás přimět se vyvíjet, růst, ale hlavně se množit. Žijí přitom na matičce Zemi národy, které slova jako láska, zamilovanost, milovat, vůbec neznají. Nepotřebují je k životu, a i když určitě i zde lidé cítí v souvislosti s opačným pohlavím libé pocity a mají v břiše motýly, zřejmě si to vysvětlují tak nějak jinak. To se však západního světa rozhodně netýká. Inspirujte se nápaditými, vtipnými, ale i tak trochu kýčovitými valentýnskými dekoracemi. A také trochou valentýnské historie.
Škarohlídům zapovězeno, škudlilům také
Den svatého Valentýna (zkráceně říkáme Valentýn) začali slavit v anglosaských zemích a postupně se tento zvyk přesunul dál. Tak daleko, že až k nám, ale i dále na východ. Opomineme-li fakt, že jde o další tržní, komerční impulz, kdy si obchodníci doslova mnou ruce, protože po mohutných předvánočních nákupech následuje každoročně po všech stránkách okurková sezóna, je tento zvyk velmi pěkný, lidé jsou na sebe milí, zamilovanci se obdarovávají, tulí se k sobě a vůbec si tento den snaží udělat co nejhezčím. Škarohlídi, kteří svátek svatého Valentýna nesnáší, ať již z jakéhokoli důvodu, ať si nyní dají radši panáka něčeho ostrého a nečtou dál.
Prastarý svátek
Svátek je to přitom již dost starý, je možné běžně narazit i na pohlednice z 19. století s valentýnskou tématikou, na staré poštovní známky i dobové reklamy. A třeba ženy se nechávaly pro své milované stylově fotografovat, načež je fotografií obdarovaly, pořizovaly se však i fotografie společné. Prostě a jednoduše, již velmi dlouho je 14. únor přislíben zamilovaným. Je svátkem lásky a náklonnosti mezi intimními partnery. Tento den jsou tradičně předávány i posílány dárečky, květiny, cukrovinky, dříve i pohlednice, což však není v době chytrých telefonů a internetu již příliš aktuální.
Lupercalia aneb polygamie v provedení starověkého Říma
Již v 18. století si dva angličtí autoři (Alban Butler a Francis Douce) při svém výzkumu legend o křesťanských světcích všimli, že pro zjištění identity Svatého Valentýna neexistuje dostatek důkazů. Proto se domnívali, že byl Den svatého Valentýna nejspíše odvozen od pohanského svátku Lupercalia. Ten byl slaven ve starověkém Římě a v předvečer svátku byly do „urny lásky“ vkládány lístky se jmény dívek. Mladí muži pak tahali lístky z urny a ta dívka, jejíž jméno si mladík vytáhl, pak měla být jeho miláčkem. A to dokonce pro celý následující rok.
Tajně oddávající kněz popraven právě 14.2.
Legenda též tvrdí, že se tento den proslavil díky knězi Valentýnovi, který tajně oddával mladé páry přes přísný zákaz císaře Claudia II. Ten totiž zakazoval svým vojákům sňatky i zásnuby, aby šli do boje a nezůstávali doma u svých rodin. Valentýn byl nakonec zatčen a popraven právě 14. února. Svátek Lupercalia pak podle legendy splynul se vzpomínáním na Svatého Valentýna, jehož skutečná existence ale nebyla prokazatelná. Buď jak buď, vznikl romantický svátek, který se vedral do srdcí lidí a v konzumní společnosti i do jejich peněženek. Podle mnohých vědců dokonce vzniklo mnoho legend o Svatém Valentýnovi ve 14. století v Anglii. Tehdy totiž začal Geoffrey Chaucer v okruhu svých blízkých asociovat 14. únor s romantickou láskou.
Pod taktovkami obchodníků
Současné valentýnské zvyky jsou již brutálně pod taktovkami obchodníků, kteří každoročně po tučných Vánocích notně zhubnou. Například společné oslavy svátku zamilovanými více páry, obdarovávání valentýnskými přáníčky (co se neprodá, zabalí se a prodá další rok, třeba pod cenou) a uzamykání zámečků lásky (zámečníci si mnou ruce, tedy výrobci zámečků), i když tento zvyk s původní vizí svátku nijak nesouvisí. Visací zámky se chytly a stejně jako byl u nás úspěšný a dodnes je vánoční kapr podle Magdaleny Dobromily Rettigové a sovětský bramborový salát od konce 2. světové války, je právě na 14.2. zájem o visací zámky a zámečky enormní. Ostatně valentýnské visací zámky jsou dozdobené valentýnskými motivy.
Zdroj: wikipedia.org, denik.cz, rozhlas.cz