Jelikož se, jak jsem si právě ověřil, v biologii používá pojem invazní a nikoli invazivní (pojem využívaný medicínou), zůstaneme u této terminologie. Co jsou invazní rostliny, které jsou u nás nejnebezpečnější, co je to introdukce, jak je nebezpečí invazních rostlin zakotveno v naší legislativě a hrozí nám pokuty?
Co jsou invazní rostliny a co je introdukce
Invazní rostliny jsou takové, které se agresivně šíří přírodou a jsou schopné rozvracet až celé ekosystémy a vytlačovat původní druhy rostlin a dokonce i na ně vázané druhy živočichů. Invaznost vede ke ztrátě biologické rozmanitosti (biodiverzity). A jak s invazností rostlin souvisí introdukce? Označujeme tak nepůvodní rostlinné druhy (introdukované druhy, někdy i exotické, ale jen výjimečně), které se vyskytují díky člověku mimo areál svého přirozeného výskytu, tedy tam, kde dříve nežily (nerostly). Introdukce je tedy proces zavlečení nepůvodních druhů člověkem (pochází z introductio = úvod, vstup). Introdukce může být úmyslná (např. záměr hospodářsky konkrétní druh využít) i neúmyslná (např. druhy uniklé do přírody z našich zahrad). A proč spojujeme pojmy invaznost a introdukce? Bohužel jsou rostlinné druhy zavlečené člověkem často i invazní a páchají v přírodě velké škody.
)
)
)
)
§ 5 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
Invaznost rostlin a introdukce proto samozřejmě nemohly uniknout pozornosti legislativy. Konkrétně jsou nepůvodní druhy rostlin a živočichů popsány § 5 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Jde o druhy, které nejsou součástí přirozených společenstev určitého regionu, v některých případech se ale také může jednat o druhy nepůvodní pouze v určité části našeho území (např. druh původní na Šumavě nemusí být původním v Karpatech apod.).
Druhy nepůvodní, člověkem zavlečené
A jelikož je rozšiřování nepůvodních druhů rizikem právě z hlediska zachování biologické rozmanitosti (biodiverzity) na úrovni druhů (nebezpečí křížení a ztráty genetické variability a konkurenceschopnosti) i celých společenstev, bývají takové druhy označované jako invazní. A skutečně se tak často i chovají, obzvláště v případech, kdy nepůvodní druh disponuje schopnostmi, které jej zvýhodňují oproti druhům původním. Nastává intenzivní rozšiřování nepůvodního druhu a tedy invaznost.
)
)
Invazní druhy jsou proto druhy na konkrétním území nepůvodní, člověkem zavlečené. Nekontrolovaně a často i nekontrolovatelně se zde šíří a vytlačují druhy původní. A obzvláště nebezpečné invazní druhy se pak šíří natolik nekontrolovaně, že rozvrací celá společenstva a nebo ekosystémy. Ekologické škody jsou pak nedozírné a dochází i ke značným škodám ekonomickým a dopadům sociálním i zdravotním. Například může být omezena možnost obhospodařovat pozemky, zvýší se náklady na jejich obhospodařování, je znehodnocen rekreační potenciál daného území a mohou být šířeny alergeny.
)
)
Invazní druhy a legislativa EU
Řešení problematiky invazních druhů je z výše zmíněných důvodů poslední dobou věnována zvýšená pozornost na úrovni Evropské unie (s naší legislativou je to již horší). K 1. lednu 2015 vstoupilo v účinnost Nařízení EP a Rady č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Toto Nařízení stanovuje základní pravidla k nejvíce problematickým invazním druhům z hlediska EU, kromě jiného i kritéria hodnocení rizik, stanoví seznam invazních druhů, stanovuje pravidla omezení a režim případných výjimek, povinnost sledování, eradikace či regulace a podobně. Dílčí aspekty nakládání s nepůvodními druhy řeší také Nařízení Rady (ES) 708/2007, o používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře a jeho změn dle Nařízení 304/2011. Nařízení č. 708/2007 dle článku 23 pak ukládá členským státům EU povinnost zřídit rejstřík vysazení a přemístění a dle článku 2.7 ukládá povinnost vést seznam uzavřených zařízení akvakultury.
)
)
Evropská komise zveřejnila v Úředním věstníku Evropské Unie prováděcí nařízení komise (EU) 2016/1141 ze dne 13. července 2016, kterým se přijímá seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii (takzvaný „unijní seznam“) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014. Na seznamu je celkem 37 druhů, z toho 23 zvířat a 14 rostlin. Toto nařízení vstoupilo v platnost 3. srpna 2016. Zároveň Evropská komise připravila souhrn nejčastějších otázek a odpovědí k nadcházejícím postupům členských států při přijetí prvního unijního seznamu.
)
)
V roce 2017 pak proběhla 1. aktualizace unijního seznamu, která byla přijata prováděcím nařízením komise (EU) 2017/1263 s účinností od 2. 8. 2017 (na unijním seznamu přibylo 12 druhů; celkem tedy bylo zařazeno 49 druhů, z toho 26 živočichů a 23 rostlin).
V roce 2019 proběhlo hlasování o 2. aktualizaci unijního seznamu a bylo přijato prováděcí nařízení komise (EU) 2019/1262 s účinností od 15. 8. 2019 (na unijním seznamu přibylo 17 druhů, celkem je tedy nyní zařazeno 66 druhů z toho 30 živočichů a 36 rostlin).
)
)
Invazní druhy a česká legislativa
Zajímavé je, že v současné době nejsou invazní druhy rostlin a živočichů jednoznačně zahrnuty v žádné platné právní úpravě ČR. Oporu při regulaci a kontrole invazních druhů lze nalézt pouze v několika právních předpisech, ze kterých jsou nejdůležitější tyto:
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění.
Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči v platném znění a navazující Vyhláška č. 215/2008 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů.
)
)
Ostatní české právní předpisy se invazními a nepůvodními druhy zabývají jenom okrajově:
Zákon č. 289/1995 Sb. o lesích ukládá vlastníkovi lesa „povinnost provádět taková opatření, aby se předcházelo a zabránilo působení škodlivých činitelů na les“ (§ 32). Škodlivými činiteli se rozumí mimo jiné organismy, které „jsou původci chorob lesních porostů a rostlinní nebo živočišní škůdci lesních porostů“ (§ 2, písm. f,g). V případě invazních druhů by za škůdce lesních porostů mohly být brány druhy omezující produkční (růst dřevin) a mimoprodukční (půdoochranné a vodoochranné) funkce lesa.
)
)
Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí v § 28 stanovuje sankce za poškození životního prostředí, a to „do výše 1 000 000 Kčs právnické nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která při své činnosti porušením právních předpisu způsobí ekologickou újmu a až do výše 500 000 Kčs právnické nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která neučiní opatření k nápravě nebo neupozorní orgán státní správy“. Ekologická újma je definována v §10 jako „ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystému, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti“. Můžeme tedy do této legislativy zahrnout i zavlečení cizího rostlinného druhu a nebo zanedbání jeho regulace.
)
Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí v §13 uvádí, že „Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy spolu s dalšími ústředními správními úřady, kraje a obce v samostatné působnosti jsou povinny podporovat environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu vycházející z principů udržitelného rozvoje zajišťované prostřednictvím státních i nestátních organizací“. Tohoto paragrafu tedy lze využít při žádosti o podporu týkající se také osvěty o invazních druzích.
Zákon č. 128/2000Sb., o obcích umožňuje vydávat zastupitelstvu obce obecně závazné vyhlášky (§84, odst.2, písm.h). Na základě toho může obec vydat obecně závaznou vyhlášku „k zajištení udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně“ (§10, písm.c). Obec pak může ve vyhlášce požadovat omezení šíření nebo likvidaci porostu invazních druhů za účelem ochrany životního prostředí.
Zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty stanovuje pravidla pro práci s geneticky modifikovanými organismy (GMO). V § 17 se stanovuje, že do životního prostředí smí GMO uvádět pouze právnická osoba či fyzická osoba oprávněná k podnikání, které bylo uděleno povolení. Osoby pěstující GMO poskytují informace o místě jejich pěstování (§ 23). § 25 stanovuje, že „dovoz a vývoz GMO je možný jen u těch organismů, které jsou zapsány na Seznamu uvádění do oběhu nebo pro které byl vydán souhlas nebo povolení pro uvádění do oběhu příslušným úřadem členského státu“.
Nejznámější invazní rostlinné druhy na našem území
- Ambrózie peřenolistá (Ambrosia artemisiifolia)
- Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)
- Borovice vejmutovka (Pinus strobus)
- Javor jasanolistý (Acer negundo)
- Křídlatka česká (Reynoutria × bohemica)
- Křídlatka japonská (Reynoutria japonica)
- Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis)
- Kustovnice cizí (Lycium barbarum)
- Laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus)
- Netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora)
- Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)
- Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima)
- Pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora)
- Střemcha pozdní (Prunus serotina)
- Topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus)
- Trnovník akát (Robinia pseudacacia)
- Třapatka dřípatá (Rudbeckia laciniata)
- Vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus)
- Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis)
- Zlatobýl obrovský (Solidago gigantea)
Zdroj: invaznidruhy.nature.cz, wikipedia.org
