Nesmiřitelné nepřátelství mezi zahradníky a slimáky nezná hranic. Pokud by se na slimáky, zvláště pak ty oranžové, vypisovaly zatykače jako na Divokém západě, u popisku „Živý nebo mrtvý“ by patrně bylo první slovo přeškrtnuto. Tak hluboká panuje nevraživost k těmto pomalým slizkým lezcům, kteří dokáží během několika chvil zlikvidovat celé týdny vaší práce. Jak se tedy slimáků zbavit?
Záleží, kolik energie chcete do eradikačních opatření investovat. Ten samý výsledek se totiž skrývá za hodinami pravidelné práce (prostě je včas sbírejte), nebo nemalou obětí finančního charakteru. A pochopitelně, záleží i na tom, jak krutě nebo naopak šetrně chcete se slimáky naložit. Neměli bychom totiž zapomínat na to, že všechna agresivní proti-opatření jsou neselektivní, a hubí stejnou měrou nejen „zákeřné invazní cizáky“, oranžové plzáky španělské (Arion vulgaris), ale v podstatě i ty naše užitečné a nepůvodním druhem ohrožené plzáky lesní a černé. A je tu ještě jedna drobnost: neměli bychom zapomínat, že když už se dáme se slimáky do boje, musíme tuto válku dovést do samého konce. Pokud někdo oranžové slimáky jen sesbírá a hodí je k sousedovi přes plot, případně je útlocitně zanese do lesa, napomáhá tím jen jejich dalšímu šíření krajinou a nárůstu způsobených škod.
Plzák španělský si pochutnává na salátu
TIP: Prevence je základ
Slimáci se na vaši zahradu nevydávají jen tak z vlastní škodolibosti, ale lákají je především různé rostlinné zbytky, které jim slouží za potravu. Pokud tedy necháváte práci rozdělanou, a rádi podél pěšinek a cest necháváte přetrhané kusy zeleniny nebo šťavnatých plevelů, dříve nebo později vaše nevědomé pozvání slimáci přijmou.
Humánní smrt pro slimáky je ta rychlá
Nasbírejte slimáky do nějaké nádoby a rychle je zalijte vařící vodou. Zní to hrozně, ale humánnější smrt pro slimáky asi není. Všechny ty následující recepty, které se dozvíte v tomto článku, totiž způsobují pomalou a bolestivou slimáčí smrt.
Sůl je kořením života
Této metodě sice nelze upřít výsledky, ale její aplikací se prakticky zařadíte na úroveň dětem, které oškubávají mouchám křidýlka a pálí mravence lupou. A s její aplikací se pojí ještě několik nepříjemností. Předně: budete potřebovat opravdu pořádné množství soli. Nestačí jen „vykrýt“ obvod celé zahrady, protože tak zastavíte jen první vlnu nájezdníků. Ke šťavnatým hlávkám salátů se slimáci vydají i navzdory ztrátám na vlastní straně. K dosažení kýženého efektu obsypat musíte i vlastní čtverce záhonků. A tady právě začíná problém. Sůl sice velmi intenzivně leptá slimáky, a dělá z nich hlenovité hromádky, ale také neustále proniká do půdy. Ranní rosa, déšť i působení slunečních paprsků, to vše se podepisuje na tom, že solí v bariéře postupně ubývá, a o to více se koncentruje v půdě. Pro jednou tak ochráníte svou úrodu před slimáky, ale zasolením půdy se připravujete o tu budoucí. Zkuste to raději jinak.
Pivní past je pro slimáky slast
O poznání humánnější metoda likvidace slimáků, tedy alespoň z lidského úhlu pohledu. Slimáci a plzáci to tak asi nevidí, protože na konci této aplikace je čeká právě tak smrt. Jen nemá podobu chemického rozleptání, ale utopení. Ospravedlnit si tento krok můžeme odůvodněním, že utopení v pivu je skon v zásadě epický, a pokud bychom si měli vybrat mezi smrtí na lůžku v LDN nebo utopením v pivní nádrži, bylo by spíše o čem vyprávět. Pravdou zůstává, že chemicky bujná povaha piva, coby kvasnicového extraktu, slimáky neodolatelně přitahuje. Na vás je jen naplnit několik zemních pastí (například k otvoru do země zakopaných litrových sklenic) po dně pivem, v takovém množství, aby se v něm lehce podnapilí slimáci utopili. Pastí musíte naklást několik, tak abyste pokryli celou kritickou oblast, obvykle v 2-4 metrových rozestupech. Z hlediska prevence a úspor je vhodné nakoupit celou basu piva najednou, abyste mohli léčku postupně obnovovat. Šance, že každé ráno naleznete tyto pivní pasti plné slimáků, je značná. Šance, že narazíte na veselého opilého mývala, je o poznání menší.
O melouny boj
Úspornější a kontroverznější metoda, minimálně pokud jde o výsledný efekt. Nabídnete při ní totiž slimákům šťavnatou náhradu, v podobě nakrájeného melounu (s již vyjedenou dření). Melounové lupky můžete buď aplikovat jako součást zemní pasti s vodou, anebo je necháte na klíčových bodech volně ležet. Pokud má slimák na výběr, sáhne vždy raději po melounové slupce. Od vás je očekávána heroická konzumace melounů, protože nástrahu je zapotřebí pravidelně obnovovat. Slizké a vykrmené slimáky pak můžete z melounových slupek buď sbírat a likvidovat dle vlastního naturelu, nebo je můžete postupně vykrmovat. Jak ale správně tuší čelní představitelé všech policejních sborů po celém světě, s teroristy se nevyjednává. A tím, že budete podstrojovat slimákům, si nakonec nepomůžete. Tento způsob likvidace je prostě účinný jen jako prostředek koncentrace plzáků na jednom místě. A jak je zabít, když vám jemnocit brání je solit a topit? Zkuste třeba australskou metodu, která je všemi kromě ochránců slimáků považována za „čistou a humánní“.
TIP: Likvidace na australský způsob
Austrálie je známá svým striktním přístupem vůči invazním druhům, protože se hořce učí z vlastních chyb. Velbloudi z Afriky či králíci z Evropy napáchali na zdejší fauně a flóře značné škody, ale obecně nejhorším soupeřem se ukázala být masivní žába, ropucha obrovská (Rhinella marinus). Tento až tříkilový mazlík, dovezený z jihu Ameriky, měl původně sloužit k ochraně plantáží cukrové třtiny před škůdci. Jenže ropucha v průběhu několika málo let zlikvidovala v místě svého rozšíření škůdce, tak i místní druhy. Žere totiž vše, co neuteče, a je jedovatá, takže si na ní nikdo jiný nepochutná. Ochránci přírody proti ropuše obrovské vedou boj, který stojí miliony dolarů, a zatím nepřináší úspěchy. Ale z tohoto souboje se rodí i nápady, jako například na humánní likvidaci. A ty je možné aplikovat i u našich slimáků. Slimáky jednoduše zavřete do malého gastroboxu (plastové svačinové krabičky s víčkem) a dejte je přes noc do mrazáku. Několikahodinový pobyt v mrazu se postará o jejich nebytí. Smrt navíc probíhá klidně, slimáci postupně zpomalí a nakonec vypnou všechny své životní funkce. Stejně to funguje i u australských žab. Jen pozor, abyste si tuhle svačinku nepřibalili ráno do práce.
Biologická ochrana
Řeč nebude o alternativách antikoncepce, ale o metodě boje proti slimákům, při které aplikujete jejich přirozené nepřátele, hlístice. Slovo „biologická“značí, že proti nezvaným hostům nenasazujete nic jiného, než co už v půdě vaší zahrady přirozeně existuje. Jen trochu podpoříte jejich koncentraci a výskyt, a hlístice Phasmarhabditis hermaphrodita už slimákům znepříjemní život. Je totiž jejich parazitem. S jedním balením Nemaslugu, které dle výrobce obsahuje 12 milionů těchto potvůrek, dokážete pokrýt plochu přibližně 40 metrů čtverečních.
Chemická ochrana
Není ničím jiným, než variací na výše uvedené hrátky se solí. Ta fyzicky narušovala tkáně slimáků. Stejně ale může fungovat aplikace slabé kyseliny. Ne, nelekejte se, Kufřík malého chemika nebudeme potřebovat. Vystačíte si jen s octem nebo naředěnou octovou vodou v rozprašovači. Tu pak nastříkáte na hraniční povrch (obvykle se používají dlaždice nebo nelakované dřevěné desky). Kyselina, stejně jako sůl leptá. Ale není zdaleka tak účinná, a musíte ji obnovovat několikrát za den, protože snadno vyvětrává. Pro movité je pak variantou aplikace silně vápnitého substrátu, například rozsivkové (diatoma) drtě. Vápenec také reaguje s „chemií“ těla slimáků. Vytahuje z nich vodu, čímž je hubí. Ale tento čistý běloskvoucí substrát se rozhodně neřadí mezi levná opatření, a zhusta tu náklady na pořízení přesahují hodnotu úrody.
