Dvouděložná rostlina vřes obecný (Calluna vulgaris) patří do čeledi vřesovcovité (Ericaceae) a je jediným zástupcem rodu vřes (Calluna). A právě v latinském názvu Calluna se ukrývá původní využití vřesu – k výrobě košťat. Toto latinské slovo pochází z řeckého „k zametání.“ Ovšem kromě zametání se vřes stane na zahradě především nádherně kvetouví vytrvalou oporou okrasných záhonů. Vřes kvete v období pozdního léta a jeho květy jsou růžové až růžovofialové, ovšem někdy i bílé. Pokud květy uschnou, zůstanou na rostlinách, což vede k jejich širokému využití při vytváření květinových aranží. Uschlé květy jsou navíc příjemně doplněné tobolkami – plody vřesu.
Vřes měli v oblibě již staří Slované. Byl spojován se vzpomínkami, ochranou před zlými silami a ochranou manželského štěstí. Panuje pověra, že bílý vřes přináší štěstí. Pruty bílého vřesu jsou také prodávány k čarodějným účelům. Vřes u nás natolik zlidověl, že se čeština přímo hemží jeho názvoslovím: břes, břasa, erika, řes, jindavec, chvojčina, břesňák, hnidavec, hyndavec, modrý rozchod, suchotinka, vřes skotský. Vřes můžeme pěstovat na zahradě v záhonech či na skalkách, ovšem i v truhlících a květináčích na balkónech či venkovních okenních parapetech.
Vybíráme stanoviště pro vřes
Pokud chcete pěstovat vřes, dobře si promyslete jeho umístění na zahradě – nesnáší totiž přesazování. Jakmile se však chytne, bohatě se vám odvděčí krásnými květy, které najdou uplatnění i poté, co uschnou. Vřes miluje slunce, jedině na slunném stanovišti vytvoří nádherné trsy a krásně pokvete. Vřes lze ideálně kombinovat s jehličnany, okrasnými travinami, rododendrony a azalkami, dobře se s nimi snáší a též jim to vedle sebe sluší. Pozor však, vřes je silně invazivní rostlina, nenechte si ho na zahradě 'přerůst přes hlavu.'
Vřes
Výsadba a množení vřesu
Pokud si pořídíte sazenice vřesu, je vhodná jejich výsadba na jaře – od března do května, nebo si raději počkejte až do podzimu a sazenice vysaďte v říjnu nebo listopadu. Jednotlivé sazenice vysadíme v rozestupu 20 až 50 cm, což je též průměrná výška této rostliny. Možný je také výsev semen a nebo letní řízkování vřesu. Pokud po odkvětu rozprostřete pod vřes fólii, získáte semena vřesu – vypadají na ni a vy je vysejete na jaře, nejlépe hned v březnu.
Vřes množíme ze semen nejlépe tak, že na podzim ostříháme větvičky s odkvetlými květy a tyto větvičky navrstvíme v pařeništi do výšky cca 10 cm. Je důležité, aby v pařeništi byla kvalitní kyselá půda – vřesovka (rašelina + písek). Do půdy postupně vypadají semena, načež větvičky odstraníme. Třeba po měsíci. Poté je důležité udržovat půdu v pařeništi stále vlhkou a do jara vám ze semen vyroste krásně hustý drnovitý porost vřesu. Ten na jaře roztrháte a vysadíte, kam bude třeba.
Vřes
Jakou půdu vřes potřebuje
Kromě stálého stanoviště na zahradě je pro vřes též důležitá půda a ta musí být především dostatečně kyselá. Proto vřes sázíme nejlépe do směsi rašeliny a písku, ovšem na druhou stranu lze dobrého výsledku dosáhnout i s běžnou zahradní zeminou, záleží na lokalitě a vlastnostech půdy v ní. Po výsadbě vřesu je dobré přisypat na zeminu trochu kůry, respektive mulče z kůry. Při truhlíkové výsadbě, kterou vřes též snáší dobře, smísíme rašelinu s běžnou zeminou v poměru 2:1. Můžeme též přidat trochu písku, ale nemusíme, klíčové je však zahrnutí rostlin kůrou, která zamezí vysychání. Vřes pak můžeme zalévat pouze mírně, což má rád.
Péče o vřes
Pro krásný vzhled vřesu je důležité pravidelné zastřihávání, které provádíme jednou ročně vždy po odkvětu rostlin, čili na podzim. Jednou za 3 až 4 roky je též třeba provést radikální zmlazovací řez. Bohatý růst květů a kvetení podpoříme kromě kvalitního substrátu, mulče a dostatku slunce také hnojivem, ovšem pouze takovým, které neobsahuje vápník. Vřes hnojíme pouze mírně, v minimálních dávkách a nikoli příliš často.
Na zimu je dobré přikrýt vřes chvojím či geotextilií. Chvojí je však třeba odstranit hned po skončení zimy, jelikož jinak by vřes mohl být napaden škůdci.
Vřes
Léčivý vřes
Pokud chcete vřes využít jako léčivou rostlinu, sklízejte květy a nebo celé natě, ovšem jen mladých rostlinek, nikoli rostliny staré, zdřevnatělé. Sklizeň můžeme provést od konce července do konce srpna, případně ještě v září – podle stavu rostlin. Vřes po sklizni uvážeme do svazků a zavěsíme, případně jej rozprostřeme na noviny. Léčitelé uvádějí, že tato rostlina dovede detoxikovat organismus, léčí dnu, pomáhá při revmatismu a otocích nohou, léčí záněty ledvin a močových cest, desinfikuje močové cesty a má močopudné účinky. Vřes lze též používat jako sedativum. Dříve byl vřes používán jako přísada při vaření piva, až po vřesu nastoupil chmel. Použití vřesu v pivu bylo ve středověku pečlivě kontrolováno. Nať vřesu musela být před použitím očištěna od zbytku rostliny, jelikož vřes žije v mykorhize s houbami a ty mohou být toxické a nebo halucinogenní.
Dnes je velmi ceněn vřesový med, který má charakteristickou chuť a texturu, pomalu teče a dokud není rozmíchán, stává se gelem.
Vřes ve volné přírodě, oblíbená pochoutka vysoké zvěře
