Ostálka je krásné české slovo, ale i slovo cínie, které je odvozeno od latinského Zinnia, má něco do sebe. Přitom tyto květiny známe snad všichni, ale mnoho z nás je nedovede pojmenovat. A když si zajde do zahradnictví pořídit semena či sazenice letniček, na ostálky si nevzpomene, byť jsou notoricky známe. Obzvláště si pak nevzpomenou ti mladší. Napadají nás výrazy mnohem exotičtější a také dlužno říci náročnější na pěstování.
Ostálky jsou letničky, čili jednoleté květiny. A jejich květy mají snad všechny představitelné i nepředstavitelné barvy a odstíny. Z nepřeberného množství barev chybí cíniím pouze odstíny modré. Vyšlechtěné jsou dnes do takového množství odrůd, že se mnohé podobají jiným rostlinným druhům. A pokud budete cínie vysévat či vysazovat na zahradě postupně, budou vás těšit svými květy a obměnou jejich barev po celé léto, respektive od června do září a dokonce až do října, čili až do podzimu. Samozřejmě jsou výborné i k řezu, čili potěší vás i ve váze na stole, či jimi potěšíte někoho jiného v podobě darovaného pugetu.
Ostálky alias cínie (Zinnia elegans) patří k nejoblíbenějším květinám okrasných záhonů. Pokud chceme, aby ty první vykvetly již časně, předpěstujeme si sazeničky v předjaří a od března (resp. dubna) do května až června provádíme přímý výsev, přičemž předpřipravené sazeničky půjdou do země v květnu. Ovšem vždy vybíráme slunné stanoviště, protože pouze na plném slunci ostálky nádherně vykvetou.
Cínie
Cínie patří do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae). Plodem cínií je nažka a plodů se dočkáme v srpnu až říjnu, čili po odkvětu. Tvar rostlin je vzpřímený a řídce větvený, výška 15 až 100 cm podle podmínek a odrůdy a listy najdeme na cíniích vstřícné, přisedlé, vejčité a zašpičatělé. Listy s mírně zvlněným okrajem a drsným povrchem vstřícně objímají stonek. Květy tvoří jednoduché a nebo plné úbory, které jsou složené z jazykovitých a trubkovitých květů. Hvězdicovité kvítky o průměru 5 až 12 cm jsou složené z většího množství protáhlých okvětních lístků, přičemž jejich střed tvoří hrubě chlupatá vystouplá lodyha tvaru jahody.
Byť jsou ostálky opatřeny krásným českým jménem, pochází ze Střední Ameriky – převážně Mexika, odkud byly přivezeny do Evropy na přelomu 18. a 19. století. Květů cínií se dříve využívalo k barvení vlny a látek a rukodělně se to tak dělá dodnes, ovšem pouze z čerstvě natrhaných květin. Sušením cínie ztrácí barvy.
Ostálky jsou většinou dvoubarevné, existuje ale celá škála barevných variací, které šikovní zahradníci využívají k vytváření vhodně se doplňujících barevných ploch ve tvarech geometrických obrazců. Převažujícími barvami jsou červená, oranžová, růžová, žlutá, ale i bílá.
Pokud chcete v zahradě motýly až do podzimu, vsaďte na cínie
Cínie
Cínie
Cínie
Cínie
Pěstování cínií
Cínie milují slunná stanoviště s humózní, středně těžkou a propustnou půdou. A právě teplé a slunné letní počasí a pravidelná zálivka způsobí bohaté kvetení těchto květin. Za chladného a deštivého léta kvetou špatně. Určitě je nepěstujte v blízkosti větších rostlin, jelikož potřebují dostatek prostoru.
Na nevhodném stanovišti rostliny snadno uhynou, jelikož bývají napadeny houbovými chorobami a to již od semenáčků. U starších rostlin mohou být houbami napadány kořeny, stonky, i květy. Proto se cínie často okopávají a přihnojují a v jednotlivých letech se střídají pěstební záhony.
Cínie se množí výhradně výsevem semen do volné půdy na trvalé stanoviště a nebo do mobilních nádob v případě předpěstování sazenic v předjaří. Semena vyséváme na povrch substrátu od konce března až do června přímo na trvalé stanoviště (postupný výsev = postupné kvetení). Pokud si připravujeme sadbu v předjaří, přepícháme po výsadbě vzrostlé semenáčky do sadbovačů po jedné rostlině a předpěstované rostliny vysadíme na trvalé stanoviště až na konci května, jelikož jsou tyto sazenice velice choulostivé na mráz (nebyly na chladnější počasí zvyklé od semenáčků). Rostliny z volného výsevu však mnohdy dosahují lepších výsledků, protože sazenice nesnáší porušení kořenového systému, ke kterému dochází při přesazování.
Kvetení cínií je vždy ukončeno mrazíky, ovšem ve skleníku či pod fóliovníkem pokvetou o něco déle. Pokud se s cíniemi setkáte ve volné přírodě, klidně si jich natrhejte přehršel. Přirozeně se zde nemají vyskytovat a tudíž jde o zplanělé rostliny a ty dokonce vydrží kvést ještě déle než ušlechtile kvetoucí a opečovávané kultivary na zahradách.
