Podzimní plískanice mnohdy přesvědčí i ty silně váhavé. Špinavý automobil, urousané nohavice kalhot či zablácené boty jsou jistě pádným důvodem pro zpevnění příjezdu k domu či jeho přilehlých míst. Nejedná se pouze o estetickou záležitost, zámková dlažba je navýsost praktická. Zpevněné plochy a zahradní architektura jsou poslední, avšak nemalou investicí do bydlení, i proto si jejich realizace zaslouží individuální a profesionální přístup.
Zelené plochy kolem domu jsou sice atraktivní, avšak někudy musíte procházet, jezdit na kole či parkovat automobil. Už naši předkové se snažili zabránit růstu plevelů pomocí posypu pískem či takzvaných šlapáků (plochých kamenů) položených na povrch půdy. Časem přišli i na to, jak kamenům zabránit, aby se při dešti ´neutopily´ v bahně. Pokládali je na vrstvy písku nebo kamínků, které sloužily jako drenážní vrstva. Na těchto principech se pokládá i zámková dlažba.
Základem je příprava podloží
Správné provedení podkladních vrstev je podstatné pro kvalitu výsledné práce. Skladba podkladních vrstev se musí přizpůsobit geologickým poměrům a také předpokládané zátěži zpevněných ploch. Nejprve je nutné zrealizovat výkop terénu, poté se doporučuje zhutnit a srovnat dno výkopu za pomocí strojního válcování. Na řadu přichází návoz hrubé kamenné drti, která se vibrační deskou kvalitně zhutní. Než se naveze jemná podkladní drť, je zapotřebí osadit kraje ukončené plochy chodníkovými či záhonovými obrubníky. Poslední vrstvou podloží je finální jemná drť, která musí být po celé ploše stejně vysoká a opět dostatečně zhutněná. Nyní je celé podloží připravené pro pokládku zámkové dlažby. Po samotné pokládce ale počítejte s poklesem finální plochy zhruba o jeden centimetr.
Foto: TOPAS STAVBY
Vlastní pokládka
Zámková dlažba se vždy pokládá z nejnižšího místa plochy směrem k nejvyššímu. Jednotlivé segmenty se pokládají těsně k sobě a vydlážděné úseky se každé dva až tři metry kontrolují pomocí šňůry nebo latě. Ptáte se jak vzniká mezera (2 až 3 mm) mezi jednotlivými segmenty? Mezera se při následném pěchování vytvoří sama. Po pokládce se spáry dlažby vysypou jemným křemičitým pískem, který jednak umožní prosakování srážkové vody, a také zabraňuje prorůstání spár plevelem a mechem, což usnadňuje údržbu plochy. K zásypu je pak nutné použít suchý písek. Finálem pokládky je zhutnění celé plochy v příčném i podélném směru vibrační deskou.
Pokládka ruční nebo strojní?
Příprava podloží se pro ruční nebo strojní pokládku neliší a je naprosto stejná. Liší se pouze způsob pokládky. Strojní pokládka se vyplatí zpravidla při realizaci ploch větších než 1.000 m2. Stroj pro pokládku dlažby určený, lze přirovnat k osobnímu automobilu, jehož výška nepřesahuje dva metry. To ho předurčuje jak pro práci venku, tak například ve výrobních halách či zastřešených garážích. Stroj může pokládat dlažbu pouze na rovných plochách a neobejde se bez ruční práce v podobě doplnění okrajů či náročnějších záhybů. Kvalita strojní pokládky je srovnatelná s ruční prací, ovšem s tím rozdílem, že za jeden den dokáže stroj položit až 800 m2. Strojní pokládka nemá téměř žádná omezení, až na to, že stroj se nedostane všude, kde bychom ho potřebovali a pak přichází na řadu lidská práce, která vše dokončí ke spokojenosti zákazníka.
Foto: TOPAS STAVBY
Několik rad
V žádném případě nepokládáme zámkovou dlažbu do betonového lože. Tím totiž ztrácíme možnost hlavní výhody zámkové dlažby a tou je její opakovatelná rozebíratelnost v případě potřeby. Takto položená dlažba by také neodváděla vodu z jejího povrchu.
Dlažbu se doporučuje pokládat za příhodného počasí – sucho, teplo a nevětrno. Proč? Sucho, aby se jednotlivé vrstvy nelepily a snadno se při finálním zásypu pracovalo s křemičitým pískem. Bezvětří by mělo být zárukou minimálního náletu semen do podloží. Teplo jednoznačně usnadňuje veškeré práce. V mrazu se špatně zhutňuje základní výkop, ale i další podložní vrstvy.
Dlažbu lze podle potřeby na požadovaný rozměr upravit. K jednotlivým tvarům dlaždic se většinou vyrábějí půlené segmenty, ale pokud to situace vyžaduje, upravíte segmenty pomocí úhlové brusky s řezacím kotoučem na beton podle potřeby také.
Není-li prostor k dláždění ohraničen pevnými okraji, doporučuje se osadit obrubníky pouze na jedné straně. Vyhnete se tak zbytečnému řezání či broušení.
Tloušťka dlažebních kamenů je daná požadavkem na odolnost vůči zatížení. Na dláždění teras a chodníčků postačuje 40 až 45 mm, pro častěji zatěžované plochy, například cyklistické stezky, je vhodná dlažba 60 mm a tam, kde se předpokládá vysoké zatížení, doporučujeme použít tloušťku 80 mm.
Foto: TOPAS STAVBY
I když vyjdou svépomocné práce levněji, vydláždění větších ploch trvá dlouho a výsledný vzhled často neodpovídá vynaložené práci. I zde platí pravidlo, že žádná stavba není malá a levná, aby si nezasluhovala profesionální přístup. Je také třeba dodat, že vedle kritiky rodinných příslušníků prověří dílo až větší zátěž a hlavně mráz a zima.
