Byt s celkovou výměrou 50 metrů čtverečních sice může být útulným místečkem pro život, ale přeci jen tu bude poněkud těsno. Jak z toho ven? Architekti si v amsterodamském apartmánu pohráli s celkovým plánem místností a úsporným řešením skladovacích prostor.
Padesát metrů čtverečních jako výměra pro jednoho obyvatele ještě nezní tak zle. Ale hodí se zmínit, že z oné padesátky bylo skutečně obytného prostoru jen 40, s tím, že dalších 10 bylo vmáčknuto do zúženého místa pod atikou onoho apartmánového bytu (přístupnou malým, místo rovněž zabírajícím schodištěm). A taky fakt, že onen obyvatel si plánoval výhledově bydlení ne dvou. A to už by se byteček z amsterodamského Spaarndammerbuurt skutečně stal k žití nezpůsobilou králíkárnou. Byt byl navíc poznamenaný tím, že jeho předchozí majitel nepotřeboval kuchyni (stravoval se v restauracích), a kromě toalety a umyvadla nepotřeboval koupelnu, protože se chodil mýt do lázní přes ulici. V bytě tedy chybělo mnohé z doslova základních prvků vybavenosti. Co s tím?
)
)
)
)
Testování v ateliéru
Úkolem pro architekty bylo rozšíření užitného prostoru „v daných mezích“, vytvoření vizuálního prožitku otevřenosti, dodání přirozeného světla, změna uspořádání. Vypomohli si přitom přepestrou paletou hřejivých materiálů, chytrých multifunkčních prvků a originálního členění nově vznikající domácnosti. Jak sami říkají: „Využili jsme řadu vizuálních triků k tomu, aby apartmán vypadal větší, než ve skutečnosti je.“ Za zmínku stojí i jejich testovací fáze projektu. Ve svém ateliéru totiž sestavili jednotlivé místnosti řešeného bydlení z kostek v měřítku 1:1, a mohli tak ozkoušet, jak jejich finty budou fungovat v praxi. Přestavba byla sérií intervencí, které se probily interiérem k oknu i do patra úložného prostoru někdejší šatny. Tam vznikla malá ložnice, zatímco dole u okna, v nejsvětlejší části, kuchyně s posezením.
Původní profil zbytnělého a prostor ubírajícího schodiště se dočkal značného zjednodušení, a skryl se v objemu nově vestavěného skříňového boxu. Tento víceúčelový prvek z dubového masivu nyní zabírá místo ve středu domácnosti, a vytváří předěl mezi hygienickým zázemím/chodbou/šatnou a společenskou částí. Je řešený jako oboustranně přístupná skříň a současně dělící prvek, protože i sebemenší zeď by tu zabírala místo. A tady se počítal každý nezastavěný centimetr. Přitom není tak zbytnělý a široký, aby zastiňoval místnost (může fungovat jako studovna, obývací pokoj) za sebou. „Trochu jsme počítali s tím, že práce z domova se pro další léta nejspíš stane novým normálem, a byt jsme tomu náležitě uzpůsobili,“ dodávají architekti ze studia Studio Canisius + Eline Degenaar.
)
)
)
)
Koupelna? To byl skutečný boj o místo
Ve své aktuální podobě se totiž místnost tvaru písmene L lehce prolíná s objemem kuchyně (nebojte, dělí je stěna a dubová dýha). Tímto posunem ale vznikl prostor pro osazení sprchového koutu. Není pravda z největších, ale rozhodně už je to něco, kvůli čemu nebudete muset chodit k sousedům. Vsazené schodiště, které se mezi skříňovými boxy ztrácí, má ještě jednu zajímavou funkci. Architekti totiž zaznamenali, že se polední slunce opírá právě do těchto míst. Nad schodiště tedy instalovali světlík, který přináší přímo do středu bytu denní světlo. To sem nyní proudí ze tří stran, prakticky do každé obytné místnosti. Po sérii zásahů se výměra bytu pochopitelně nezvětšila, ale malý už teď svým novým obyvatelům nepřijde.
Materiály: Studio Canisius & Eline Degenaar
Foto-kredit: Studio Canisius & Eline Degenaar
)
)
)
)
)
)
)
)
