Orchideje nevyžadují mnoho péče a jejich přesazování stačí ne častěji jak jednou za dva roky. Tyto rostliny sice působí křehkým dojmem, ale jejich přesazení se vůbec nemusíme bát. Orchideje přesazujeme na konci jara – ještě předtím, než začnou rašit nové výhonky a květina začne růst.
Namočte rostlinu i se starou nádobou do vody
Před přesazením je vhodné namočit orchidej i s původním květníkem na několik minut do vody, orchidej potom vyjmete z nádoby snadněji. Orchidej vyjmeme z původního květníku tak, že ji uchopíme zespodu za listy a jemně vytáhneme, v žádném případě ji „nerveme“ ven vyloženě násilím..
Pořádně vymyjte kořeny a zastřihněte ty poškozené
Po vyjmutí orchideje z původní nádoby vezměte konvici s vodou a z prostoru mezi kořeny odstraňte veškerou hmotu – zůstanou tedy pouze holé kořeny. Tento postup je oproti ostatním pokojovkám odlišný, ty přesazujeme nejčastěji i s kořenovým balem se zeminou.
Poté je třeba kořeny zkontrolovat. Pokud se některé rozpadají, zastřihněte je nůžkami a zasypte skořicí, případně v zahradnictví koupeným přípravkem. Ochrání kořeny rostliny před chorobami – obzvláště čerstvě zastřiženými kořeny pronikají do rostliny snadno.
Nezapomeňte před zastřiháváním poškozených kořenů nůžky řádně dezinfikovat. Pořádně je umyjete mýdlem a teplou vodou, poté důkladně osušte papírovým ručníkem a nakonec dezinfikujte.
Sterilizaci (desinfekci) nůžek provádějte nad plamenem (třeba sporáku či svíčky). Nůžky nejprve potřete trochou lihu a poté držte několik sekund nad plamenem. Sterilizované nůžky poté položte na čistý papírový ručník. A samozřejmě nepoužívejte nástroje s povrchovou úpravou, kterou by mohl oheň poškodit.
Nová nádoba musí být jen o něco větší
Následně si připravte novou nádobu, ovšem jen o něco větší, než byla ta původní, v žádném případě větší výrazně. Orchidej by se totiž prvořadě snažila vyplnit nádobu kořeny a nekvetla by. Určitě nepoužívejte starší nádobu, byť by byla důkladně vymytá a vydesinfikovaná a i tu novou nejprve umyjte teplou vodou s mýdlem a poté vydesinfikujte chlórem v poměru s vodou 1:9. V tomto roztoku nechte nádobu alespoň 30 minut. Poté nádobu pořádně opláchněte čistou vodou a osušte čistými papírovými ručníky, případně ubrousky a nebo kapesníky.
Substrát
Na dno nové nádoby uložíme trochu speciálního substrátu určeného právě pro orchideje, poté vložíme do nádoby orchidej (respektive její kořeny) a držíme ji rukou stále vzpřímenou, dokud nevyplníme volný prostor okolo kořenů substrátem. Prostor okolo kořenů musíme vyplnit opravdu pečlivě, přičemž substrát vždy jemně přimáčkneme.
Vláha a stanoviště
Nakonec orchidej pořádně zalijeme a umístíme na stanoviště, které nabízí dostatek světla, ovšem nepřímého. Nejčastěji to samozřejmě bude její původní stanoviště.
Zajímavosti o orchidejích
Orchideje patří do čeledi vstavačovité (Orchidaceae Juss.), řádu chřestotvaré (Asparagales). Jejich název má původ v řeckém slově orchis (varle). A podzemní hlízy vstavačovitých rostlin mají skutečně tvar varlete. Orchideje jsou velice ceněné pro své krásné květy všemožných barev a odstínů. Jde o vytrvalé byliny, které pochází z vlhkých tropických oblastí, kde obývají hlavně stromová patra tropických deštných lesů. Ovšem z čeledě vstavačovité najdeme i v naší přírodě překrásně kvetoucí druhy. Některé druhy orchidejí jsou v tropech nezelené a živí se pouze paraziticky, ovšem mezi orchidejemi najdeme v tropické přírodě i jiné exoty a dokonce i 2 podzemní druhy. U některých nepoznáme rozdíl mezi listy, stonky a kořeny, jiné mají tvar kaktusů, některé jsou dokonce masožravé (živí se hmyzem). Najdeme mezi nimi druhy epifitní i liány. Kromě parazitických druhů najdeme mezi orchidejemi i druhy, které vstupují do orchideoidní mykorhizy.
Ve světě již bylo pojmenováno 850 rodů a asi 17000 druhů orchidejí, a to po celé planetě, i když právě tropy převažují. Dokonce i u nás známe 24 druhů, z nichž je většina kriticky ohrožených a chráněných. Nejznámější je například vstavač, tořič a střevíčník. Zajímavostí je vanilka, která též patří mezi orchideje a je i u nás oblíbeným kořením.
Orchideje jsou jednodomé s oboupohlavnými květy, často mají hlízy a nebo oddenky. Květy mohou mít samostatné, obvykle jsou to však klasovitá, latovitá, hlávkovitá, okolíkovitá či hroznovitá květenství. Jejich plodem je nejčastěji tenkostěnná tobolka s drobnými a četnými práškovitými semeny, z nichž se uchytí a vyroste v rostlinu jen nepatrný zlomek. Květy jsou často podepřené listeny, a semeník je často zkroucený a otáčí tak květ o 180°. Listy jsou někdy nahloučené na bázi, jindy nikoli. Jsou jednoduché, řapíkaté a nebo přisedlé, střídavé (jen vzácně vstřícné nebo v přeslenech), uspořádané spirálovitě nebo dvouřadě, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, ploché či žlábkovité a nebo svinuté, někdy jsou dokonce kožovité, nebo dužnaté, kopinaté, podlouhlé až vejčité. U nezelených saprofytických rostlin jsou listy redukovány na šupiny.
Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.wikipedia.cz, www.shutterstock.com