Pivoňky v zahradách nepřehlédnete a co teprve, když vykvetou. A právě to se každý rok stává v pozdním jaru. Jejich květy však nejsou atraktivní jen svým vzhledem, ale také vůní, květy jsou přitom dosti velké stejně jako listy těchto rostlin. Další ohromnou předností pivoněk je dlouhověkost a přitom se hodí třeba i do přírodních zahrad.
V nabídce zahradnictví je dnes až cca 3000 různých odrůd pivoněk, ovšem pivoňky nejsou jen okrasné, bohatě kvetoucí trvalky, ale také léčivé rostliny, které byly v léčitelství využívány již od starověku. Z Číny se dostaly přes Evropu do Ameriky a dnes jsou rozšířené prakticky po celém světě. A jelikož nádherně kvetou, kam se dostaly, tam začali pěstitelé experimentovat s jejich šlechtěním.
Pivoňky rozeznáváme bylinné a dřevité a právě léčivá pivoňka lékařská (Paeonia officinalis) patří mezi druhy bylinné. Jde přitom dokonce o jednu z nejstarších pěstovaných trvalek. Její léčebné schopnosti se využívaly především při léčbě dny. Časem však začaly vítězit okrasné druhy velkokvěté (Paeonia lactiflora), pocházející nejčastěji z Asie. Jejich květy se navíc udrží na rostlinách déle. Květy pivoněk totiž jinou příliš dlouho nevydrží, celý rok na ně čekáme, uteče „pár dní“ a jsou pryč.
Bylinné pivoňky
Bylinné pivoňky dorůstají výšky 60 až 100 centimetrů, nabízí jednoduchá plná květenství velká v průměru okolo 10 cm a v pestrých barvách (bílá, růžová, fialová, červená a výjimečně i oranžová), některé výrazně voní. Na zimu bylinné pivoňky zasychají až k zemi, pod zemí ale přežijí a na jaře vyráží ze země. Vlastně vyrostou znova a ještě krásnější a každý rok o kousek větší. Bylinné pivoňky se množí dělením matečných rostlin, případně řízkováním brzy na jaře nebo v srpnu. Řezy je třeba ošetřit fungicidem a nebo dřevěným uhlím. Řízky poté vysadíme do propustné zeminy stejně hluboko, jako byla původní rostlina.
Dřevité pivoňky
Dřevité druhy pivoněk (jinak též křovité) jsou zastupovány opadavými keři s jednoduchými či poloplnými květy. Z nich nejznámější je pivoňka křovitá (Paeonia suffruticosa), pivoňka žlutá (Paeonia lutea) a jejich různé kultivary. Tyto pivoňky jsou pevnější a v zimě omrzají jen ve svých nejmladších částech. Na jaře pak obrůstají ze staršího dřeva a na nových přírůstcích kvetou. Pouze za opravdu tuhé zimy vymrzají hlouběji. Dřevité pivoňky mají květy červené či žluté, drobnější i velké.
Vysazujeme pivoňky
Půdu je třeba před výsadbou pivoněk důkladně pohnojit a dokonce i před zimou pak můžeme k rostlinám přihrnout rozleželý hnůj. Ten rostliny ochrání před mrazem a později jim dodá živiny. Půda by měla být kyprá a propustná. Zásadní je hloubka výsadby, jelikož až příliš „utopená“ pivoňka nám nepokvete a než se dostane k povrchu, bude to trvat velice dlouho. Méně též pivoňky kvetou a hůře rostou v těžkých a zamokřených půdách a na přímém slunečním úpalu. Vybíráme proto raději stanoviště polostinné, kde se udrží dostatek vody, ne však stanoviště přemokřené. Při nedostatku živin nasadí pivoňky méně květů, které vydrží jen krátce.
Výsadba nových sazenic je nejlepší v srpnu. Do jara krásně zakoření a hlavně kají dostatečně dlouhou dobu na přípravu na zimu. Vydatné dávky vody pivoňky potřebují především v době před svým květem. Dřevité pivoňky raší a kvetou dříve než bylinné. Dřevité pivoňky nesmíme vysazovat na příliš teplé stanoviště. Pivoňky můžeme pěstovat na záhonech, ideálně pod řídkými dřevinami, můžeme jim též pod dřevinou udělat například malý kruhový záhon v trávníku, ideálně severně či východně orientovaný.
Jinak jsou ale pivoňky na pěstování nenáročné. Postupně vytvoří mohutné a bohatě kvetoucí keře, lákající do zahrady mnoho hmyzu. Nejkrásněji prý pivoňky kvetou v šestém až osmém roce svého života. Sladká vůně pivoněk se také využívá při výrobě parfémů.
Pivoňkám zásadně nevyhovuje přesazování, vybíráme proto pokud možno stálé stanoviště. U pivoněk bylinných nesmíme zapomenout na mulčování a podpírání stonků. Milují pravidelné přihnojování kompostem a plnými hnojivy, na podzim přidáváme fosfor a draslík. Dřevité pivoňky naopak hnojíme jen minimálně a pouze minerálními hnojivy s vyšším obsahem fosforu. Odkvetlé květy pivoněk je třeba odstraňovat, jinak budou rostlinu vyčerpávat tvorbou plodů a semen. Pokud však pivoňku naopak plodit necháme, její plody nás svými tvary doslova uchvátí. Bylinným pivoňkám je třeba na podzim seříznout i stonky.
Mýtická pivoňka i česká poetika
Pivoňky byly známé již ve starověkém Řecku, kam se dostaly z Číny. Podle legendy dostal Paeon, žák slavného lékaře, od bohyně Héry na Olympu vzácnou léčivou bylinu, kterou vyléčil hrdinu Pluta. Jelikož ale učitel žárlil na úspěch svého žáka, nechal jej zavraždit. Ovšem právě vyléčený Pluto nechal mrtvého Paeona proměnit v tu léčivou bylinu, která jemu samotnému zachránila život. Paeonia!
A český název pivoňky? Toto poetické slovo pochází z dob, kdy se u nás pěstovaly odrůdy kvetoucí růžově a červeně. Květy připomínaly barvu nosu a tváří pijáků, kteří „pili a voněli k pivu“. Pivoňka tedy znamená pít pivo a vonět k němu. A je po romantice, poetika však zůstává.
