„Mámo, tady vysadíme ty jalovce a támhle budou jabloně a hrušně, čtvrtkmeny a polokmeny, jedna třešeň, několik švestek, aspoň 6 - kvůli slivovici, a hned vedle uděláme pruh s rybízy a angrešty...“ Každé plánování má něco do sebe, je šancí, nadějí, příslibem budoucna, tedy pokud není hned na začátku zásadní chyba. V tomto případě jalovce. Anebo hrušně. Rez hrušňová je totiž houba, která potřebuje dva hostitele. Hrušně a… jalovce. A čím blíže jsou u sebe, tím hůře.
Hvoubytná houba, primárním hostitelem je jalovec, hrušeň mezihostitelem
Rez hrušňová je doslova všudypřítomný “mor“ hrušní. „Letos i loni se nám naše mladá hrušeň po několika letech růstu po odkvětu konečně obsypala malými hruštičkami, všechny však “porezlé“ pustila, zase jsme nesklidili jedinou,“ stěžoval si soused a my na tom nebyli lépe. Bohužel jalovce jsou v zahradách všude okolo nás a boj je takřka marný. A proč právě jalovce?
Rez hrušňová (Gymnosporangium sabinae) je dvoubytná (heteroecická) houba, pro kterou jsou jalovce dokonce hostitelem primárním (nejdůležitějším), na nich přečká zimu a s příchodem jara vytvoří takzvané zimní výtrusy, které se uchycují na listech hrušní (listech mezihostitele). Na konci vegetačního období se pak na hrušních tvoří druhá generace výtrusů, které, světe div se, se uchytí opět na jalovcích. Pokud tedy vysadíte jalovce hned vedle hrušní, vytvořili jste pro rez hrušňovou ideální “pěstírnu“.
)
Spory se rzi hrušňové se šíří na velké vzdálenosti
Vzdálenost, na jakou se spory rzi hrušňové dovedou na jaře šířit z jalovců na hrušně činí až 150 metrů, některé zdroje dokonce uvádí i mnohem větší čísla, vzdálenosti až několika kilometrové, jde však evidentně o hodnoty nadnesené, zaznamenán byl výskyt houby při vzdálenosti nejvýše 1 km, i takový údaj je ale alarmující. A opačně je to stejné, tedy šíření z hrušní na jalovce na podzim.
)
Může napadat i plody
Rez hrušňová napadá hlavně čepele listů, může však napadnout i řapíky a výjimečně také plody. Navíc nejde jen o onemocnění samotných hrušní, ale právě i jalovců. Ano, i jalovce nejsou kvůli této houbě v dobré kondici. A zde jsme u věčné otázky, co bylo nejdřív, vejce a nebo slepice? Co je důležitější, jalovce anebo hrušně? Pěstitelé jalovců a hrušní by se snadno mohli dostat do válečného stavu. Jednoduše řečeno, pokud si chcete ze zkvašených bobulí jalovců pálit tradiční slovenskou borovičku, zapomeňte na pěstování hrušek. A naopak, chcete-li vlastní hrušky, zapomeňte na jalovce. Jalovec v okrasné výsadbě pak nedává smysl již jen kvůli sousedům, kteří si vysadili hrušně. Říká se tomu ohleduplnost a ta zlepšuje sousedské vztahy.
Můžeme se stavět na hlavu, zkoušet různé postřiky, vykuřování a zaříkávání, můžeme se snažit rez hrušňovou likvidovat na jalovcích i hrušních, vše marné. Hrušně a jalovce k sobě prostě nepatří. Jak řekl Jára Cimrman: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.“
)
Dříve vzácné, dnes stále častější onemocnění hrušní
Jakmile se vám na listech hrušní objeví okrouhlé oranžové skvrny s výrazným červeným lemováním a černými tečkami uvnitř skvrn, je jasno. Máte v zahradě rez hrušňovou, dříve vzácné, dnes však stále častější onemocnění hrušní. Při opravdu silném napadení je pak omezena listová plocha, čili i fotosyntéza, strom chřadne a přestává růst. Tvoří kratší letorosty a méně plodí, v extrémním případě pak může i uhynout, nejčastěji v zimě, kterou oslabený strom nepřežije. Stačí sucho a větší mráz.
Na problém jsme si zadělali sami
Paradoxem je, že na problém se rzí hrušňovou jsme si vlastně zadělali sami. Totiž okrasnými výsadbami. Dřívější zahrady a zahrádky měly za cíl především užitek. A to i v případě okrasných květin. Ty se jednoduše řezaly na hřbitov i jako dárek při různých příležitostech a dávaly se také do vázy na stůl. Často mezi nimi byly i léčivé bylinky, třeba nádherně kvetoucí antibakteriální třepatovka (Echinacea) a také lichořeřišnice (Tropaeolum majus). Ale okrasné dřeviny? Natož jehličnany? Na jejich výsadbu neměl nikdo chuť ani peníze, navíc by tyto dřeviny zbytečně zabíraly místo něčemu užitečnému. Jenže dnes je v zahradách ovocná výsadba často jen doplňková, pro chuť, nejsme na ní závislí. A dominují dřeviny okrasné, o které není navíc třeba se tolik starat. Člověk současný uspěchaný (latinský výraz ještě neexistuje) prostě nemá na zahradu čas a všechno si radši koupí.
)
Roli hraje i počasí
Aby na to ale jalovce nebyly samy, roli hraje i počasí. K infekci rzí hrušňovou totiž dochází nejčastěji za teplého a zároveň deštivého počasí při teplotách ovzduší okolo 18 °C v době kvetení hrušní. Pro šíření spor však stačí teploty již jen okolo 12 °C, čili rozpětí teplot pro dobu kvetení hrušní zcela běžné.
Nejčastěji napadané dřeviny i odolnější druhy a kultivary
A jelikož rez hrušňová preferuje jako primárního hostitele především u nás nejčastější druh jalovec prostřední (Juniperus media) a nepohrdne ani jalovcem chvojkou (Juniperus sabina), jalovcem čínským (Juniperus chinensis) a dalšími druhy jalovců, je problém o to větší. Vzácněji se hovoří jako o primárním hostiteli i o všudypřítomných zeravech (Thuja ssp.), na nich jsou výskyty houby také opakovaně potvrzovány. Houby se sice rády specializují, ale je velmi obvyklé, že tuto specializaci poruší. Z okrasných jehličnanů nejsou za hostitele rzi hrušňové považovány druhy ani kultivary příbuzných rodů čeledi cypřišovité, např. cypřišek (Chamaecyparis ssp.) a zeravec (Platicladus ssp.), stejně jako ostatní druhy jehličnanů. Výběr z okrasných jehličnanů je tedy široký, tak proč zrovna jalovec?
Z výše uvedených jalovců jsou na rez hrušňovou velmi citlivé kultivary jalovce prostředního Juniperus media Pfitzeriana, Juniperus media Pfitzeriana Aurea, Juniperus media Pfitzeriana Compacta, Juniperus media Gold Sovereign, Juniperus media Swissgold, dále kultivary Old Gold, Mathot a Rockery Gem. Z druhu jalovec chvojka jsou citlivé kultivary Blue Danube, Tamariscifolia, Arcadi, Brovemoor, Blue Danube, Buffalo, Arcade a Tamariscifolia Selecta. Z druhu jalovec čínský jsou citlivé kultivary Robusta Green a Keteleery. Dokonce se houba vyskytuje i na některých kultivarech jalovce skalního (Juniperus scopulorum) a výjimečně i jalovce viržinského (Juniperus virginiana).
)
Za hostitelské nejsou považovány druhy jalovec obecný (Juniperus communis včetně Juniperus communis subsp. alpina), jalovec pobřežní (Juniperus conferta), jalovec polehlý (Juniperus horizontalis), jalovec položený (Juniperus procumbens) a jalovec šupinatý (Juniperus squamata), ale i další. Z odolnější jsou též považovány kultivary Juniperus media Hetzii, Mint Julep, Pfitzeriana Glauca a Plumosa Aurea, Juniperus chinensis Blue Alps, Blaauw a San José a Juniperus sabina Wichite Blue. Je tedy možné dokonce vybírat i mezi jalovci.
Z hrušní pak trpí rzivostí především hrušeň obecná (Pyrus communis) a její kultivary, ovšem také hrušeň polnička (Pyrus pyraster), hrušeň sněžná (Pyrus nivalis) a některé další druhy hrušní a jejich kultivary. Velmi odolná je naopak vůči rzi hrušňové japonská hrušeň Pyrus pyrifolia var. Culta (takzvané hruško jablko čili nashi). Za velmi náchylné jsou považovány následující odrůdy hrušní: Angoulemská, Boscova lahvice, Clappova, Dielova, Hardyho, Charneuská, Konference, Kongresovka, Madame Verte, Pařížanka, Vienská, Williamsova a Williamsova červená.
Mezi odolnější z kultivarů hrušně obecné (Pyrus communis) patří 'Boscova lahvice' a 'Dicolor'. Dojít může dokonce i k výjimečné formě napadení, kdy se na listech projeví pouze žlutooranžové ohraničené skvrny a další vývoj rzi neprobíhá. Ale sázejte na to… Obecně platí, že stačí jediný jalovec v dosahu vašich hrušní a úroda hrušek má namále.
)
Popis houby a jejích následků
Dvoubytná (heteroecická) houba Gymnosporangium sabinae přezimuje ve svém podhoubí na jalovcích. Na borce jejich větví pak na jaře (v dubnu až květnu) vyrůstají nejprve rosolovité oranžovožluté útvary, které rychle zasychají a stávají se prášivými. A právě z nich se uvolňují výtrusy houby, takzvané teliospory, kterými jsou hrušně infikovány. Teliospory klíčí a bazidiospory infikují hostitelskou rostlinu, především její listy, ale i větvičky a plody. A právě na napadených místech se začnou na začátku léta tvořit výrazné skvrny o průměru několik mm, které jsou na vrchní straně oranžové, později pak až červeně lemované. Uprostřed skvrn jsou viditelné černé tečky (spermogonie). Na spodních stranách listů pak vyrůstají aecie a z nich uvolněné aeciospory na podzim zpětně infikují jalovce. Při silnějším výskytu může být poškozeno až 30 až 80% listové plochy hrušní (údaje z různých zdrojů se liší). Na plodech hrušní se též vyskytují deformace a právě aecidie vyrůstají i na plodech, tedy hruškách. Růst hrušní je celkově slabší a stromy jsou oslabené vůči jiným chorobám a škůdcům. Vlivem horšího vyzrávání pletiv také může snáze docházet k namrzání těchto dřevin.
)
)
Na jalovcích se v místech napadení tvoří na borce zduřeniny, které během vegetačního období zasychají, načež se tvoří strupy a rány, které mohou být napadány dalšími patogeny. Poškozen je tak růst a vedení asimilátů, odumírají části nad poškozením a rostliny zakrňují. Silněji napadené, již jakkoli oslabené a staré rostliny dokonce uhynou. V místech a v okolí napadení také dochází v zimě k snadnějšímu poškození větví vahou sněhu, oslabené větve se snáze lámou.
)
)
Prevence a ochrana
Již výše jsme uvedli, že bez vzájemné izolace hostitele a mezihostitele to nepůjde. Minimální odstup by měl být alespoň 200 metrů, nejlépe však až 500 metrů a ještě lépe až kilometr. Že je to ve vaší obci nemožné? Pokuste se o spojení pěstitelů hrušní a jednání s obcí. Mohlo by se podařit ostatní obyvatele umravnit, existuje přece mnoho jiných druhů jehličnanů, než jsou zrovna jalovce.
Dalším krokem ochrany je sledování výskytu telií na jaře na jalovcích a včasné odstranění napadených větví. Ideálně ještě ve fázi rosolovitých útvarů, tedy dokud neseschnou a nezačnou prášit. Při extrémním rozšíření houby je pak nezbytné nekompromisní odstranění celých keřů. Není tedy nutné za každou cenu odstraňovat všechny jalovce, ale je třeba sledovat jejich stav a houbu na nich včas likvidovat. Pokud své jalovce pravidelně kontrolujete, berete ohled na ostatní vlastníky zahrad v lokalitě. Problém však je, že ošetření jalovců řezem může být v porostu jalovců nakonec horší než sama nemoc. Hlubokým řezem do starého dřeva ošetřené jalovce více trpí výskytem ložisek rzi na zbylých výhonech. Jalovce též po řezu špatně regenerují a přestávají plnit funkci okrasné zeleně.
Dalším krokem je nevysazovat nové jalovce. Pokud již o rzi hrušňové máte dostatečné informace, přece si ve své zahradě jalovce nevysadíte, neřku-li vedle hrušně či kousek od hrušně souseda.
Možná je i chemická ochrana hrušní fungicidním postřikem v době před začátkem kvetení. Za vlhkého počasí je třeba postřik proti rzi hrušňové po týdnu zopakovat a pak znova po odkvětu. Současně je dobré provádět i postřik jalovců. Provádíme jej tři krát s měsíčním odstupem, čili na začátku dubna, května a června. V prodávaných přípravcích je dosti těžké se orientovat, navíc mnohé účinné bývají zakazovány a jsou často nahrazovány méně účinnými. Je třeba se vždy poradit s odborníkem, zahradníkem či sadařem.
Nakonec nesmíme na podzim nechat ležet opadané (a houbou napadené) listí hrušní na zemi. Shrabeme je a nemilosrdně spálíme. Napadené větve jalovců jsme spálili již na jaře.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia, eagri.cz, rostlinolekari.cz, magazinzahrada.cz, izahradkar.cz, rozhlas.cz
)
