Jaké děláme zásadní chyby ve výživě rostlin v zahradě

Co se týká výživy rostlin, je klíčové jaro a léto, u těch vytrvalých je pak důležitý také podzim, kdy musí dostat minerály, díky kterým budou odolnější a snáze přežijí zimu. Rostliny prostě může poškodit kromě mrazu, chorob a škůdců také nedostatečná výživa. Jak často přitom dělají chybu lidé pěstující byť jen rostliny hrnkované, tedy v mobilních nádobách (květináče, truhlíky). 

Jak častý je následující obrázek ze zahradnictví: Nádobu máte? Ano, ano. A substrát? Ten mám ještě z loňska, toho mám dost. Zákazník si myslí, jak je chytrý, že ušetří, a že z něj ten vydřiduch za pultem již žádné peníze nevytáhne, zahradník si ťuká na čelo a je znechucen a nakonec to odnesou rostliny. Fatálně! 

Nejenže je rok starý substrát v nádobě již vyžilý, byť byste hnojili sebevíc, ale navíc se v něm ukrývá riziko různých chorob a škůdců. Nemluvě o tom, že i starou nádobu je třeba před novou výsadbou dezinfikovat!

Rostliny v našich zahradách, ale i květináčích a truhlících, opravdu často trpí poruchou, které se odborně říká abionóza. Jde o poruchy rostlin, které jsou způsobené „neživými vlivy“. A právě mezi ně řadíme kromě mrazů, krup a jiných klimatických jevů také špatná výživa! 

Ovšem pozor, problematický není jen nedostatek živin, ale také jejich přebytek. Hovoříme o minerálech, které rostliny přijímají prioritně z půdy a tedy právě v půdě (či substrátu) mají tyto minerály být v optimálním množství. Především jde o dusík, fosfor a draslík (známá kombinace N, P, K), ale také hořčík (Mg) a vápník (Ca). V těchto případech hovoříme o takzvaných „makroprvcích“, tedy těch nejdůležitějších prvcích pro zdárný vývoj rostlin. 

Vedle toho jsou však důležité i takzvané „mikroprvky“, které jsou nejčastěji součástí různých rostlinných enzymů, podílejících se na zásadních životních projevech rostlin (růst, kvetení, odnožování apod.). Mezi mikroprvky patří například bór, molybden, mangan, železo, síra a zinek. U mnohých rostlin je mezi mikroprvky řazen například i hořčík. A jelikož rostliny nejsou schopné přísun minerálů zcela regulovat, uškodí jim právě i jejich nadbytek, nejen nedostatek.

Nedostatek dusíku se projevuje nedostatečným růstem rostlin, drobnými a žloutnoucími listy, v případě dřevin minimálními přírůstky dřeva. A nejvíce dusíku rostliny spotřebují právě na začátku svého růstu, tedy odborněji řečeno v počátečních fázích svého vývoje. Právě v tuto dobu rostliny rostou rychle, proto bývají jarní záhony dusíkem nabušené a dusík lze dokonce přihnojovat i na list, tedy jako součást tekutého hnojiva. 

Přihnojování dusíkem se provádí rychle rozpustnými formami dusíku (ledek, močovina), základní hnojení pak pevnými a pomalu rozpustnými formami, které zapravujeme do půdy. Nejnáročnější na dusík jsou košťáloviny a plodová zelenina, navíc tyto rostliny zůstávají na záhonech dlouho a proto z půdy živiny odčerpají. Zásadně pak dusíkem naopak nepřihnojujeme zeleninu listovou a luskoviny. 

A co přebytek dusíku? Ten způsobuje oddálení kvetení a nasazení plodů, těch je navíc méně, navíc mění i složení tkání. Listy přehnojených rostlin jsou sice sytě zelené, což vypadá pěkně, ale jsou slabé, měkké a náchylné především na houbové choroby. A ještě jednou pozor – přehnojit lze dusíkem i kvalitním kompostem nebo hnojem. Pokud tedy rostliny příliš dusíku nevyžadují, nepřehánějte to!

Nedostatek fosforu způsobuje oddalování kvetení, ale i nasazení malého množství plodů a redukci bočních květenství. Chybějící fosfor poznáme na rostlinách podle tmavých, zelenomodrých listů, které mohou mít navíc i načervenalé lemování. A právě fosforem rostliny nepředávkujeme, není totiž snadno rozpustný ve vodě a rostliny fosfor čerpají přednostně kořeny z půdy. 

Fosfor proto rostlinám dodáváme v podobě kombinovaných hnojiv s namíchaným fosforem spolu s dusíkem a draslíkem (NPK). Je důležité brát ohled na přívlastky v názvech hnojiv, jelikož například Kristalon „Start“ má nejvíce dusíku a právě „Plod a květ obsahuje více fosforu“.

Na draslík musíme dávat pozor stejně jako na dusík, jelikož jeho nadbytek se projevuje bledými listy rostlin se zelenou nervaturou. Ovšem jinak je draslík nezbytný, jelikož pomáhá zdravému růstu kořenů a přispívá k správnému příjmu a zužitkování vody. Nedostatek draslíku se projevuje suchými okraji listů a opadávajícími plody. 

Nejvíce draslíku potřebují například brambory, aby tvořily více větších hlíz, dále zelí, které při dostatku draslíku krásně zavinuje a pokud nemá dostatek draslíku vinná réva, opadávají její plody. Draslík je sice na rozdíl od fosforu rozpustný ve vodě, do půdy je však nejlepší jej přidat ještě před sezónou v podobě draselné soli. 

Ve vegetačním období pak draslík doplňujeme v podobě síranu draselného. Milují to například letničky, které nás pak odmění bohatou násadou květů. Nadbytek draslíku pak nejvíce škodí rostlinám milujícím vápenité půdy, jelikož draslík blokuje příjem vápníku. Rostliny jej lépe přijímají, protože se rozpouští snáze než vápník. 

Nadbytek draslíku se projevuje například v podobě chlorózy listů, hnědé skvrnitosti jablek, opožděného nasazování plodů tykví, zakrslosti cibule a nebo slabého kvetení letniček.

Vápník napomáhá vyzrávání pletiv a metabolismu rostlin. Navíc v půdě snižuje výskyt škůdců a choroboplodných zárodků. Příjem vápníku přitom dovede blokovat jak nadbytek draslíku, tak fosforu. Nedostatek vápníku poznáme především na mladých listech a růstových vrcholech (chloróza, skvrnitost, zakrňování rostlin,…). 

Nedostatek vápníku se projevuje třeba u paprik a rajčat černáním špiček, u zelí černáním pletiv uvnitř košťálu, u jablek způsobuje hořkou pihovitost. A právě dodání vápníku rostlinám není vůbec jednoduché, jelikož vápníkem upravujeme pH půda a většina rostlin preferuje pH neutrální, ty rostliny, kterých se daří v kyselých půdách, pak opovrhují jakkoli větším množstvím vápníku než nezbytným minimem. Zároveň nesmíme při potřebě doplnění vápníku příliš používat hnojiva fosforečná a draselná, která přijímání vápníku rostlinami blokují.

Hořčík – mladé listy jsou při nedostatku hořčíku mramorované, starší pak mají zelené pouze mramorování, rostlinám opadávají plody

Železo – při nedostatku železa zůstávají i staré listy jen světle zelené, tvoří se malé květy a růstové vrcholy odumírají

Mangan – při nedostatku manganu jsou všechny listy žlutozelené a se světlými skvrnami mizícími po zálivce, kořeny rostlin zakrňují

Bór – jeho nedostatek způsobuje světlé stopky listů, jejich vrásčitost, malé a deformované plody

Molybden – jeho nedostatek způsobuje vyslepnutí srdéček brukvovité zeleniny (především květák a brokolice), mladé listy rostlin mají lžícovitý tvar

Zinek – jeho nedostatek způsobuje žloutnutí starších listů, mladší listy jsou asymetrické a tvoří novotvary

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com