Jaké květiny se hodí do příliš tmavého bytu?

Zajímavé je, že rostliny, které se hodí do tmavších bytů (ve smyslu nedostatečného přídělu přirozeného denního světla), jsou většinou původem z tropických oblastí, kde je sluníčka nadbytek. Proč? Protože v zemích svého původu rostou ve spodních vrstvách tropických deštných lesů, kam mnoho sluníčka nepronikne. Ovšem náročnější bývají na vzdušnou vlhkost a je též třeba vědět, jaké jsou pro jejich pěstování v interiérech vhodné teploty. Domovem těchto rostlin jsou často místa u kmenů či ve větvích vysokých stromů. A často dokonce nevyžadují ani mnoho vláhy, protože když zaprší, strom si jí většinu ponechá.

Pokud chcete, aby se stínomilným rostlinám dařilo u vás doma co nejlépe, je ideální napodobit podmínky v jejich domovském prostředí. Čili zajistíme jim většinou stín a minimální zálivku. Důležitá je též zemina, ze které rostlina čerpá živiny. Doporučuje se dokonce zeminu ještě před osazením prolít vroucí vodou. Zbavíte se tak zárodků plísní a různých nemocí, jež mohou číhat v zemině. Před výsadbou je třeba uložit na dno květináče drenáž.

Tyto rostliny jsou většinou liánovité. Pnou se po kmenu stromu, ale nijak na něm neparazitují. Některé druhy jsou naopak nízké a v příšeří kmene stromu o sobě dávají vědět jen nevelkými a málo zbarvenými listy. Druhy rostlin, které kvetou, mají nenápadná květenství, která můžeme obdivovat jen jednou za rok.

1. Dracaena surculosa

Česky se této rostlině říká dračinec. Pochází z tropické západní Afriky, ovšem vyhovuje jí jak polostín, tak světlé stanoviště. V zimě má přitom ráda chlad, stejnoměrnou zálivku a vlhký vzduch. Dracény jsou u nás běžně dostupné v mnoha druzích a barevných variacích, s různě vysokými kmínky a bujnou kšticí leskle zelených, vzpřímených i převislých listů. Některé druhy mají též červenohnědý okraj, jiné jsou zase bíle pruhované. Dracény jsou nenáročné na vodu i na vlhkost vzduchu, snesou pravidelnou i nárazovou zálivku. Spolehlivě je ale dovede zničit či alespoň poškodit příliš mokrá zemina a průvan.

2. Platycerium

Česky parožnatka pochází z Číny, Indie a Austrálie. Má ráda stinné, ale teplé stanoviště, dobře dokonce snáší suchý vzduch, což ji přímo zve do panelákových bytů. Je ale třeba zalévat do dutiny za zakroucenými listy, přesně tak to má ráda i v přírodě. Pozor však, některé parožnatky mohou dorůstat až úctyhodných rozměrů, záleží proto i na velikosti zvolené místnosti a volbě odrůdy.

3. Zamioculcas zamiifolia

Kulkas zamiolistý pochází z východní Afriky, především pak Zanzibaru a Keni. Je to velmi nenáročná květina, které vyhovuje jak stín, tak světlé stanoviště. Vyžaduje však vyšší teplotu (až 25 ?C). Kulkas se na našem trhu objevil až kolem roku 2000. Jde o druh z čeledi árónovité a jediný druh rodu kulkas, sukulentní, vytrvalou bylinu s krátkým podzemním oddenkem, z něhož vyrůstají dužnaté, zpeřené listy. Květenstvím jsou palice s toulcem, které spočívají blízko povrchu země, plodem je bobule obalená vytrvalým okvětím. V Africe roste zejména v podrostu tropických lesů.

4. Vriesea splenriet

Vrisea pochází z pralesů Jižní a Střední Ameriky. Vyžaduje polostín, ve stínu nevykvete, střed listové růžice této rostliny by měl být stále plný vody. Je též třeba rostlinu často rosit. Tato broméliovitá květina roste ve své domovině epifiticky. Je atraktivní po celý rok a co teprve, když kvete. Z růžice pruhovaných listů vyrůstá nápadné klasovité květenství tvořené z barevných listenů, které se překrývají jako tašky na střechách. Mezi listeny se objevují skutečné květy, které však vydrží kvést jen krátce. Listeny mohou mít červenou, žlutou, nachovou nebo zelenou barvu. Po odkvětu mateřská rostlina odumírá, vyrůstají z ní však odnože, ze kterých lze vypěstovat rostliny nové. Odnože se oddělují, když dosahují poloviny velikosti mateřské rostliny. Každá odnož však musí mít vlastní kořeny, bez nich nezakoření.

5. Philodendron

Filodendronům vyhovuje teplo a vyšší vzdušná vlhkost, substrát by měl být stále vlhký, ale ne přemokřený, hnojíme 1x za 14 dní tekutými hnojivy. V zimě však zaléváme pouze tak, abychom zabránili úplnému vyschnutí substrátu. Díky svému dekorativnímu olistění a celkem snadné péči jsou filodendrony velmi vhodné jako pokojové rostliny. Jejich listy se u jednotlivých druhů liší velikostí i tvarem, mohou být srdčité, zahrocené nebo okrouhlé. Některé mají hladké okraje, jiné jsou hluboce vykrojeny. Listy určitých filodendronů mohou být více jak 60 centimetrů dlouhé. Většina filodendronů patří mezi liány. Filodendrony milují rozptýlené světlo, teplota v místnosti nesmí klesnout pod 13 °C. Ideálně se jim daří při běžné pokojové teplotě.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com