Skutečně existují druhy zeleniny, které zdárně přežívají i za mrazu a pod sněhem. A my můžeme tuto zeleninu v zimě sklízet. Sníh je pro tuto zeleninu výborným izolantem a navíc jí poskytuje dostatek vláhy, jakmile vysvitne sluníčko a trochu povolí mrazy.
K nejodolnějším zeleninám řadíme kapusty, zimní pórek, černý kořen, ale i sibiřskou cibuli a také například zelí. Jelikož však i této zelenině vadí holomrazy (ale i prudké slunce), je třeba na podzim přikopčit k rostlinám (okolo jejich krčků a nad kořínky) zeminu, případně kompost. Poté je dobré záhon zakrýt chvojím nebo netkanou textilií, listím, případně slámou či senem. Jako ochrana před prudkým sluncem též slouží přistínění rohoží.
Odolné kapusty
Například zelí musíme sklidit nejdéle na podzim před příchodem prvních mrazíku, ale taková kapusta toho vydrží mnohem více. Hlávková kapusta a kadeřávek vydrží na záhonech i mrazy okolo -10 °C, je ji však třeba ochránit před mrazem, ale i prudkým sluncem, například netkanou textilií. Nejodolnější jsou odrůdy kapusty Tarvoy, Alaska a Arkta a jak jsme již zmínili, též výtečná kapusta růžičková a kapusta kadeřávek. Její listy můžeme dokonce průběžně sklízet celou zimu. U růžičkové kapusty můžeme postupně sklízet miniaturní kapustičky, třeba vždy jen trochu do polévky. K přezimování jsou určené například odrůdy Content, Lunex a Rosella. Na rozdíl od ostatních druhů a odrůd kapusty nelze růžičkovou kapustu zakrývat netkanou textilií, špatně se na ni totiž fixuje.
Kapusta pod sněhem
zahrada pod sněhem
Zimní cibule
Zimní (jinak též sibiřská) cibule je vytrvalá zelenina, kterou můžeme sklízet po celý rok, tedy i v zimě. Pěstovat ji můžeme v květináči v bytě stejně jako na záhonech. Zimní cibule má více názvů, například sečka, ošlejch a cibule sibiřská. Zimní cibuli pěstujeme pro křehkou a chutnou nať, která se sklízí průběžně a stále obráží nová, po celý rok. Sibiřská cibule snese mrazy až do mínus dvaceti stupňů Celsia, nejčastěji prodávanými odrůdami jsou u nás Bajkal a Augusta. Zajímavostí je, že malé cibulky vysazujeme nejlépe v okruhu cca 15 cm od sebe.
Méně známý černý kořen a jiné kořeny
Černý kořen je typický svými velmi dlouhými a křehkými kořeny. Nejčastěji se u nás pěstuje odrůda Libochovický. Černý kořen sklízíme vidlemi s dlouhými bodci, abychom kořeny nepoškodili. Stejné vidle se používají například ke sklizni brambor. Po celou zimu též můžeme sklízet kořeny křenu selského, který je vynikající pochutinou především k masu a masným výrobkům, pokud jej nastrouháme. Kdo kdy dělal domácí zabijačku, ví, že ovar bez čerstvého křenu je prostě nesmysl. Nemluvě o zdravotních účincích kořenů této vytrvalé a invazivní byliny. Čím starší dokonce kořeny křene jsou, tím lépe! Jejich kvalitu poznáme jednoduše, při zpracovávání křenu slzíme víc než při zpracovávání cibule.
Sibiřská cibule a černý kořen
Odolný zimní pórek
Velmi odolný je také zimní pórek, který můžeme sklízet postupně od podzimu do jara, i v tomto případě je ale klíčová volba odrůdy. Vhodné jsou odrůdy Blizzard, Porvite a Elefant. U pórku je stejně jako u kapusty klíčové přikopčení zeminy k rostlinám, což navíc způsobí protáhnutí žádoucí vybělené části pórku, která je nejlepší ke konzumaci. Pórek nesklízíme postupně, ale vždy rovnou celou rostlinu, načež ji celou zpracujeme. Náchylný je především na prudké střídání mrazů a oblevy, kdy začíná hnít. Má tedy rád stabilní zimní klima. Pokud začnou oblevy, rostliny raději sklidíme a případně zamrazíme. V opačném případě se ale nemusíme bát ani holomrazů. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com
