Velikost kompostéru by měla odpovídat velikosti zahrady a početnosti rodiny. Část rostlinného odpadu poskytne zahrada, část putuje do kompostu z kuchyně. Přidávat přitom můžeme (a je to žádoucí) hnůj, zeminu a vápno, ale i dřevní drť (drcené větve z řezu především ovocných stromů a keřů) a rašelinu.
Kompostování na volné hromadě
Nejjednodušším způsobem kompostování je ukládání odpadu na volné hromadě. Jeho předností jsou nulové pořizovací náklady (nemusíme kupovat či budovat kompostér), možnost kompostovat libovolné množství materiálu a kdykoli snadno zasáhnout do kompostování. Proces kompostování na volné hromadě je jednoduchý, ovšem velký povrch okrajové plochy kompostovaného materiálu osychá a materiál se na povrchu špatně rozkládá. Kompostování se tak zpomaluje, což ale lze vyřešit například přikrýváním kompostu starým linem, kobercem, igelitem, či geotextílií. Pokud materiál nepropouští vodu, je třeba kompost před deštěm odkrývat. Zároveň je třeba materiál alespoň dvakrát za rok přeházet (čím častěji, tím lépe). Též je vhodné pořídit si drtičku odpadu a ten pak do kompostu ukládat ve vrstvách již nadrcený - kompostování se tak urychlí. Kompostování na volné hromadě vychází z jednoduchého přírodního procesu, kdy všechny rostlinné zbytky zůstanou ležet na zemi a postupně se rozkládají.
Kompostování na volné hromadě
Jednokomorové kompostéry
Jednokomorové kompostéry představují klasiku. Vlastně jde o jednoduché kompostovací boxy vyrobené z různých materiálů (plast a dřevo – kupované kompostéry; pletivo, kov, dřevo, dřevoplastová či plastová prkna, ale i zdivo – doma konstruované kompostéry). Ideální jsou například staré palety, které dobře drží tvar a mají spoustu mezer, jimiž se do kompostovaného materiálu dostává vzduch. Objem kompostéru je závislý na množství kompostovaného materiálu. Doporučován je objem alespoň 1 m3 pro běžnou zahradu a středně velkou rodinu. Při tomto objemu dochází k dostatečnému prohřátí materiálu a jeho hygienizaci. Kromě přístupu vzduchu musíme též myslet na snadnou možnost překopávání (přehazování) kompostu. Prodávané kompostéry většinou nabízí jednoduché plnění shora a odebírání rozloženého materiálu zdola. U plastových kompostérů vládne černá barva kvůli lepšímu zahřívání materiálu. Ovšem kompostér nestavíme na plné slunce, ale do polostínu. Příliš velké teploty jsou též na škodu. Stejně tak je na škodu víko kompostéru, kdy se materiál uvnitř přesušuje – do kompostu musí pršet, nebo je třeba prolévat jej vodou, což je však zcela zbytečné mrhání drahocennou tekutinou, základem života!
Jednoduchý dřevěný jednokomorový kompostér - je nutné, aby byla jedna strana snímatelná kvůli manipulaci s kompostovaným materiálem, v tomto případě však kompostér jednoduše rozebereme, prkna do sebe zapadají jako stavebnice
Nevýhodou jednokomorových kompostérů je nutnost ukládat materiál již v optimálním poměru uhlíku a dusíku a v optimální struktuře, která zachová vzdušnost materiálu. Kompostování musí probíhat průběžně. V jednokomorových kompostérech často nedojde k zamezení klíčivosti semen plevelů z důvodu takzvaného studeného kompostování. Do kompostéru se materiál navíc ukládá postupně v malých vrstvách a rychlé rozkladné procesy proto probíhají vždy jen v malé části kompostéru. Je proto třeba starší materiál promíchávat s čerstvým, rychle se rozkládajícím. Jenže ten není u jednokomorového kompostéru kam ukládat, jedině vedle kompostéru na hromadu. A pokud je navíc kompostér již plný, nelze do něj ukládat další materiál.
Plastový jednokomorový kompostér
Dvoukomorové kompostéry
Proto 'vedou' kompostéry dvoukomorové, ale i vícekomorové, kde je možné materiál rozdělit. Vlastně se díky více komorám stáváme jakýmisi kuchaři kompostu. Zkombinujeme-li více komor s drtičem odpadu, máme stále po ruce dostatek předpřipraveného materiálu, který přidáváme do hlavní kompostovací komory. Druhá hlavní komora pak může být určena pro kompost již hotový či téměř hotový, kde rozkladné procesy dobíhají a my jej později již přeházený přes síto rovnou rozvážíme po zahradě.
Hygienizace kompostovaného materiálu tedy probíhá v hlavní komoře, kde se celý objem promíchá s čerstvým rychlorozkladným materiálem a následně přesune do druhé komory. Ve druhé komoře se materiál zahřeje na teplotu 50 až 60°C (k hygienizaci je třeba teplota alespoň 45 oC po dobu alespoň 5 dní). Kompost následně rychle zmenšuje svůj objem, čili slehává, čímž se snižuje jeho provzdušnění. V tu dobu je třeba kompost znova přehodit, čímž jej načechráme – provzdušníme a materiál z povrchu se zároveň dostane dovnitř. Hygienizace musí probíhat v celé hmotě kompostu!
Dvoukomorový kompostér
Pokud kompostujeme rizikové zbytky obsahující velké množství semen plevelů, potřebujeme teplotu alespoň 55 °C po dobu alespoň 21 dní. K takové hygienizaci kompostu dochází ideálně v létě, případně na konci jara. V tu dobu jsou venku dostatečně vysoké teploty a navíc je po ruce dostatek rychle se rozkládajícího materiálu. Teplotu též zvýší rozumné přidání hnoje. Hygienizaci pak snadno nastartujeme jedním rychlým přeházením materiálu.
Ideální počet komor je 3. V první probíhá hygienizace, ve druhé postupně střádáme materiál, který se postupně přidává vrstvením do první, a v té třetí nám zůstává ležet kompost již hotový! Nemusíme pak materiál tak často přehazovat a najednou probíhá kompostování co největšího objemu materiálu.
Kompost se před použitím ještě prosévá, pokud jsme důsledně nepoužili drtičku odpadu
TIP 1: Pokud umíte pracovat s proutím (pletení pomlázek, košíků, …), můžete si kompostér vyrobit právě z něj. Až proutí časem vyhnije, jednoduše materiál nadrtíme a přidáme do nového kompostéru – opět upleteného z proutí!
TIP 2: Vhodným způsobem kompostování je též vybudování vyvýšeného záhonu, kde dosáhneme vhodným vrstvením materiálu postupného rozkladu hmoty. Dobře založený vyvýšený záhon pak nemusíme hnojit mnoho dlouhých let, nebo po letech rozložený humus rozvezeme po zahradě a vyvýšený záhon založíme znova. Spodní vrstvu tvoří dřevní drť, hobliny a piliny, předposlední vrstvu hnůj a poslední zemina promísená s kvalitním kompostem, či jen kompost. Uprostřed je různá směs nerozloženého materiálu prohazovaná zeminou a vápnem, jednu z vrstev též může tvořit sláma či seno. Vše se postupně, pomalu rozloží na vynikající kompost!
Doma jsme vybudovali metr vysoký vyvýšený záhon z kamenů, přistavěný ke kamenné zdi, o půdorysu 1,5 x 6 metrů. Uvnitř zmizel veškerý nashromážděný odpad ze zahrady včetně nerozložené části kompostu, jako předposlední vrstvu jsme našlapali asi 15 koleček koňského hnoje a navrch navezli kvalitní kompost (asi 25 cm silnou vrstvu). Už v prvním roce zde byla úroda zeleniny neuvěřitelná. Po cca čtyřech, pěti letech rozvezeme humus po zahradě (aniž bychom museli hmotu během té doby jedinkrát přehazovat) a zároveň nastřádáme dostatek především dřevní hmoty pro nové založení vyvýšeného záhonu. Kameny jsme poskládali tak, aby mezi nimi byly rozumně velké mezery, čili aby konstrukce měla stabilitu, ale dovnitř se dostal vzduch. Jelikož materiál postupně slehává, navrch přihazujeme každý rok několik koleček kompostu, načež výsledkem bude cca 6 až 7 m3 kvalitní, úrodné hmoty.
