Latinské slovo Hatiora zní, jako by do dnešní doby spadlo z období inkvizice a skutečně nepěkných procesů s čarodějnicemi, které většinou končily upálením (po samozřejmosti mučení samozřejmě, čili útrpného práva). Jde však o druh epyfitických kaktusů příbuzný nám dobře známým „vánočním kaktusům“. Co je pro tyto kaktusy specifické a jak je pěstovat?
Kaktusy rodu Hatiora jsou v interiérech doslova ideální do závěsných květináčů. K nám se tyto sukulenty dostaly z jihoafrických pralesů, kde jim domorodci říkají „tančící kosti“. Netradiční skladbou svých zelených větviček tyto kaktusy upoutají každého. A právě starší jedinci vypadají báječně v závěsných koších, jelikož mají již větve spíše svěšené. Vzpřímeně rostoucí mladší rostliny můžeme pro změnu vysadit do atraktivně vypadajících obalů či květináčů.
Tyto kaktusy se skládají z velkého množství malých kyjovitých větviček, přitom i krásně kvetou, i když kvítky velice drobnými, nejčastěji žlutými, velkými cca 1 cm. Květů se dočkáme na konci zimy. Výborně též kaktusy Hatiora vypadají sesazené s jinými druhy kaktusů netradičního vzhledu. V latině přitom dostaly tyto kaktusy ještě další označení, Rhipsalis salicornioides.
Ve svém přirozeném prostředí rostou hatiory v pralesích, u nás doma jim však budou vyhovovat světlá stanoviště, nikoli však přímé slunce. Jejich vegetační doba trvá cca od května do září, kdy preferují teploty +16 až +29 °C. V tuto dobu též vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost, proto je pravidelně rosíme, klidně i vícekrát denně, nebo alespoň jednou denně.
V létě je dobré hatiory přihnojovat, hnojivo však vždy přidáváme až po důkladné zálivce. Hnojíme běžným hnojivem pro pokojové rostliny jednou za šest týdnů. V létě udržujeme půdu v květináči (substrát) stále mírně vlhkou.
V období vegetačního klidu, tedy od října až cca do dubna držíme hatiory v chladnějším prostředí, teploty však nesmí klesnout pod +10 °C, stoupnout pro změnu nesmí nad +18 °C. V zimě necháme půdu vždy po důkladné zálivce zcela vyschnout. Zaléváme pouze odstátou vlažnou vodou bez vápenatých příměsí, studniční voda obsahující více vápna je proto nevhodná. Ideální je voda měkká dešťová.
Čas na přesazování nastane, pokud je již květináč překořeněný. Hatiory vždy přesazujeme do propustné zeminy. A nesmíme zapomenout, že všechny epifyticky rostoucí rostliny potřebují organické zbytky. Přidáváme proto listovku či kvalitní kompost. Nejlepší je hrubší, polozetlelá listovka z kvalitních dřevin.
Epifytické kaktusy jsou kaktusy rostoucí v tropických vlhkých oblastech epifyticky v korunách stromů. Výstižnější je název lesní kaktusy, mnoho druhů roste teresticky nebo semiepifyticky a jako popínavé rostliny nebo liány využívají ostatní vegetaci jako oporu. Oproti kaktusům z pouští a polopouští vyžadují epifyty zcela odlišné pěstování. Například právě zeminu s vyšším podílem humusu, intenzivnější hnojení, ale i částečné stínění. Mnohé z epifytů jsou u nás známé jako hrnkové a převislé rostliny. Epifytických kaktusů známe asi 200 druhů, přičemž pěstitelé u nich upřednostňují především hybridy, které jsou široce komerčně nabízené.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com
