Stejně jako kaktusy tak i sukulenty našly své příznivce. Nejsou náročné na pěstování, takže se jejich péče snadno mohou ujmout i děti. Sukulentní rostliny se staly zájmem nejen laiků, alé také sběratelů. Existuje na tisíce druhů těchto rostlin, je tedy co obdivovat.
K sukulentům patří ty rostliny, které mají dužnaté listy nebo stonky, které jim umožňují zásobovat v nich vodu. Skupina sukulentů je velice rozmanitá co do tvaru a svých rozměrů.
Pro některé sukulenty je typická růžice dužnatých listů, aniž by tvořily stonek, jiné sukulenty zase tvoří dřevnatý stonek, na jehož koncích rostou růžice listů. Některé sukulenty mají zubaté listy, jiné na svých dužnatých listech nesou bradavice či ostny. Některé jsou nebezpečné pro svou jedovatou šťávu, která je uvnitř stonků a listů, další jsou naopak léčivé.
Asi nejznámějším sukulentem je aloe vera, které tvoří růžici dužnatých listů bez stonku. Je oblíbené nejenom pro svoji rozmanitost druhů a krásu, ale také se využívá pro své blahodárné účinky v lékařství a kosmetice.
Dalším sukulentem jeagáve, které tvoří mohutnou růžici dužnatých listů, jež jsou většinou opatřeny zubatými okraji. Crassula (tlustice) nese na svých dřevnatých stoncích masité dužnaté listy. Roste stromkovitě.
Druh Euphorbia (pryšec) je skutečně velice rozmanitý. Liší se svým tvarem, některé jsou velice podobné kaktusům (Euphorbia obesa), jiné nesou tužkovité stonky (Euphorbia tirucalli). Je známo, že mléčná šťáva, kterou tyto pryšce obsahují, je jedovatá. Proto je vhodné při jejich ošetřování používat ochranné rukavice.
Lithops (živé kameny) jsou zajímavé pro své drobné dužnaté tělo, které je uprostřed rozděleno úzkou štěrbinkou. Rostou velice pomalu, proto jsou také tak malé. Při správné péči odměňuje barevnými květy.
Pro echevérie je typická růžice dužnatých listů. Druh Echeveria harmsii a Echeveria gibbiflora nesou tuto listovou růžici na dřevnatých stoncích. Nejznámější je Echeveria elegans, jejíž růžice je stříbřitá.
Sukulenty však nerostou jenom v růžicích nebo stromkovitě. Druh Sedum morganianum, Ceropegia woodii (svícník) a Senecio rowleyanus (starček) mají převislé stonky, které nesou drobné lístky. Výborně se proto hodí do závěsných nádob.
Agave americana, Aloe arborescens
Pěstujeme sukulenty
I když sukuletní rostliny nejsou nijak náročné na pěstování, je důležité nezanedbat jejich péči. Jen tehdy když se jim daří, mohou své majitele potěšit květy nebo výrazným zbarvením svých listů.
Základem je rostliny nepřelévat a dopřát jim v létě čerstvý vzduch. Často větráme nebo rostlinu umístíme ven na sluncem a deštěm chráněné stanoviště.
Světlo: ideální je světlé stanoviště bez přímého letního slunce.
Teplo: nejsou náročné na teplotu. V zimě však vyžadují dobu odpočinku při 10 – 12 ş C;
Zálivka: od jara do podzimu zaléváme vydatně. Necháme však substrát vždy před každou zálivkou vyschnout. Zaléváme do misky. Při zálivce „horem“ by mohly mokré listy uhnívat. V zimě zaléváme velmi slabě, a to jednou za 1 – 2 měsíce;
Množení: množíme zjara řízkováním. Listové nebo stonkové řízky a odnože snadno zakořeňují. Před zasazením do substrátu necháme řízek pár dní zaschnout. Dále je možno množit výsevem při teplotě půdy nad 20 ş C.
Problémy při pěstování
Pokud v létě najdete na listech sukulentů hnědé suché skvrny, málo jej zaléváte. Naopak přelití způsobuje listy povadlé a vybledlé. V nejhorším případě může dojít k hnilobě základu stonku, které zapříčinila vydatná zálivka v období odpočinku.
Náhlé opadávání a žloutnutí listů způsobila zálivka studenou vodou nebo nedostatek vody v létě.
Některé sukulenty jsou jedovaté, jiné jsou nebezpečné svými listy, které jsou opatřeny ostrými trny či zuby. Takové rostliny určitě nepatří do pokoje malých dětí nebo alespoň by neměly být v jejich dosahu.
