Nejde však o drogovou závislost v pravém slova smyslu. Žádného "výletu" (tripu) se od jaterníků nedočkáte. Drobné a drobně kvetoucí rostlinky jménem jaterník podléška a nebo také jaterník trojlaločný se snadno stanou sběratelskou, pěstitelskou vášní. V roce 2013 se tato bylinka dokonce stala německou Rostlinou roku.
Proč právě podlístka či podlíška?
Jaterník podléška (Hepatica nobilis) je vytrvalou bylinou nízkého vzrůstu, kterou najdeme především v listnatých lesích evropského mírného pásu, na našem území je poměrně hojně rozšířena, ovšem například na východě Moravy, v její karpatské půlce, je jaterník podléška velice vzácný. Své druhé české jméno jaterník trojlaločný si rostlina získala svými trojlaločnými listy, které připomínají játra (jaterník). I latinské jméno Hepatica pak pochází ze slova játra (hepar). Oficiální české druhové jméno podléška (lidově též podlístka nebo podlíška) je pak odvozené od faktu, že tuto bylinu najdeme často pod lískami.
)
O jaterníku podléška
Tato vytrvalá bylina s plazivým oddenkem je vysoká pouze 5 až 25 cm. Z oddenku vyrůstají přízemní, dlouze řapíkaté a hluboce vykrojené, celokrajné listy, jejichž listová čepel je rozdělena právě na tři vejčité laloky. Listy mají barvu tmavě zelenou, ze spodní strany světlejší, jsou lehce plstnaté (květní stvoly jsou silně plstnaté) a ve stáří kožovité a již lysé. Staré listy obvykle přezimují, ty mladé pak vyrůstají až na jaře po odkvětu. Plstnaté a červenohnědé květní stvoly nesou vždy jeden květ, přičemž na jedné rostlině jich najdeme až 9. Květy jsou vždy podepřené třemi podpůrnými listeny, připomínajícími kalich. Květy jsou oboupohlavné, nejčastěji blankytně modré až fialové, pouze vzácněji růžové a nebo bílé. Okvětních lístků nesou obvykle 5 až 10, pestíků a tyčinek pak mají mnoho a najdeme je na široce kuželovitém květním lůžku. Jaterník dovede být i samosprašný, nejčastěji je však opylován hmyzem. Plodem jaterníků je zobovitá nažka, která má na bázi masíčko s olejovitou kapalinou, jíž láká především mravence. A právě mravenci pak zajišťují šíření semen.
)
Na večer a za deště se osmidenní květy sklání a zavírají
Zajímavostí je, že květy jaterníků se na večer a za deště začnou sklánět dolů a zavírat. Doba kvetení trvá u každého květu osm dní, za které se květní plátky postupně prodlouží až na dvojnásobek. Květů se dočkáme již v dubnu a rostliny nám pak kvetou až do května. Nejde tedy o vyloženě první posly jara ovšem jaro též tyto květiny vítají například společně se sasankami hajními.
)
Japonsko-čínské a americké variety
Kromě výskytu v evropském mírném pásu najdeme jaterníky také v Číně a Japonsku, jde však již o jiné variety (Hepatica nobilis var. asiatica a Hepatica nobilis var. Japonica), které bývají považovány za příbuzné druhy. V Severní Americe pak najdeme v její východní části Hepatica americana a Hepatica acutiloba.
)
Hlinité půdy a pH 0 až mírně alkalické
Jaterníkům se nejlépe daří na hlinitých a slabě vlhkých půdách, které jsou bohatší na humus. Preferují pH půdy 0, snesou však i prostředí alkalické. Běžně rostou v prosvětlených listnatých a smíšených lesích jakožto drobný podrost. A právě ve vyšších polohách je jejich výskyt vázán na vápenec (např. v Alpách najdeme jaterníky až do nadmořské výšky cca 2200 metrů).
)
Působivé zahradní kultivary, především ty plnokvěté
Velice působivě pak vypadají zahradní kultivary jaterníků s bílými, růžovými, červenými a dokonce i černými květy. Vyšlechtěny byly též odrůdy plnokvěté. V zahradách těmto květinám vyhovuje stín a nebo alespoň polostín. Výborně vypadají jako podrost pod keři a listnatými stromy, ale i na skalkách. Pod jehličnany je však nevysazujte, nesnesou kyselejší prostředí. A proč o jaternících píšeme právě nyní, když kvetou až na jaře? Jelikož se množí právě na podzim dělením trsů. Nezapomeňte si proto své jaterníky právě nyní namnožit.
Pokud pak někde uvidíte jméno „Hepatica nobilis plena blue – Czech Type“, jde o slavnou českou plnokvětou odrůdu ‘Ladislav’, která je u pěstitelů velmi oblíbena. Své jméno nese podle pana Ladislava Materny, který tuto odrůdu „znovuobjevil“ a uvedl na trh.
)
Slabě jedovatý i léčivý jaterník, který zaručeně nevyléčí právě játra
Jaterník podléška je slabě jedovatý kvůli minimálnímu obsahu alkaloidů protoanemoninu a anemoninu. Obsahuje též glykosid hepatrilobin, antokyany, flavonoidy, třísloviny, sacharózu, amulsin, invertin a v jeho oddenku najdeme saponiny. A co víc, nejenže listy jaterníku připomínají játra, ale jaterník se dříve užíval právě při onemocnění jater. Nemělo to však žádné opodstatnění, šlo o mýtus způsobený tvarem listů. Přesto však jde o léčivou rostlinu, k čemuž se využívají především listy a někdy i květy. Mladé listy bez řapíků jsou obvykle sbírány ihned po odkvětu a suší se při běžné pokojové teplotě, tedy pomalu. Nikdy ne na prudkém slunci a již vůbec ne v sušičce.
)
Jako léčivý se obvykle využívá odvar z jaterníku, přičemž jde o nápoj silně močopudný a pomáhající při žlučníkových kolikách a nebo s cílem zastavit krvácení. Dnes jsou však v těchto směrech k dispozici již mnohem účinnější prostředky. Odvar ale také usnadňuje odkašlávání a pomáhá při chorobách dýchacích cest. Vychladlý se používá v podobě kloktadla. Zajímavostí je, že dříve byl také náhražkou černého čaje.
)
Podléškáři
Jaterník podléška se stal doslova vášní mnoha pěstitelů. Vždyť ještě před nějakými patnácti lety nebylo u nás prakticky možné sehnat a vlastnit plnokvěté podléšky. A dnes se „podléškáři“ chlubí na svých zahradách a skalkách doslova záplavami různých a především různě kvetoucích kultivarů. Prostě jde o srdeční záležitost, synonymum nádherné, ale drobounké ženy.
)
