Pro sklizeň a skladování dýní platí zcela jiné podmínky než je tomu u jiné zeleniny (třeba brambor či mrkve) a u ovoce, jako třeba jablek a hrušek. Pokud však dýně sklidíme správně a včas a správně je také uskladníme, mohou nám vydržet až do jara. Určitě ale mezi místa vhodná k uskladnění právě dýní nepatří vlhké sklepy.
Dýně hlavně nesmí přemrznout, čili uskladnit je musíme ještě před prvními mrazíky. A platí pro ně ještě jedno pravidlo, které může znít trochu paradoxně, čímž jsou totiž dýně vyzrálejší, tím jsou trvanlivější a uskladněné nám vydrží déle. Se sklizní dýní proto nespěchejte. Dozrávající plody je třeba nechat na rostlině co nejdéle, aby se však nekazily, je vhodné je podložit například neglazovanou dlaždicí, plochým kamenem apod. Nejhorší je totiž pro zrající dýně vlhkost zdola, navíc kámen či dlaždice akumulují teplo a urychlují tak dozrávání plodů.
Ideální termín sklizně dýní prostě nepoznáme podle kalendáře, ale podle samotných dýní a aktuálního počasí. Slupka zralých plodů je vždy velice tvrdá a již se neleskne, stonek navíc postupně usychá a praská. Vedle stavu zralosti dýní podle vzhledu a doteku je také důležité sledovat předpovědi počasí, pokud se v nich totiž objeví riziko prvních mrazíků, raději dýně sklidíme. Plody dýní sklízíme odříznutím ostrým nožem a nebo ustřižením zahradními nůžkami tak, abychom dýním ponechali stopky dlouhé alespoň 5 cm (čím delší, tím lépe). Dbáme pak na to, abychom stopku nedolomili při žádné další manipulaci. Ranka po odlomené stopce by se totiž stala vstupní branou různým mikroorganismům a ty by způsobily hnilobu.
Pokud uskladňujeme jablka, hrušky, brambory a nebo kořenovou zeleninu, musíme je skladovat v chladu a v prostředí s vlhkým vzduchem, který jim svědčí. U dýní je to naprosto opačně. Skladujeme je při pokojové teplotě a v co nejsušším vzduchu, aby se nám nekazily. Vyzrálou, tvrdou dužinu dýní chrání slupka a plody proto nevysychají. Ovšem pokojová teplota není nutná. Stačí, když teplota vzduchu neklesne pod +10 °C, zásadní je totiž vzdušnost prostoru, kde dýně uskladňujeme a nízká vlhkost vzduchu. Dýně by se také při uskladňování neměly navzájem dotýkat, vzduch mezi nimi musí volně proudit.
Ideální je vyskládání dýní na vzdušné lísky či jejich zavěšení do sítěk. Případně jim lze nachystat lůžko ze suché a načechrané slámy.
Na světě najdeme desítky druhů dýní, z nichž ale pouze u jediného neloupeme slupku před tepelnou úpravou. Jde o dýně Hokkaido. Další zajímavostí je, že všechny druhy dýní jsou jedlé, i ty okrasné, ovšem každý druh dýně musíme pěstovat zvlášť, nikoli vedle sebe. Pokud tedy najdeme v obchodech u konkrétních dýní cedulku, že nejsou určené ke konzumaci, neznamená to, že nejsou jedlé, či by dokonce byly jedovaté. Jde totiž o to, že je s nimi spousta práce a po oloupání mají málo dužniny, o to krásnější jsou však jako roztodivně zbarvené a vzorované dekorace.
Ještě celkem nedávno jsme u nás znali snad jen jeden druh dýně, dnes je jich však již nepočítaně. Dýně patří do čeledi tykvovité spolu s okurkami, melouny, cuketami a čajoty. Tato čeleď čítá na 850 rostlinných druhů. Z okrasných dýní jsou u nás nejznámější andělská křídla, hvězdicové Galaxy of stars F1, oranžové Jack be little, dlouhokrké crookneck (labutěnky), zeleně pruhované sweet dumplings a trnová koruna se špičatými výrůstky. Z jedlých dýní jsou u pak u nás nejznámější špagetová dýně, červené a zelené Hokkaido, Chioggia neboli Marina di Chioggia, dýně žaludová, dýně máslová, tykev muškátová a velkoplodá dýně Goliáš.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, vitalia.cz, wikipedia.org, shutterstock.com
