Letní kuchyně zadarmo. Jak si vyrobit solární troubu a sluneční vařič?

Určitě to vyjde levněji, než přenosná bomba vařiče s plynem. Jediné, co budete vlastně potřebovat, je nějaká odrazná plocha a trpělivost. Pro zvýšení adrenalinu ale začneme u toho ztroskotání na pustém ostrově, kde se to sice na pláži hemží kraby a ve vodě všemožnými měkkýši, rybkami a chobotničkami - tedy zdroji výživné potravy, které sice lze snadno chytit - ale zasyrova si na nich bez břichabolu anebo mírné otravy nepochutnáte.

Lesklý kus kovu, plech z vraku lodi anebo kus odtržené folie izolace z havarovaného letadla má tehdy nevyčíslitelnou hodnotu. Syrové masíčko stačí rozložit na rošt, ten ze tří stran a spodku podložit oním reflexivně lesklým kouskem a namířit proti sluníčku. Odraz slunečních paprsků ze stran, prohřívající pokrm, se postará o zbytek. Ztroskotání samozřejmě není robinzonovská pohádka, a ve výše popsaném uspořádání si na ráno chyceném vlažném krabovi pochutnáte až navečer.

Protože jen se slunečními paprsky odrážejícím vějířem dochází k enormním ztrátám tepla. Pokud byste ale k dispozici nějakou nádobu, kterou budete zahřívat? Zvlášť, když taková nádoba bude naplněná nějakým „dobře teplo přijímajícím médiem“ – třeba vodou – která se bude moci průběžně ohřívat. A jestli navíc ta nádoba bude z materiálu s dobrou tepelnou vodivostí – řekněme třeba z hliníku, a bude mít černou – tedy sluneční paprsky neodrážející barvu – půjde to celé o dost lépe.

Ale už tak asi chápete základní princip a tak víte, jak by se asi ten design dal vylepšit.

Pomohlo by nějaké to zaizolování, uzavření topeniště-vařiče, co největší odrazná plocha zacílená hezky do středu, ohřevu přizpůsobený hrnec… A než čekat na ztroskotání a pak improvizovat, není důvod si nevyzkoušet tenhle postup na výrobu solární trouby či slunečního vařiče hezky předem, doma, na chatě nebo v kempu, kde se nesmí rozdělávat otevřený oheň.

Co k tomu bude zapotřebí? Třeba kartonová krabice o objemu aspoň 30-40 litrů. Nemusíte to počítat, prostě taková, do které se vám vejde hrnec nebo pánev. Bude opravdu fajn, když ten hrnec nebo pánev budou černé. Krabici bude třeba zaizolovat, aby nedocházelo k tepelným ztrátám. Polystyrenem, novinovým papírem. Čím více, tím lépe. A na „uši“, víka kartonové krabice, přichyťte alobal. To bude ta reflexní plocha, kterou zacílíte dovnitř.

Chybu neuděláte, když ten alobal bude i na vnitřních stěnách krabice. Celé to dohromady drží silou vůle a lepicí páskou, dokonalé to samozřejmě není. A zatímco vevnitř krabice si bude hovět onen rendlík s budoucím obědem, vstup do krabice překryjte průhlednou potravinářskou folií, abychom neztráceli teplo vrchem a přitom sluneční paprsky mohly dovnitř. To je prakticky všechno.

Tuhle improvizovanou sestavu pak můžete doplnit ještě o kuchyňský teploměr, který vložíte dovnitř. To abyste věděli, jak se vám dílo daří. A jak dobře to vaří.

Protože jistě nechcete riskovat a mít jistotu, na kolik vaříte nebo pečete, je fajn. Pak už záleží na štěstí a okolních podmínkách, na tom, jak dobře „nasměrujete“ reflexní plochy. Nicméně i v jasný slunečný den, zhruba tak mezi jedenáctou a třetí hodinou, dokážete s touhle obyčejnou krabicí vytvořit vařič, který zvládne ohřev na 80 °C. Není to sláva, ale na pasterizaci vody (k jejíž kvalitě nemáte důvěru) to stačí.

Už to stačí na ohřátí hotových pokrmů, přípravu ohřáté slaninky, párků do hot-dogů, rozpečení sýra, suché pečení bramboráků a placek. Ne, opravdu to není zázrak, spíš praktická demonstrace. Když ovšem budete mít větší odraznou plochu, dokonale vycentrovaný bod ohřevu (anebo rovnou vsadíte na parabolickou odraznou plochu), když dobře zaizolujete… není takový kumšt i na zahradě vytvořit krabici, která umí vařit.

Tedy přesáhnout oněch 100 °C. A tady to přestává být legrace pro skautíky na výletě, a začíná to být opravdu zajímavé.

S domáckým solárním vařičem totiž nemusíte moc řešit čas – postavíte hrnec s polévkou do sluneční výhně a můžete si klidně zajít do lesa na houby – a pak už je uvařeno. Můžete i regulérně péct. Nemusíte řešit přípojku na plyn anebo poloprázdnou tlakovou láhev s propan-butanem. Nepotřebujete suché dřevo ani jiné palivo, obejdete se bez elektřiny.

Venkovní ohřívač už můžete mít dávno postavený. Stačí si jen pohrát s mechanismem víka a jeho menším přesahem, průhledností, reflexním materiálem, izolací… Nemusíte přitom znovu objevovat Ameriku, většina praktických rad a konstrukčních doporučení je už dávno známá. Podívejte se třeba do brožurky Solar Cooking. Ta učí bez dřeva a plynu vařit Afričany a zdravěji grilovat Američany už hezkých pár let. A jen pro představu o efektivitě – ta největší indická „solární“ kuchyně, tedy spíše závodní jídelna, je schopná vyrobit 38700 porcí jídla denně. Aniž by utratila za energii jedinou rupii.

Jinak ty skutečné profi-solární ohřívače, designované pro maximální výkon, dokáží naprázdno vyhnat teplotu až k 371 °C, a naplněné potravinami pak k 288 °C. Mají výkon až 230 W. Wattů, za které nikomu neplatíte, protože slunce svítí pro nás všechny zadarmo.

Pochopitelně, i to co je zadarmo něco stojí.

V případně solární trouby/slunečního vařiče většinou platíte svým časem. Není to pohotové, není to rychlé. Chce to trpělivost. Každý mráček na obloze vám dobu přípravy pokrmů o pár minut prodlouží. Vlastně to nikdy netrvá stejně dlouho – co jste včera na slunci uvařili za dvě hodiny, se zítra může vařit dvě a půl. Obecně se dá ale říct, že vaření se sluncem trvá 1,5x – 3x déle, než v kuchyni. U sušenek a pečiva se snadno stane, že je spálíte (protože příkon energie není konstantní). U pečení či dušení masa se zase vyplatí dát tomu klidně o hodinu i dvě delší rezervu, aby opravdu došlo. Ale pořád je to fajn.

Volské oko vyrobíte za půl hodiny, omeletu za hodinu. Rychlé pečení – malé koláčky, sušenky, placky – máte hotové zhruba za 90 minut. Upéct chleba (to je hodně robinzonský počin) je tak na 3,5 hodiny. Uvařit polévku, připravit vývar, dušenou zeleninu, to je tak ke čtyřem a více hodinám. A zhruba 6-7 hodin si řekne příprava větších kusů masa, upečení celého kuřete. Se solární kuchyní by se z vás v Česku mimo parné léto stal rychle vegetarián, ale na dlouhé vaření (polévek), kterým nebudete utrácet, je to perfektní.

Rozhodně je to nápad, který má potenciál. A stojí za to jej vyzkoušet, vychytat detaily, ještě než ztroskotáte na pustém ostrově.

Zdroj: SunshineOnMyShoulder.com, SolarCooking.org, SolarCooker.com, HomeScienceTools.com, TreeHugger.com